Lednice není sklad, ale místo, kde se jídlo zpracovává V lednici platí, že čím méně toho vidíte, tím víc toho vyhodíte. Nepřerovnávejte ji podle barev, ale podle teplotních zón. Dole je nejchladněji, tam patří maso, ryby a mléčné výrobky, které spotřebujete do dvou dnů. Do prostředních polic dejte hotová jídla a zbytky, nahoru pak věci, které sníte syrové. Do dveří nepatří nic, co se rychle kazí – teplota tam skáče podle toho, jak často otevíráte. Zeleninu a ovoce nedávejte do jednoho šuplíku, protože některé plody uvolňují plyn, který urychluje zrání ostatních. Jablka a banány proto patří jinam než listová zelenina.

Než začnete cokoli vyhazovat, udělejte si přehled. Vytáhněte všechno ze spíže i z lednice na stůl a rozdělte to na tři hromádky: jídlo, které je v pořádku a brzy ho použijete, jídlo, které je v pořádku, ale použijete ho až později, a jídlo, které je skutečně zkažené. Teprve pak se dá rozhodovat. Většina lidí zjistí, že třetí hromádka je mnohem menší, než čekali, a že problém nebyl v jídle, ale v tom, že nebylo vidět.

Barvu a chuť lze obměnit banánem, hruškou nebo vařenou mrkví, ale vždy přidávejte jen jeden nový druh ovoce naráz. U dětí tak snáze poznáte případnou alergickou reakci nebo zažívací potíže. Pro starší děti můžete přidat špetku mleté skořice nebo pár lístků čerstvé máty. Skořice však patří jen do malého množství, příliš mnoho může být pro dětské játra zatěžující.

U těstovin platí, že na litr vody patří maximálně sto gramů suchých těstovin. Větší množství se slepí a voda se nestihne vrátit k varu. Pokud potřebujete vařit pro více lidí, použijte dva hrnce nebo těstoviny vařte postupně.

Světlo řešte dřív než nábytek. Lampa má svítit na stůl z boku, pokud dítě píše pravou rukou, postavte ji vlevo, aby si rukou nestínilo. Silné světlo zepředu nebo zezadu na obrazovku vytváří odlesky a unavuje oči. Přirozené denní světlo je nejlepší, ale nesmí dopadat přímo do obličeje ani na papír pod ostrým úhlem. Závěs nebo rolety nastavte tak, aby se daly kdykoli stáhnout.

Nejčastější chyba je nakupovat do zásoby bez plánu. Nakoupit hodně zeleniny nebo masa ve slevě se vyplatí jen tehdy, když víte, kdy je zpracujete. Jinak skončí v koši a sleva se změní ve ztrátu. Druhá častá chyba je dávat zbytky do lednice bez popisku. Po dvou dnech nikdo neví, co v té misce je, a nikdo to nejí. Napište na nádobu, co v ní je a kdy jste to uvařili. Zní to jako maličkost, ale funguje to lépe než jakékoli přerovnávání.

Nakonec hlídejte zvuk. Tenký kobereček pod židlí, filcové podložky na nohy nábytku a měkké materiály na stěnách sníží ozvěnu, která děti ruší víc než hluk z ulice. Pokud se v místnosti ozývá každé slovo, dítě ztrácí nit. Nemusíte kupovat nic drahého, často stačí přemístit stůl dál od zdroje zvuku a přidat jednu textilii. A hlavně: koutek neměňte každý měsíc. Dítě potřebuje stálé místo, kde přesně ví, co ho čeká.

Prvním krokem je změřit si místo, kde má stůl stát, a to v obou polohách. Nejen půdorys, ale i výšku od podlahy k parapetu, radiátoru nebo kuchyňské lince. Mnoho lidí koupí stůl podle šířky, a pak zjistí, že ve složeném stavu zasahuje do průchodu nebo že se otevřený nedá překlopit kvůli zásuvce na zdi. Změřte také vzdálenost od zdi k nejbližšímu nábytku, abyste měli představu o tom, kolik prostoru zbude pro židli.

Zaveďte jeden pevný termín v týdnu, kdy projdete lednici i spíž a zpracujete, co zbylo. Z uvařené zeleniny udělejte polévku, z ovoce přesnídávku, ze zbylého masa směs do těstovin nebo na chleba. Co nezpracujete hned, zamrazte, ale vždy po menších porcích a s popiskem. Velký kus zmrazeného jídla se rozmrazuje zbytečně dlouho a často se už nedojí. Menší porce znamenají, že si vezmete přesně tolik, kolik spotřebujete.

Co z koutku odstranit ještě dnes Podívejte se na plochu stolu očima dítěte. Leží na ní všechno, co k práci nepotřebuje: figurky, pastelky, které nesouvisí s úkolem, nabíječka, hrnek, papíry z minulého týdne. Každý předmět na stole je rozhodnutí navíc. Mozek dostane signál, že se dá dělat i něco jiného, a soustředění se rozpadne. Pravidlo je jednoduché: na stole má být jen to, s čím se právě pracuje, plus lampa a případně voda. Všechno ostatní patří do zásuvky nebo do uzavřené krabice, ne na otevřenou polici přímo nad hlavou.

Dětský pracovní koutek většinou nevypadá špatně. Má stůl, židli, lampičku, nějaké police. Přesto dítě u úkolů vydrží pět minut a pak se otočí za každým šustnutím. Problém nebývá v dítěti ani v nábytku. Problém je v tom, že koutek stojí na špatném místě nebo v něm chybí to, co mozek potřebuje k tomu, aby se přepnul do režimu soustředění.