Důležité je také větrání a režim používání. Po sprchování nechte ventilátor běžet ještě několik minut, ne ho hned vypínat. Víko toalety zavírejte už před spláchnutím, omezíte tím šíření aerosolu i vlhkosti. Pokud je to možné, nechte dveře po použití krátce pootevřené, ale jen tehdy, když je zajištěn odvod vzduchu mimo obytné místnosti. Otevřené dveře bez odvodu problém jen přesunou do chodby nebo ložnice.

Základem je zbavit povrch prachu ještě předtím, než na něj sáhnete vlhkým hadrem. Prachové částice fungují jako brusivo. Pokud je rozetřete po laku, vzniknou jemné rýhy, které lesk rozptýlí. Použijte měkký štětec nebo antistatickou prachovku a pohybujte se shora dolů. Na členité hrany a reliéfy se hodí suchý štětec s dlouhými vlasy. Teprve čistý povrch může přijmout leštidlo rovnoměrně.

Od okraje místnosti a od se

Závěrem: svícení není největší žrout v domácnosti, ale patří k těm, které lze ovlivnit nejsnáze a s okamžitým výsledkem. Výměna několika nejvytíženějších žárovek, rozumné rozmístění světel a vypínání tam, kde se nesvítí, snižuje podíl svícení na spotřebě klidně na polovinu. Nejde o jednorázový zásah, ale o návyk, který se v účtu projeví každý měsíc.

Barvu nepoznáte, dokud ji neuvidíte ve dvou typech svět

Častou chybou je dávat všechna svítidla na jeden okruh bez možnosti regulace. Dlouhá chodba potřebuje alespoň dvě zóny: jednu pro průchod a druhou pro orientaci v noci. Noční režim se řeší slabším svítidlem u dveří nebo pohybovým čidlem, které rozsvítí jen část chodby. Pokud máte jen jeden vypínač, zvažte stmívač. Plynulá regulace odstraní tvrdý přechod mezi rozsvíceným a tmavým prostorem a chodba přestane působit jako tunel.

Základem je rozhodnout, zda chcete světlo směřovat dolů, nebo nahoru. Bodová svítidla zapuštěná do stropu vytvářejí ostré kužely a mezi nimi vznikají tmavá pole. Čím výše jsou umístěná, tím širší kužel mají, ale zároveň tím víc světla padá na stěny místo na podlahu. Pokud strop není dost vysoký, dejte přednost svítidlům s širším vyzařovacím úhlem a nižším výkonem. Naopak bodová svítidla s úzkým kuželem se hodí jen tam, kde chcete zdůraznit konkrétní předmět.

Na závěr si udělejte zkoušku nasucho. Svítidla zavěste nebo položte na provizorní lištu a večer si chodbu projděte. Sledujte, kde vám padá stín pod nohy a kde se odráží světlo od podlahy do očí. Teprve pak vrtejte do stropu. Vyhnete se tak typickému výsledku, kdy je chodba přes den v pořádku, ale po setmění připomíná přehlídkové molo.

Dlouhá chodba je pro osvětlení jeden z nejtvrdších oříšků. Světlo se v ní chová jinak než v obývacím pokoji: úzký prostor zesiluje odlesky na stěnách, strop je nízko a každá chyba v rozestupu svítidel je vidět na první pohled. Výsledkem bývá střídání světlých a tmavých míst, kterým se lidově říká zebra. Nejde přitom o estetiku, ale o to, že oko si na nerovnoměrnost zvyká pomalu a chodba pak působí delší a stísněnější, než ve skutečnosti je.

Nezapomínejte na barvu světla. V jedné chodbě nemíchejte teplé a studené odstíny, i když mají stejný výkon. Vznikne nerovnoměrný dojem už při pohledu na strop. Zvolte jednu teplotu v rozmezí, které odpovídá dennímu použití, a tu držte u všech svítidel. Stejně důležitý je index podání barev, jinak budou dřevěné prvky a textilie vypadat vybledle. Před nákupem si spočítejte celkový světelný tok na metr čtvereční, ne počet svítidel. Dvě silná svítidla často udělají lepší práci než šest slabých.

Kde se spotřeba na svícení nejvíc ztrácí Největší rezervy bývají v místech, kde se svítí dlouho a zbytečně: kuchyně, obývací pokoj, chodba a venkovní osvětlení. Typickou chybou je ponechat rozsvíceno v místnosti, kde nikdo není, nebo používat jeden silný zdroj pro celý prostor místo několika menších. Další častou chybou je nákup levných LED žárovek s nízkým indexem podání barev a studeným světlem, které pak lidé nahrazují zpět klasickými, protože jim nevyhovují. Vyplatí se proto vybírat podle světelného toku v lumenech, teploty chromatičnosti a indexu podání barev, ne podle příkonu.

Rozestupy, které drží krok Pro rovnoměrný krok platí jednoduché pravidlo: vzdálenost mezi svítidly nemá přesáhnout dvojnásobek vzdálenosti svítidla od stěny nebo od podlahy. Prakticky to znamená, že u chodby široké metr a půl stačí dvě řady po dvou až třech svítidlech, ne čtyři řady po pěti. První a poslední svítidlo umístěte zhruba ve stejné vzdálenosti od čelní stěny, v jaké jsou od sebe svítidla navzájem. Tím se rozptyl světla na koncích chodby vyrovná a nebudou vznikat přeexponované rohy.