Nejprve změřte prostor, který křeslo skutečně zabírá. Nepočítejte jen sedák, ale i opěradla a případné područky. Kolem křesla by mělo zůstat alespoň 60 cm volné podlahy na straně, odkud se nejčastěji vstává, a 40 cm na straně druhé. Pokud křeslo stojí u zdi, nechte za ním mezeru alespoň 10 cm, aby se opěradlo neotlačovalo a vzduch mohl proudit. Tato vzdálenost také usnadní úklid.

Praktické pravidlo zní: hloubka sedu má odpovídat vzdálenosti od zadní strany kolena k zadku minus dva až tři centimetry. Tuto vzdálenost si změřte doma krejčovským metrem vsedě, ne ve stoje. Výsledek porovnejte s hloubkou vaší židle. Pokud se liší o víc než čtyři centimetry, je čas to řešit. Ať už výměnou, nebo úpravou. Tělo si na špatnou hloubku zvykne, ale nepřestane si stěžovat. Jen to bude dělat pomaleji a tišeji, dokud se neozve v podobě ranní ztuhlosti.

Kam s nimi, když ne do hlavní poli

Výměna obsahu regálu, poličky nebo přihrádky u křesla vypadá jako maličkost, ale nejčastěji skončí tak, že člověk vstává, přenáší hromádky a nakonec to vzdá. Pokud chcete výběr obměnit, aniž byste kvůli tomu museli vstávat, je potřeba začít uspořádáním prostoru, ne nákupem nových věcí. Nejprve si změřte, jak daleko skutečně dosáhnete, když zůstanete sedět. Paže má jiný dosah než ruka natažená přes opěradlo a jiný než ruka směrem dolů k podlaze. Do tohoto prostoru se musí vejít vše, co chcete mít po ruce.

Kam s knihami, které zůstanou, ale ne na očí

Nesnímatelné potahy vyžadují trpělivost. Nejprve vysajte celou plochu s nástavcem na čalounění, a to včetně záhybů a prostoru u švů. Tím odstraníte drobky a prach, které by se při mokrém čištění rozmazaly do vláken a vytvořily šedé mapy. Potom otestujte čisticí prostředek na malém, málo viditelném místě, ideálně na zadní straně opěradla. Nechte ho uschnout a zkontrolujte, jestli látka nezměnila barvu nebo strukturu.