Jak vlhkost ovlivňuje archivaci a co s tím děl

Typická chyba je návrat na slunce příliš brzy. Nová kůže potřebuje klid, a to i několik týdnů. Další častá chyba je spoléhat na to, že záda jsou v polostínu. Slunce se odráží od vody, písku i betonu a proniká i pod slunečník. Proto je nutné mazat i hřbety, a to opakovaně během dne, ne jen jednou ráno. Po koupání se ochranný film smyje, i když je přípravek voděodolný.

U těžkých knih formátu encyklopedie je vhodné mezeru zvětšit na dva prsty a knihu vytahovat oběma rukama – jedna ruka drží hřbet, druhá podpírá spodní hranu. U lehkých paperbacků stačí jeden prst. Rozteč se mění i podle vlhkosti: v suchém prostředí dřevo polic pracuje a mezery se mohou zúžit. Proto po přechodu zimy na jaře zkontrolujte, zda se knihy neposunuly, a případně je znovu rozestavte. Stejně tak po každém větším přírůstku knihovny proveďte revizi – nové knihy vždy vsunujte do existujících mezer, ne na konec řady.

Úhel a výška rozhodují víc než výk

Nakonec myslete na to, jak bude výklenek vypadat při pohledu z místnosti. Křeslo i lampa by měly tvořit jeden celek, ne dva předměty namačkané na sebe. Pokud se vám to nedaří, je lepší zvolit nižší křeslo bez područek a lampu s tenkým stojanem. Výklenek, do kterého se obojí vejde s rezervou, bude vypadat lépe než ten, kde se vše tlačí a kde se každé ráno praštíte do lokte o stěnu.

Nejčastější chyba je cpát knihy co nejtěsněji, aby jich bylo vidět co nejvíce. Jenže hustě narovnané hřbety vytvářejí tření a při vytahování jedné knihy se posunou i ostatní. Další chybou je spoléhat na to, že prst prostrčíte mezi dvě knihy silou. Tím ohnete hřbet a přetrhnete vazbu. Pokud kniha drží na místě i po vytvoření mezery, je pravděpodobně přilepená nebo zaseknutá za lištou polic. V takovém případě ji nevytahujte tahem, ale nadzvedněte zezadu.

Většina knihoven trpí stejným problémem: knihy jsou natěsnané tak, že mezi hřbety není žádná mezera. Vytáhnout jednu znamená zatlačit na sousední, poškodit hřbet nebo si pomoci druhou rukou. Cílem je dostat mezi hřbety pravidelnou rozteč, která umožní vsunout špičku prstu a knihu vytáhnout jediným plynulým pohybem. Není to o estetice, ale o mechanice – prst potřebuje zhruba centimetr volného prostoru, aby se dostal za hřbet a knihu nadzvedl.

Co dělat se sušákem a závě

Základem je rozdělit knihy podle výšky a tloušťky. Pokud stojí vedle sebe tenká brožura a tlustý svazek, vzniká nerovnoměrná mezera. Seskupte knihy přibližně stejné výšky k sobě, ale tloušťku střídejte. Silná kniha vedle silné vytvoří tuhý blok, kde prst neprojde. Tenká kniha mezi dvěma silnými naopak vytvoří přirozenou štěrbinu, do které se prst vejde. Počítejte s tím, že kniha formátu A4 potřebuje o něco širší mezeru než kapesní vydání.

Výsledkem je knihovna, kde vytáhnete kteroukoli knihu jedním prstem, aniž byste se dotkli sousední. Zpočátku to znamená obětovat několik centimetrů místa, ale ušetříte čas, nervy a poškozené hřbety. Rozteč není luxus, je to základní podmínka toho, aby knihovna sloužila k čtení, ne k nacpávání.

Jak nastavit rozteč, aby vydržela Regály plňte zleva doprava a po každé pěti až šesti knihách nechte mezeru o šířce přibližně jednoho prstu. Není nutné mít mezeru u každé knihy – stačí jedna na menší skupinu. Do mezery vložte tenkou dřevěnou nebo plastovou podpěru, která zabrání tomu, aby se knihy samovolně sesunuly. Podpěra musí být vyšší než hřbety knih, jinak ji knihy převálcují. Pokud regál nemá pevné boky, použijte na konci řady pevnou zarážku, ne jen další knihu.