Důležitější než přesné číslo je však rozložení světla v místnosti. Oči potřebují přirozený kontrast, ne jednu jasnou skvrnu uprostřed tmy. Když svítí jen stolní lampa a zbytek pokoje je tmavý, zornice se rozšiřují a zužují podle toho, kam se oko stočí, což vede k únavě. Proto je vhodné mít zapnuté i tlumené základní osvětlení v místnosti, případně lampu umístit tak, aby osvětlila i stěnu za knihou.

Ráno v koupelně často vzniká zvláštní paradox: světla je dost, ale člověk stejně špatně vidí. Není to únava ani zrak. Problém bývá v teplotě světla a v tom, jak ji koupelnové osvětlení kombinuje. Teplota světla se udává v kelvinech (K) a určuje, zda světlo vnímáme jako žluté, neutrální, nebo namodralé. Ráno přitom nejde jen o to, kolik lumenů svítí, ale hlavně o poměr barevných složek.

Praktické pravidlo zní: u LED a klasických žárovek zhasínejte vždy, když odcházíte z místnosti. U kompaktních zářivek zvažte, jak dlouho budete pryč – do pěti minut nechte svítit, nad pět minut zhasněte. U halogenů a starých žárovek zhasínejte okamžitě. Pokud si nejste jistí, podívejte se na údaj o počtu spínacích cyklů na obalu. A nezapomeňte, že i správně zvolený vypínač nebo senzor dokáže ušetřit víc než samotné zhasínání, pokud světlo svítí na místech, kde nikdo není.

Základní rozmezí pro jídelnu je zhruba 65 až 80 cm mezi spodní hranou svítidla a deskou stolu. U stolu, kde se jen rychle snídá, může být světlo výš, kolem 80 cm. U stolu, kde se večeří delší dobu a povídá si, se Hodně osvědčuje 70 až 75 cm. Pokud mají sedící lidé vyšší postavu nebo jsou židle vyšší, přidejte dva až tři centimetry. Nikdy neměřte od země: stejná výška nad podlahou znamená u nízkého a vysokého stolu něco úplně jiného.

Jakou intenzitu světla vlastně potřebujete Pro běžné čtení knihy nebo novin se doporučuje osvětlení v rozmezí zhruba 300 až 500 luxů přímo na stránce. Pro jemné písmo, mapy nebo práci s jehlou se dostanete i k 750 luxům. Naopak příliš mnoho světla škodí stejně jako málo: ostrý jas na bílém papíře oslní a oko se neustále přizpůsobuje kontrastu. Praktický test je jednoduchý. Položte knihu na obvyklé místo a podívejte se na stránku. Pokud musíte mžourat nebo naopak cítíte, že vás bílá plocha „pálí", intenzita není v pořádku. Světlo by mělo být rovnoměrné, bez prudkých přechodů a bez přímého odlesku.

Typická chyba je nahradit jediný zdroj silnější žárovkou. Vyšší intenzita sice projasní kouty, ale zároveň zvýrazní odlesky na podlaze, vypálí barvy na stěnách a stíny ztvrdnou. Místnost pak působí ještě plošeji, protože kontrast mezi světlem a stínem je příliš brutální. Světlo ze stropu navíc vrhá stín přímo pod sebe, takže při čtení nebo práci si ho vytváříte vlastním tělem. To je únavné a nutí vás měnit polohu.

Osvětlení při čtení neřeší jen to, zda vidíte písmena. Rozhoduje o tom, jak rychle se oči unaví, zda vás po hodině čtení začne bolet hlava a jestli večer usnete bez pocitu napětí za očima. Většina lidí má doma lampu příliš slabou, příliš blízko nebo na špatné straně. Přitom stačí dodržet několik zásad a rozdíl poznáte během prvního večera.

Vlastní stín při krájení vzniká ve chvíli, kdy světlo dopadá na pracovní desku z místa, které máte za zády, nad hlavou nebo přímo proti sobě. Ruka, nůž i kus zeleniny pak vrhají tmavý pruh přesně tam, kde potřebujete vidět řez. Nejde tedy o nedostatek světla, ale o jeho špatný směr. Než začnete cokoli kupovat, určete, odkud světlo přichází a kam padá stín. Stačí se postavit ke krájecí desce, zvednout nůž a podívat se, kde se tmavá skvrna objeví.

Vzdálenost lampy od stránky se odvíjí od jejího výkonu a typu. Malá čtecí lampa s úzkým kuželem světla patří zhruba 30 až 40 centimetrů od textu. Větší stolní lampa s širším rozptylem může být i 50 až 60 centimetrů daleko. Čím blíž lampu dáte, tím ostřejší a menší kruh světla vytvoříte, což nutí oči k neustálému přeostřování. Naopak příliš daleko znamená, že na stránku dopadá málo světla a vy podvědomě nakláníte hlavu blíž.

Nakonec platí, že žádné pravidlo nenahradí vlastní pocit. Když po půl hodině čtení cítíte tíhu v očích, bolí vás za krkem nebo vás bolí hlava, něco je špatně. Zkuste posunout lampu o deset centimetrů dál, otočit ji o kousek stranou nebo přidat tlumené světlo v pozadí. Změna bývá okamžitá a tělo vám poděkuje.

Nezapomínejte ani na barevnou teplotu světla. Pro večerní čtení je příjemnější teplejší bílé světlo, které méně tlumí melatonin a lépe se u něj usíná. Studené bílé světlo je vhodné spíš pro denní práci nebo čtení dokumentů, kde potřebujete přesně rozlišit barvy a detaily. Pokud čtete na obrazovce, snižte jas displeje tak, aby odpovídal okolnímu osvětlení, a zapněte noční režim. Obrazovka výrazně jasnější než okolí je pro oči stejná zátěž jako lampa svítící do tváře.