Pro hlubokou meditaci se nejvíc osvědčují zvuky bez výrazné melodie a bez rytmu, který nutí tělo reagovat. Vhodné jsou dlouhé tóny, pomalé smyčce, lidský hlas bez slov nebo nahrávky přírodních zvuků, pokud v nich nejsou skoky. Naopak bicí, rap, filmové soundtracky a skladby s českým nebo anglickým textem hluboký stav spolehlivě rozbijí. Text mozek zpracovává jako řeč, a tím se vrací do myšlení.

Teplota, voda a dávkování Do misky nalijte vlažnou vodu zhruba do dvou třetin. Přidejte 3 až 5 kapek éterického oleje na každých 10 metrů čtverečních. Nikdy nenalévejte olej do suché misky. Bez vody se olej přehřívá a vzniká kouř, který dráždí dýchací cesty. Během provozu dolévejte vodu, ale nikdy do horké misky nenalévejte studenou vodu přímo z kohoutku. Misku nechte nejprve mírně zchladnout.

Častá chyba je pouštět hudbu z telefonu s notifikacemi. Jedno pípnutí uprostřed hlubokého stavu udělá víc škody než hodina ticha. Použijte zařízení v režimu nerušení, vypněte vibrace a ideálně přehravejte z pevného média nebo z aplikace, která neběží na pozadí s reklamami. Reklama je pro meditaci horší než ticho, protože přichází nečekaně a nutí k reakci.

Když se řekne „horké kameny", většina lidí si představí velké ploché kameny položené na páteř. Ve skutečnosti masér střídá dva postupy. Nejprve kameny pokládá na vybraná místa – podél páteře, na lopatky, do dlaní – a nechá je působit. Potom s nimi masíruje: plynulými tahy je posouvá po svalech, případně je drží v dlani a pracuje prsty. Teplota kamenů se pohybuje mezi zhruba 45 a 55 °C. Vyšší teplota už pálí a vzniká riziko popálenin, nižší nemá potřebný účinek. Dobrý masér teplotu průběžně kontroluje na vlastní kůži, ne jen podle pocitu klienta.

Pozor na to, co děláte po skončení. Mnoho lidí po posledním ochlazení okamžitě odchází a vynechá závěrečný odpočinek. Tělo potřebuje čas, aby se vrátilo k normální teplotě a tepové frekvenci. Bez toho přichází o hlavní účinek – uvolnění svalů a prokrvení kůže. Dopřejte si alespoň čtvrt hodiny v klidu, zabaleni do ručníku. Během této doby se vyhněte prudkému ochlazení na průvanu nebo klimatizaci.

Pro domácí aromaterapii platí: méně je více. Dvacet až čtyřicet minut provozu stačí, pak místnost vyvětrejte. Střídejte vůně podle denní doby, ale dodržujte pauzy. Pokud se objeví podráždění očí, kašel nebo nevolnost, lampu okamžitě vypněte a prostor vyvětrejte. Aromalampa má sloužit k pohodě, ne k přehlcení smyslů.

Zakončení je stejně důležité jako samotné cvičení. Nikdy nevstávejte prudce. Nejprve zatněte pěsti, protáhněte paže, několikrát pokrčte nohy a teprve pak otevřete oči. Tento krok se nesmí vynechat, jinak může přijít závrať nebo pocit rozhození. Pokud cvičíte večer před spaním, zakončení zkraťte, ale úplně ho nevynechejte. Po dvou až třech měsících se klid dostaví i bez opakování formulek, stačí si na ně jen vzpomenout.

Autogenní trénink je metoda, při které se učíte navozovat klid pomocí představ a vnitřní pozornosti. Nejde o meditaci v pravém slova smyslu ani o relaxaci s hudbou. Základem je šest základních cvičení, která se provádějí vsedě nebo vleže. Tělo se učí reagovat na slovní formulky, jako je „má pravá ruka je těžká" nebo „mé srdce bije klidně a pravidelně". Účinek přichází po několika týdnech pravidelného cvičení, ne hned.

Jestli chcete hudbu používat dlouhodobě, střídejte ji. Stejná skladba po měsíci zevšední a mozek ji přestane vnímat jako podnět k uvolnění. Měňte nahrávky po týdnech, ale vždy ze stejné kategorie: bez textu, bez výrazného rytmu, bez náhlých změn. A hlavně si veďte krátké poznámky, u které nahrávky se vám dařilo nejlíp. Po pár týdnech uvidíte vzorec, který vám žádný návod nedá.

Základní pozice, které se vyplatí zvládnout první Začněte vsedě zkříženě, v kleku na patách a v pozici kočky a krávy. Tyto tři polohy naučí pánev a páteř pracovat společně. Potom přidejte pes hlavou dolů a bojovník první. U psa hlavou dolů nejde o to dostat paty na zem, ale o dlouhá záda a rovnoměrný tlak v dlaních. V bojovníkovi prvním držte přední koleno nad kotníkem a zadní nohu pevně. Vydržte pět až osm nádechů, pak vyměňte strany.

Na co si dát pozor a co lidé dělají špatně Nejčastější chyba je snaha o dokonalý výsledek. Když se snažíte ruku „donutit" být těžká, přichází napětí a metoda přestává fungovat. Správný postoj je spíš pasivní: formulku vyslovíte a necháte tělo, ať si s ní poradí samo. Další chybou je příliš dlouhé cvičení. Začátečník, který vydrží dvacet minut, často skončí s bolestí hlavy nebo únavou. Platí, že méně je více. Třetí častou chybou je nepravidelnost. Cvičit jednou za týden nemá smysl. Lepší je pět minut denně než hodina jednou za měsíc.