Třetí kombinace je pro přechodné dny: dlouhý lehký svetr, kraťasy a pevné sandály. Funguje proto, že svetr drží tvar a kraťasy dodají vzduch. Čtvrtá kombinace sází na jednu barvu od hlavy k patě, jen v různých materiálech — len, bavlna, tenká pletenina. Pátá kombinace je nejpraktičtější na cesty: dvě trička, jedny kalhoty, jedna košile a bunda, kterou lze sbalit do kapsy. Všechno se vejde do jednoho malého zavazadla a dá se to obměňovat celý týden.

Na co si dát pozor v průběhu zimy: sníh a námraza na hromadě nejsou problém, pokud může dřevo dýchat. Horší je, když na podzim zapomenete hromadu zkontrolovat a objevíte mokré, tmavé skvrny. To je začínající hniloba a takové dřevo už nikdy nebude topit dobře. Stejně tak dřevo položené přímo na trávě nebo na hlíně nasákne spodní vrstvu, i když vršek vypadá suchý. Před prvním topením vezměte z prostředku hromady dvě tři polena, rozštípněte je a zkuste, jestli jsou uvnitř suchá. Vlhký střed poznáte podle tmavší barvy a chladu na dotek.

Dítě se nesoustředí proto, že mu to desetkrát zopakujete. Soustředí se tehdy, když prostředí samo říká, co se má dít. Pracovní koutek proto musí být od zbytku bytu čitelný na první pohled – jinak se školní úkol stane součástí hry, svačiny a televize v obýváku. Nejde o drahé vybavení, ale o rozhodnutí, kde přesně se učení odehrává a co tam patří.

Začněte místem na spaní. Pokud má dítě vlastní postel, je nejjednodušší přidat matraci na zem vedle. Není dobré nutit dvě děti do jedné postele – většinou se budí, kopou do sebe a ráno jsou unavené. Matrace by měla být čistá, suchá a mít dostatečný přesah přes rám, aby neklouzala. Připravte dvě vlastní přikrývky a dva polštáře, ne jednu velkou deku pro oba. Děti mají různé návyky a společná peřina končí hádkou.

U malé koupelny se vyplatí zvolit na podlahu menší formát, klidně mozaiku, a na stěny naopak velký formát, který opticky zvětší prostor. Spáry mezi stěnou a podlahou nevyplňujte tvrdou maltou, ale pružným tmelem, aby dilatační pohyby nepraskly obklad. Odtok nechte vždy v nejnižším bodě a po položení zkontrolujte skutečný spád litím vody, ne vodováhou. Voda se nesmí zdržovat v žádném rohu.

Spád vytváříte už v podkladu, ne tlustou vrstvou lepidla pod obkladem. Pro běžnou sprchu stačí sklon kolem jednoho až dvou procent směrem k vpusti, u mozaiky se dá jít i mírně výš, protože malé formáty kopírují nerovnosti lépe než velkoformátové dlaždice. Vpust umístěte tak, aby byla přístupná pro revizi, a nikdy ji neposazujte do rohu, kde se spád láme do dvou rovin. Střed místnosti bývá nejvyšší bod, odtud voda odtéká přirozeně.

Malá ložnice nutí k rozhodnutím, která se v jiných místnostech dají odkládat. Postel zabírá většinu podlahy, skříně se tlačí do průchodu a na noční stolky často nezbývá místo. Řešení nezačíná nákupem dalšího nábytku, ale měřením. Změřte půdorys včetně dveří, oken, radiátorů a výšky stropu. Do plánku zakreslete, kudy se dá projít, kde se otevírají dveře a kam dosáhne ruka vsedě na posteli. Teprve pak má smysl hledat úložné možnosti.

Rekonstrukce jádra zpravidla zmenší koupelnu na rozměry, kde každý centimetr rozhoduje. Největší problém nevzniká u obkladů samotných, ale u skladby podlahy. Spádování musí odvést vodu ze sprchy, obklad musí navazovat na stěny, a přitom nesmí vzniknout práh, o který se bude zachytávat odtok. Pořadí prací je proto pevně dané: nejdřív rozvody, pak spádová vrstva, potom hydroizolace, teprve nakonec obklady.

Hydroizolace a obklad se musí potkat ve stejné rovině Hydroizolační stěrka se nanáší v minimálně dvou vrstvách a musí přejít i na stěny do výšky, kam dosáhne odstřikující voda, tedy alespoň třicet centimetrů, ve sprše výš. Pásy v rozích a kolem vpusti vyztužte těsnicí manžetou. Teprve na vytvrzenou izolaci lepíte obklad. Typická chyba je, že řemeslník začne obkládat stěny dřív, než je hotový spád podlahy, a pak už není kam ustoupit. Další častá chyba je velký formát dlaždice na podlaze malé koupelny: špatně se tvaruje do spádu a v rozích se řeže do klínů, což vypadá nepořádně.

Kontrola před spárováním je poslední možnost něco změnit. Nechte podlahu proschnout a zkuste, jak voda odtéká. Pokud se někde tvoří louže, je lepší jednu řadu dlaždic vyjmout a spád předělat, než později bourat celou koupelnu kvůli zatékání do nižšího podlaží. U malých koupelen se také vyhněte prahu do chodby, pokud to konstrukce dovolí, a spád řešte celoplošně. Výsledkem má být suchá podlaha i po sprše a obklad, který drží rovinu.