Než začnete vybírat konkrétní svítidla, určete dvě věci: teplotu chromatičnosti (Kelvin) a index podání barev (CRI, u kvalitních zdrojů Ra). Pro obytné prostory se dřevem se pohybujte v rozmezí 2700–3000 K. Vyšší hodnoty (4000 K a výš) dřevo ochlazují, ztrácí teplý podtón a působí šedavě. CRI by nemělo klesnout pod 90; u levných zdrojů s Ra 80 bývá červená složka potlačená a dub nebo ořech vypadají vybledle.

Při rekonstrukci se vyplatí zakreslit si vlhkou zónu do půdorysu ještě před tím, než se položí první dlaždička. Určíte tak, kam až povede hydroizolace, kde budou prostupy a jak vysoko obklad. Pokud se na to zapomene, dodatečné utěsňování je pracné a drahé. Vlhkost se neptá, kudy teče – jde vždycky tou nejslabší cestou.

Dlouhá chodba se neosvětluje jako obývací pokoj. Jde o prostor, kde člověk většinou jen prochází, a oko si všímne každé nerovnosti. Rozhodující je, jestli světlo vytváří pruhy, nebo souvislou linii. Pruhy vznikají, když svítidla umístíte příliš daleko od sebe a každé osvětluje jen své bezprostřední okolí. Plynulá linie vzniká tehdy, když se světelné kužely překrývají a chodba nemá tmavá místa. První krok tedy není výběr svítidla, ale rozměření chodby a určení, kudy povede hlavní světelná stopa.

Jedno stropní světlo uprostřed místnosti je nejrychlejší cesta k tomu, aby i velký pokoj působil jako krabice. Světlo přichází shora z jednoho bodu, vytváří ostré stíny pod nábytkem a lidem i předmětům dává stejnou plochou siluetu. Oko nemá kam jít, protože vše je osvětlené stejně. Prostor tím ztrácí hloubku, přestává se členit na zóny a večer se mění v jednu velkou světlou plochu bez atmosféry.

Typická chyba je kopírovat rozestupy z obývacího pokoje. V chodbě lidé jdou, neposedávají, takže potřebují vyšší podíl směrového světla. Další chyba je umístit svítidla jen podle toho, kde jsou ve zdi zásuvky nebo vypínače. Elektroinstalace se dá upravit, ale rozestupy se po omítnutí mění jen obtížně. Pokud chodba mění šířku nebo se stáčí, držte osu světelné linie uprostřed průchozího pruhu, ne uprostřed půdorysu. U schodišťového ramene pokračujte ve stejném rytmu i na ochozu, jinak vznikne optický zlom.

Před koupí si udělejte zkoušku narychlo: položte na podlahu kusy papíru v zamýšlených rozestupech a projděte se při vypnutém světle. Uvidíte, kde byste šlápli do tmy. Potom si stoupněte na začátek a konec chodby a zkontrolujte, zda linie neuhýbá. Teprve pak řešte tvary a materiály. Dobře navržené osvětlení dlouhé chodby nepoznáte podle toho, jak vypadá ve dne, ale podle toho, že si večer vůbec nevšimnete, kudy jdete.

Jak spočítat rozestupy, aby krok byl rovnoměrný Změřte délku chodby a odečtěte vzdálenost první a poslední svítidla od čelních stěn. Zbytek vydělte počtem mezer mezi svítidly. Pro boční stěny platí, že vzdálenost od stěny má být přibližně poloviční oproti rozestupu mezi svítidly. Pokud chodba ústí do dveří, nenechávejte poslední svítidlo přímo nad prahem — světlo by vytvořilo ostrý stín na podlaze. U úzkých chodeb do šířky jednoho metru stačí jedna řada; u širších dvě řady, ale jen když jsou symetrické. Asymetrie se v dlouhém prostoru projeví jako křivý dojem, i když jsou rozestupy správné.

Důležitá je i rovnoměrnost. Oko se přizpůsobuje pomalu, takže přechod ze světlé chodby do tmavého sálu znamená, že host na pár sekund nic nevidí. Řešením je postupné snižování intenzity mezi zónami, ne skokové rozdíly. Stejně tak stíny na stole: pokud světlo svítí z boku, talíř i příbor se ztrácejí ve tmě. Světlo nad stolem má dopadat spíš shora a mírně rozptýleně, aby bylo jídlo dobře vidět a přitom neoslňovalo.

Pro rovnoměrný krok je vhodné zvolit svítidla se širokým vyzařovacím úhlem a nižším výkonem, než jedno silné uprostřed. Kombinace více slabších zdrojů lépe vyhladí přechody. Stmívatelný zdroj se hodí, protože večer stačí nižší hladina a chodba nepůsobí jako nemocniční koridor. Barvu světla držte jednotnou v celé délce; míchání teplých a studených odstínů v jedné linii vypadá jako chyba, i když každé svítidlo je kvalitní. Pokud chodba nemá denní světlo, přidejte nenápadné osvětlení u podlahy, které kopíruje stejný rytmus jako stropní řada.

Teplota světla rozhoduje o tom, jak host čte prostor Barevná teplota se udává v kelvinech a ovlivňuje náladu víc než cokoli jiného. Hodnoty kolem 2700 až 3000 K působí útulně a hodí se k jídlu i posezení. Nad 4000 K začíná světlo působit chladně a technicky, což se hodí do kuchyně nebo skladu, ne k hostovi. Míchejte teploty opatrně. Pokud v jednom prostoru svítí teplé a studené světlo zároveň, vzniká rušivý dojem a host ztrácí orientaci, kam patří.