Jak postupovat, aby masáž ulevila a neublížila Začněte širokými tahy dlaněmi od beder k ramenům. Tlak veďte směrem k srdci, tedy zdola nahoru, pomalu a plynule. Po dvou minutách přejděte na palce nebo klouby prstů a hledejte tuhá místa. Ta se projevují jako tuhé pruhy nebo bulky. Na ně působte krouživým pohybem po dobu deseti až patnácti sekund, pak místo opusťte a vraťte se k němu po chvíli. Nikdy netlačte přímo na kost, na trnové výběžky obratlů ani do podpažních jamek. Vyhněte se také ledvinám, které leží v bederní části ve výšce posledních žeber – silný tlak tam je nebezpečný.

Základem je podlaha a podložka. Pokud sedíš na zemi, použij rohož z přírodních vláken, například z juty, kokosu nebo bavlny. Materiál by měl být příjemný na dotek i v chladnějším období. Typická chyba je vrstvit příliš mnoho textilií přes sebe; vzniká chaos a koutek se hůř uklízí. Stačí jedna kvalitní podložka a jeden menší polštář. Pravidelně je větrej a občas vytřep, aby se v nich nedržel prach.

Praktický postup pro běžný den: ráno si sedněte na židli, chodidla na podlaze, ruce na stehnech. Zavřete oči nebo se dívejte měkce před sebe. Soustřeďte se na dotyk chodidel s podlahou. Když vám myšlenky utečou k tomu, co musíte udělat, všimněte si toho a vraťte se k chodidlům. Nehodnoťte, že jste „špatně meditovali". Utečená myš není chyba, je to součást cvičení. Stejně tak si dejte pozor na očekávání, že po týdnu budete klidní jako mnich. Změny přicházejí pomalu a nenápadně.

Bylinný rituál zařaďte nejdříve po deseti minutách suchého pobytu. První kolo by mělo být krátké, tři až pět minut, a až druhé nebo třetí prodlužte. Mezi jednotlivými nalitími vždy nechte tělo ochladit přirozeně, případně krátce osprchovat bez mýdla. Po skončení saunování neběhejte rovnou do studené vody – nejprve ochlaďte nohy a teprve pak postupně zbytek těla. Náhlý přechod z horka do ledu po bylinné páře zbytečně zatěžuje srdce.

Parní lázeň na obličej dokáže uvolnit póry a změkčit kožní maz, ale citlivá pleť ji snáší mnohem hůř než pleť normální. Horká pára totiž rozšiřuje kapiláry, zvyšuje prokrvení a může spustit zarudnutí, pálení nebo svědění. Pokud máte sklony k růžovce, ekzému, kopřivce nebo k reaktivní pleti, měli byste být opatrní. Bezpečná parní lázeň pro citlivou pleť stojí na třech věcech: nízké teplotě, krátkém čase a chybějících přísadách.

Nejčastější chyby: příliš mnoho rostliny v jedné dávce, což vede k plísni nebo připálení. Dále použití vlhké byliny, která zředí výsledek vodou. U destilace lidé zapomínají na led a pára uniká, takže výtěžek je minimální. Také se vyhněte kovovým nádobám, které reagují s kyselinami v rostlině. Výsledný olej nikdy neuchovávejte v plastu, silice ho rozpouštějí.

Začněte teplotou vody. Voda by neměla být horká, ale jen teplá, přibližně taková, jakou si myjete ruce. Vařící voda z konvice je pro citlivou pleť nevhodná, protože pára o vysoké teplotě dráždí ochrannou bariéru. Vzdálenost obličeje od zdroje páry držte alespoň třicet centimetrů. Pokud cítíte, že vás pára pálí, okamžitě se posaďte dál. Nikdy si přes obličej nedávejte ručník – zadržovaná pára zvyšuje teplotu i tlak a citlivá pleť to často nezvládne.

Meditační koutek nemusí být jen polštář a ticho. Právě přírodní materiály a prvky vytvářejí prostředí, které tělu i mysli signalizuje, že se má zpomalit. Nejde o dekoraci pro oko, ale o podněty pro hmat, čich a zrak. Než začneš cokoliv kupovat, urči, kde koutek bude a kolik místa skutečně máš. I malý roh u okna stačí, pokud do něj vložíš věci, které mají funkci.

Co do vody nepatří a jak dlouho to vydržet Do vody nelijte éterické oleje, bylinkové silice, ocet ani žádné parfémované přísady. Právě tyto látky bývají častou příčinou podráždění. Stačí čistá voda, případně voda s trochou heřmánkového čaje, pokud ho pleť už zná a snáší. Délka parní lázně nemá přesáhnout tři až pět minut. U velmi citlivé pleti stačí dvě minuty. Delší doba nepřináší nic navíc, jen zvyšuje riziko zarudnutí. Během parní lázně dýchejte nosem a oči mějte zavřené, aby pára nedráždila spojivky.

Kámen, dřevo a rostlina jako kotva pozornosti Přírodní prvky mají v meditaci praktickou roli: dávají očím a rukám místo, kam se vrátit, když myšlenky odběhnou. Na okraj koutku polož jeden výrazný kámen nebo kus dřeva. Není nutné vybírat drahé minerály; stačí oblázek z procházky nebo plát dřeva s přirozenou kresbou. Důležité je, aby předmět nebyl příliš malý a neztrácel se. Pokud používáš kámen jako předmět pro všímavost, drž ho v dlani a všímej si jeho teploty a povrchu. Po skončení ho vrať na stejné místo, jinak se z pomůcky stane nepořádek.