Opěry se dělí na dva základní typy podle toho, kam dosáhnou. Nižší opěry podpírají jen bradu a tvář, vyšší sahají až k uším a bývají nastavitelné ve více směrech. Právě u vyšších opěr se lidé dopouštějí druhé typické chyby: nechají je vysunuté daleko dopředu a sedí s hlavou v předklonu. Ramena pak nesou váhu hlavy, která nemá oporu. Řešení je jednoduché — posunout opěru dozadu tak, aby se hlava opřela o její vnitřní hranu, ne o přední hranu.

Typická chyba je dávat na polici jen knihy. Těžké svazky patří dolů, lehké předměty nahoru. Papírové knihy váží víc, než se zdá. Pokud police visí nad postelí nebo nad pracovním stolem, zvažte ji jako dekorativní, ne jako skladovací. Na úzké stěně se hodí kombinace police a vertikálních děličů, které zabrání přepadávání knih při otřesech.

Pokud sedačku používáte denně, počítejte s tím, že jednou za dva až tři měsíce potřebuje hlubší údržbu. Zkontrolujte, zda se pod sedákem nedrží vlhkost, a nechte jej občas protočit, aby se opotřebení rozložilo rovnoměrně. Pravidelná péče zabere dvacet minut, zatímco záchrana zanedbaného kusu často znamená objednat čalouníka. Rozdíl je v tom, kdy začnete.

Než polici koupíte, vyzkoušejte její umístění provizorně. Položte na zeď kus kartonu ve stejné hloubce a výšce a několikrát křeslo sklopte. Zjistíte tak, zda opěradlo na polici nedosáhne a zda se pohodlně posadíte i vstáváte. Teprve potom řešte materiál a barvu. Funkce je důležitější než vzhled – police, která překáží, skončí stejně odložená ve sklepě.

Čtvrtá věc je bezpečnost a stabilita. Parapet není židle, nemá opěradla ani područky. Při delším sezení se lidé podsouvají a mohou ztratit rovnováhu. Pokud na parapetu skutečně chcete sedávat, přidejte podsedák, který zvýší tření, a polštář, který srovná tlak. Nikdy nepokládejte na parapet těžké předměty, o které byste se při vstávání opřeli. U oken ve vyšších patrech je sedání na parapetu rizikové i proto, že okno může být špatně zajištěné. Zkontrolujte, že kování drží a okno se samovolně neotevírá.

Prvním krokem je projít polici a fyzicky oddělit přečtené od nepřečtených. Vezměte každou knihu do ruky a položte si otázku, zda se k ní vrátíte. Pokud ne, nemá smysl, aby dál blokovala místo pro nové tituly. Vytvořte dvě hromady: jednu pro knihy, které si necháváte kvůli obsahu, druhou pro ty, které mohou odejít. Tento krok zabere jedno odpoledne a je nejdůležitější.

Polici nekupujte přesně na míru stěny. Nechte na každé straně dvě až tři milimetry vůle, jinak ji nedostanete do rohu a poškodíte omítku. Pokud je stěna křivá, použijte distanční podložky za držáky, ne silikon. Silikon po čase povolí a police se ohne.

Uchycení volte takové, které nevyžaduje, abyste polici přemisťovali. Zavěšená police na liště nebo konzolách drží pevně a nepodjíždí. Volně stojící regál za křeslem klouže po podlaze a při každém sklopení se posune. Pokud už stojící regál máte, připevněte ho ke zdi nebo podložte proti posunu. Spodní hrana police by měla být alespoň 40 cm nad zemí, aby nepřekážela nohám křesla při manipulaci.

Hloubka, výška a způsob uchycení rozhodují Ideální police za křeslo má hloubku do 12 cm. Hlubší regály vypadají prostorně, ale za sklápěcím křeslem jsou past. Užší police vejde i do mezery, kterou křeslo při sklápění uvolní, a přesto unese řadu knih nebo krabic. Pokud potřebujete více úložného prostoru, vsaďte na výšku, ne na hloubku. Vysoká úzká police využije stěnu lépe než hluboká nízká.

Úzká stěna mezi dveřmi a rohem, výklenek vedle topení nebo pruh za skříní — místo, kde se knihovna nevejde, protože je hluboká přes třicet centimetrů. Police se do stejného prostoru vejde, pokud ji přizpůsobíte hloubce, kterou stěna skutečně nabízí. Rozhodující je změřit třikrát: šířku ve třech výškách, hloubku od zdi k překážce a výšku od podlahy k prvnímu zásuvnému bodu.

Jak upevnit polici, aby nespadla i s knihami Do sádrokartonu nebo přes omítku vždy používejte kotvy určené pro daný typ podkladu, ne hmoždinky do zdiva. Nosnost se počítá na běžný metr police, ne na polici jako celek. Tři metry knih znamenají desítky kilogramů. Kotvy rozmístěte maximálně čtyřicet centimetrů od sebe a vždy alespoň deset centimetrů od okraje desky. Šrouby utáhněte tak, aby se polička neprohýbala, ale deska nepraskla.

Typická chyba je měřit jen ve vzpřímené poloze. Druhá častá chyba je zapomenout na boční odstup. Opěradlo se neklopí jen dozadu, ale křeslo se při používání i mírně otáčí a posouvá. Nechte proto po stranách alespoň 5 cm rezervu. Dále počítejte s tím, že police nesmí bránit proudění vzduchu – pokud je křeslo u radiátoru, nechte mezi policí a topením mezeru.