Typická chyba je kupovat úložné boxy dřív, než víš, co do nich půjde. Výsledkem je sbírka prázdných nádob, které samy zabírají místo. Druhá častá chyba je cpát věci do výšky bez systému – bez popisků a přehledného řazení pak stejně všechno vytahuješ na podlahu. Drž se pravidla, že každá věc má mít své místo a že na jedno místo patří jedna kategorie. Jakmile to dodržíš, malý byt najednou dýchá.

Typická chyba je naplánovat pokoj podle katalogu, ne podle půdorysu. Postel patří tam, kde je dost výšky nad hlavou a kde netáhne od okna. Pracovní stůl postavte bokem k oknu, ne přímo pod něj, aby dítě neoslňovalo a nefoukalo mu na záda. Úložné prostory využijte ve šikminách, ale nechte vzduch proudit kolem nábytku. Nábytek na míru zvládne i složité zkosení, přesto počítejte s tím, že každá pevná skříň brzdí větrání. Raději více menších uzavíratelných boxů než jedna velká vestavba přes celou stěnu.

Základem je nastavení délky hole. Postavte se na rovinu, uchopte rukojeť tak, aby předloktí svíralo s paží pravý úhel. Teprve pak zkontrolujte, zda je hrot na zemi a zda rameno zůstává uvolněné. Pokud držíte hůl příliš dlouhou, budete při chůzi zvedat ramena a kroutit trupem. Příliš krátká hůl vás nutí k předklonu a zbytečně zatěžuje bederní páteř. Délku upravte vždy, když se změní sklon terénu — ne až po pár stech metrech.

Nejčastější chyba při přenášení barevného ladění z obýváku do ložnice je mechanické kopírování. Lidé vezmou stejný odstín, stejný vzor, stejné doplňky a výsledek působí jako druhá verze obýváku, jen s postelí. Ložnice má jinou funkci: potřebujete v ní tlumenější světlo, méně rušivých prvků a barvy, které podporují odpočinek. Než začnete cokoli kupovat, projděte si obývák a oddělte barvy, které nesou charakter prostoru, od těch, které jsou jen výplň. Zapište si tři hlavní odstíny a jednu barvu akcentu. To je základ, se kterým budete pracovat dál.

Největší rezervy bývají ve výšce. Většina lidí zaplní prostor do 180 cm a výš nechá prázdnou. Skříň natáhni až ke stropu, horní desku využij na sezónní věci, kufry a deky. Pozor na hmotnost – těžké předměty patří dolů, jinak riskuješ, že při otevírání dveří ti všechno spadne na hlavu. Do horních polic dávej jen lehké věci v uzavřených boxech, ideálně označených, abys nemusel lovit poslepu.

První přespání často končí telefonátem rodičům. Není to selhání. Připravte dítě i hosta na to, že se může stát, že se jeden z nich bude chtít vrátit. Domluvte se předem s rodiči hosta, že když zavolají, přijdete ho vyzvednout bez řečí a bez zklamání. Dítě by mělo vědět, že má kdykoliv možnost zavolat. Nechte v pokoji nabíječku na telefon a papírek s číslem na rodiče. Pokud má host obavy, nechte rozsvícenou malou lampičku nebo pootevřené dveře. Tma a zavřené dveře zvyšují nejistotu.

Pod postelí a za dveřmi Prostor pod postelí je často největší sklad v bytě. Úložná postel s výsuvnými šuplíky vyjde lépe než krabice strkané pod rám, které se práší a nedají se vytáhnout. Pokud postel úložný prostor nemá, použij nízké ploché boxy na kolečkách, ale nech pod matrací alespoň pět centimetrů na proudění vzduchu, jinak se ti tam chytne plíseň. Za dveřmi se vyplatí zavěšené kapsáře na drobnosti a věšáky na žehlicí prkno nebo sušák.

Většina malých bytů netrpí nedostatkem místa, ale nedostatkem rozhodnutí. Krabice, které se „jednou budou hodit", zabírají víc prostoru než nábytek. Prvním krokem není nákup úložných systémů, ale důkladné protřídění. Projdi každou zásuvku a poličku a polož si otázku: použil jsem to za poslední rok? Pokud ne, pryč. Teprve pak má smysl řešit, kam s tím, co zůstalo.

Kuchyň a koupelna snese víc, než se zdá. Do kuchyňské linky přidej výsuvné zásuvky místo pevných polic – vytáhneš tak i hrnce v zadním rohu. Na vnitřní stranu dvířek nalep háčky na víčka a příbory. V koupelně využij prostor nad pračkou a za zrcadlem; zrcadlová skříňka s hloubkou patnácti centimetrů pojme léky i kosmetiku. Vyhni se ale ukládání věcí přímo nad radiátor a do vlhkých koutů, kde se rychle ničí textil i papír.

Parozábrana patří na teplou stranu izolace, tedy vždy pod ni, blíž k interiéru. Nejčastější chyba je přerušená nebo nedostatečně přelepená fólie. Každý přesah slepte speciální páskou, ne lepicí páskou z papírnictví. Přelepte i spoje u prostupů kabelů a trubek. Pokud parozábranu přerušíte a nedolepíte, vlhký vzduch pronikne do izolace, tam zkondenzuje a dřevo začne plesnivět. Fólii napínejte bez záhybů, ale nenechte ji prasknout. Na ostrých hranách krokví ji chraňte.