Než začnete rýsovat půdorys, vyřešte dvě věci, které se později mění jen těžko – sklon pozemku a vzdálenost od hranice. Kurník potřebuje pevnou, rovnou a odvodněnou plochu. Pokud stavíte na svahu, seberte vrchních 20–30 cm půdy a nahraďte ji zhutněným štěrkem. Bez toho se vám podlaha po první zimě rozjede a dveře přestanou doléhat. Rovná plocha u jižní zdi domu nebo plotu je lepší než nejhezčí výhled na kopci.

Kolena rozhodují už na star

Častou chybou je příliš mnoho háčků v jedné řadě. Kabáty se pak mačkají, látka se deformuje a vzniká chaos. Lepší je méně háčků s větší roztečí – alespoň 15 cm mezi nimi. Stejně tak botník: pokud do něj cpete boty na sebe, ničíte podrážky i svršky. Vyberte model s nastavitelnými policemi a nechte mezi botami mezeru na prst.

Kde lidé nejvíc chybuj

Samotnou izolaci vkládejte tak, aby vyplnila celý prostor mezi krokvemi bez mezer. Mezera o šířce prstu znamená proudění vzduchu a výrazný únik tepla. Pokud je potřeba dosáhnout větší tloušťky, přidejte druhou vrstvu kolmo na první, ale vždy mezi krokve a parozábranu. Pozor na stlačení izolace – nesmí být namačkaná, jinak ztrácí vlastnosti. U šikmé střechy nechte u hřebene a u okapu větrací mezeru, aby střecha mohla dýchat.

Většina předsíní má vysoké stěny, ale lidé zaplní jen spodní metr. Police nebo háčky umístěné nad sebou využijí prostor až ke stropu. Na horní polici dejte sezónní věci – zimní čepice, rukavice, šály. Na střední úroveň pověste bundy a kabáty, které nosíte denně. Dolů pak boty a tašky. Dodržte pravidlo: co používáte nejčastěji, má být v úrovni pasu až očí. Co použijete jednou za rok, patří nahoru.

Světlo, stín a vítr: tři veličiny, které určují pohodu Slunce potřebujete ráno, aby slepice co nejdřív vstaly a začaly snášet. Odpolední stín naopak chrání kurník před přehřátím v létě. Proto se vyhněte hustému jehličnanu na jihu a naopak hledejte opadavý strom nebo stavbu, která odpoledne stíní. Zásadní je i směr větru: převládající vítr u vás poznáte podle toho, na kterou stranu se ohýbají větve. Vstupní dvířka a okénko pak umístěte na závětrnou stranu, výběh naopak na tu slunnou.

Typická chyba je kurník nalepený na zeď garáže nebo na plot, kde se drží vlhko a nedá se obejít. Nechte kolem konstrukce alespoň 60 cm volného prostoru, abyste mohli měnit střechu, natírat a kontrolovat spáry. Další častý omyl je umístění přímo pod okap – voda z něj vyhlodá terén a rozstříkne bláto do výběhu. Okapovou vodu svedete do žlabu a odveďte pryč.

Zvážit musíte i výběh. Trvale zaplácaný prostor u vchodu se změní v bahniště, proto kurník postavte tak, aby se dal výběh střídat nebo přemístit. Před stavbou si změřte vzdálenost od nejbližšího obydlí a od hranice souseda – hlučné ranní kokrhání a zápach jsou nejčastějším důvodem sousedských sporů. Zkontrolujte také, jestli vám nad plánovaným místem nevedou větve, které v zimě shazují sníh, a zda se tam nedostane dravec ze stromu.

Nakonec si udělejte jednoduchý test: postavte si na vytipované místo židli a seďte tam ráno, v poledne a večer. Zjistíte, kde fouká a kde peče slunce. Teprve pak kopejte základy. Kurník, který stojí na správném místě, se staví snáz a slouží déle než ten, který jste museli po roce přemisťovat.

Voda je nepřítel číslo jedna. Kurník nesmí stát v místě, kam se po dešti stahuje voda z okolí, ani v prohlubni. Obejděte pozemek po vydatném dešti a podívejte se, kudy teče. Ideální je mírně vyvýšené místo s přirozeným odtokem do stran. Zároveň kurník nezvedejte na terénní vlnu, kde ho bude ošlehávat vítr – průvan snižuje snášku a v zimě dělá z ustájení chladný tunel.