Světlo je druhý problém, který lidé podceňují. Stropní lampa za zády vrhá stín přímo na stránku a nutí k předklánění. Řešením je malá lampička s ohebným ramenem upevněná na okraj stolku nebo na zeď nad ním. Svítit se má z boku, zhruba z úrovně ucha, nikdy ne zepředu proti očím. Žárovku volte s teplým odstínem, studené bílé světlo večer ruší usínání a zvyšuje únavu očí. Kabely veďte za nábytkem nebo je svažte páskem, aby nepřekážely při odkládání knihy.

U malé koupelny se vyplatí zvolit na podlahu menší formát, klidně mozaiku, a na stěny naopak velký formát, který opticky zvětší prostor. Spáry mezi stěnou a podlahou nevyplňujte tvrdou maltou, ale pružným tmelem, aby dilatační pohyby nepraskly obklad. Odtok nechte vždy v nejnižším bodě a po položení zkontrolujte skutečný spád litím vody, ne vodováhou. Voda se nesmí zdržovat v žádném rohu.

Spád vytváříte už v podkladu, ne tlustou vrstvou lepidla pod obkladem. Pro běžnou sprchu stačí sklon kolem jednoho až dvou procent směrem k vpusti, u mozaiky se dá jít i mírně výš, protože malé formáty kopírují nerovnosti lépe než velkoformátové dlaždice. Vpust umístěte tak, aby byla přístupná pro revizi, a nikdy ji neposazujte do rohu, kde se spád láme do dvou rovin. Střed místnosti bývá nejvyšší bod, odtud voda odtéká přirozeně.

Rekonstrukce jádra zpravidla zmenší koupelnu na rozměry, kde každý centimetr rozhoduje. Největší problém nevzniká u obkladů samotných, ale u skladby podlahy. Spádování musí odvést vodu ze sprchy, obklad musí navazovat na stěny, a přitom nesmí vzniknout práh, o který se bude zachytávat odtok. Pořadí prací je proto pevně dané: nejdřív rozvody, pak spádová vrstva, potom hydroizolace, teprve nakonec obklady.

Největší chyba je snažit se stolek přestavět na plnohodnotné čtecí křeslo. Nemá na to rozměry ani stabilitu. Jeho úkolem je držet knihu, světlo a hrnek v dosahu ruky, nic víc. Když potřebujete opřít hlavu nebo nohy, řešte to polštářem na židli a podložkou pod nohy, ne nákupem dalšího nábytku. Malý stolek funguje nejlépe, když zůstane malý. Vyzkoušejte uspořádání týden a teprve pak měňte, co vás skutečně obtěžuje.

Kontrola před spárováním je poslední možnost něco změnit. Nechte podlahu proschnout a zkuste, jak voda odtéká. Pokud se někde tvoří louže, je lepší jednu řadu dlaždic vyjmout a spád předělat, než později bourat celou koupelnu kvůli zatékání do nižšího podlaží. U malých koupelen se také vyhněte prahu do chodby, pokud to konstrukce dovolí, a spád řešte celoplošně. Výsledkem má být suchá podlaha i po sprše a obklad, který drží rovinu.

Před betonáží nebo litím nové vrstvy je nutné trubky řádně uložit do chrániček a zajistit je proti posunu. Rozvody topení se navíc musí vyspádovat, aby se daly odvzdušnit. Zapomenout na izolaci je další typická chyba — studená voda pak rosí a teplá zbytečně ztrácí teplo do podlahy. Všechny spoje by měly být přístupné nebo alespoň zdokumentované, abyste při dalším zásahu nemuseli bourat celou místnost.

Truhlík přesuňte ke zdi orientované na jih nebo jihozápad. Zeď sálá teplo a chrání před větrem, který rostliny vysušuje víc než mráz. Nádobu postavte na dřevěný špalek nebo polystyren, nikdy ne přímo na dlažbu. Mezi zemí a dnem truhlíku musí zůstat vzduchová mezera, jinak dno promrzne jako první. Zálivku před zimou omezte, ale nenechte půdu vyschnout úplně. Zalévejte jen v době, kdy nemrzne a půda není zmrzlá.

Hydroizolace a obklad se musí potkat ve stejné rovině Hydroizolační stěrka se nanáší v minimálně dvou vrstvách a musí přejít i na stěny do výšky, kam dosáhne odstřikující voda, tedy alespoň třicet centimetrů, ve sprše výš. Pásy v rozích a kolem vpusti vyztužte těsnicí manžetou. Teprve na vytvrzenou izolaci lepíte obklad. Typická chyba je, že řemeslník začne obkládat stěny dřív, než je hotový spád podlahy, a pak už není kam ustoupit. Další častá chyba je velký formát dlaždice na podlaze malé koupelny: špatně se tvaruje do spádu a v rozích se řeže do klínů, což vypadá nepořádně.

Bezpečné rozeznání hub stojí na dvou věcech: znát konkrétní druh a vidět ho celý. Většina otrav nevzniká z nepozornosti, ale z toho, že člověk viděl jen klobouk a zbytek domyslel. Houbu proto nikdy neurčujte podle jediného znaku. Barva klobouku, tvar nebo místo růstu samy o sobě nic neznamenají. Rozhoduje kombinace tvaru klobouku, lupenů nebo rourek, třeně, prstence, pochvy a vůně. Pokud si nejste jistí, neberte ji.

Základem je přesné poměření. Na běžnou dávku stačí 250 ml vody, 100 g másla nebo kvalitního tuku, 150 g hladké mouky, špetka soli a 4–5 vajec podle velikosti. Vodu s tukem a solí přiveďte k plnému varu, teprve pak vsypte mouku najednou. Míchejte intenzivně dřevěnou vařečkou, dokud se na dně hrnce nezačne tvořit tenká vrstva a těsto se neodlepuje od stěn. Tento okamžik je klíčový: příliš krátké provaření znamená, že mouka zůstane syrová a věnečky nenaberou objem.