Oblečení z druhé ruky už má za sebou kus života. Někdo ho pral, nosil, možná skladoval v nevhodných podmínkách. Právě proto potřebuje jiný přístup než nové kousky. Nejčastější chybou je prát všechno stejně a horkou vodou. Vláknům, která už jsou oslabená, horká voda a agresivní prací prostředek škodí víc než novým textiliím. Studená nebo vlažná voda stačí téměř vždy.

Botník musí být nízký a hluboký jen tolik, kolik měří nejdelší bota. Do úzké chodby se hodí skříňka s dvířky, která sahá do výšky 40–50 cm, nebo otevřený rošt s odkapávací vaničkou. Důležité je, aby boty nebyly vystavené na očích, ale zároveň aby mohly schnout. Řešením je botník s větracími otvory ve dvířkách nebo s mřížkou místo dna. Nikdy nedávejte mokré boty do uzavřené skříně bez přístupu vzduchu — začnou plesnivět a zapáchat.

Prostor u sprchového koutu bývá nejmenší a zároveň nejvíc přehlížený kus koupelny. Většina lidí tam postaví láhev šamponu a tím to končí. Přitom právě tady vzniká buď funkční zákoutí, nebo hromada věcí, která padá na zem. Rozdíl není v tom, kolik toho koupíte, ale jak přesně prostor změříte a co do něj umístíte.

Mezi jednotlivými kroky nech pohovku vždy pořádně uschnout. Otevři okna, zapni ventilátor, ale přímé slunce a topení nech stranou, mohly by látku vyblednout nebo zdeformovat. Typická chyba je vrátit sedáky zpět dřív, než jsou suché. Vlhkost se pak uzavře uvnitř a vznikne zatuchlý zápach, který se už těžko odstraní. Radši počkej o den déle.

Nové Město pražské není jen čtvrť na mapě. Je to promyšlený plán, který Karel IV. nechal zakreslit do krajiny východně od Starého Města ve čtyřicátých letech 14. století. Základní síť ulic se dodnes téměř nezměnila. Když se v ní pohybujete, procházíte vlastně středověkým urbanistickým diagramem. Stačí se dívat pod nohy a kolem sebe.

Samostatnou kapitolu tvoří odtok vody a úklid. Zákoutí u sprchy se rychle mění ve skládku lahviček, ze kterých odkapává voda a tvoří se mýdlový film. Řešení je jednoduché: držte na dosah jen to, co používáte denně, zbytek dejte do skříňky nebo koše jinde v koupelně. Doplnění dělejte jednou za čas, ne průběžně. Láhve stavte dnem vzhůru do misky nebo na odkapávací podložku, kterou jednou týdně vyjmete a opláchnete. Tím zmizí i většina vodního kamene.

Uchycování je druhá věc, která lidi pálí. V koupelně se vrty do obkladu dělají špatně a často zbytečně. Lehké věci unese přísavka nebo lepicí systém, ale jen na hladkém, čistém a odmaštěném povrchu. Před nalepením místo otřete lihem a nechejte dvacet čtyři hodin vytvrdnout, než na háček něco pověsíte. Těžší police a tyče na ručníky potřebujete kotvit do zdi, ideálně do nosného podkladu, ne jen do obkladu. Když narazíte na dutou příčku, použijte hmoždinku pro sádrokarton, ne obyčejnou.

Před sušením bylinky neoplachujte pod tekoucí vodou, pokud to není nutné. Když už musíte, osušte je jemně v utěrce a nechte je chvíli proschnout na papírovém ubrousku. Nadbytečná vlhkost je hlavní nepřítel – způsobuje plíseň a znehodnotí celou úrodu. Odstraňte pouze zvadlé nebo poškozené listy, stonky nechte delší, usnadní to svazování.

Poslední pravidlo se týká pohybu. U sprchového koutu musí zůstat volná cesta pro otevření dvířek a pro vstup. Pokud police nebo věšák zasahují do tohoto prostoru, budete do nich narážet loktem nebo ramenem při každé sprše. Než něco namontujete, stoupněte si před kout, otevřete dvířka a zkuste se otočit. Až potom vrtejte. Ušetříte si díry, které byste za rok museli předělávat.

Co zvlhne, to zplesniví Hned vedle sprchy je trvale vysoká vlhkost. Cokoli, co tam dáte, musí být z materiálu, který vlhkost přežije. Sklo, nerez, tvrdý plast nebo lakovaný kov jsou v pořádku. Nepoužívejte neošetřené dřevo, obyčejnou překližku ani lakované dřevo bez voděodolné úpravy — do roka nabobtná nebo zčerná. Pozor i na přírodní textilie a papírové krabice. Pokud chcete do zákoutí ukládat ručníky, potřebujete uzavřený box, ne otevřenou polici.

Několik tipů na závěr: celé listy a stonky vydrží déle než drcené, takže je drťte až před použitím. Každých pár měsíců sklenice zkontrolujte – pokud se objeví vlhkost nebo plíseň, bylinky vyhoďte. Správně usušené a uskladněné bylinky si uchovají aroma i barvu po celý rok. Pokud chcete intenzivnější chuť, část úrody zamrazte v oleji nebo ve vodě do tvořítek na led – ale to je jiný příběh.

Sušení bylinek není složité, ale většina lidí ho pokazí ve dvou krocích: sklidí je v nesprávnou dobu a pak je nechá uschnout na přímém slunci. Výsledkem je seno, které voní jako prach. Aby si bylinky udržely aroma, musíte je sklízet ráno, ideálně mezi sedmou a devátou hodinou, kdy je rosa oschlá a silice v listech jsou nejkoncentrovanější. Nikdy nesbírejte bylinky po dešti nebo v poledním žáru – voda a teplo vůni ničí.