Malá předsíň působí stísněně nejčastěji kvůli dvěma věcem: tmavé barvě na stěnách a zrcadlu pověšenému na místě, kde nemá co dělat. Než začnete kupovat nový nábytek, projděte si světlo, barvy a odrazy. Většinou stačí přesunout dvě věci a vyměnit jednu žárovku.

Kapslový šatník má smysl jen tehdy, když z něj ráno vytáhnete cokoli a ono to k sobě pasuje. Barvy jsou přitom důležitější než střihy. Pokud máte deset kusů v pěti různých odstínech, které se navzájem perou, budete pořád stát před skříní a přemýšlet. Řešení není nakupovat další věci, ale utřídit to, co už visí na ramínkách.

Na co se dívat u klidnější řeky a u umělého kanálu Na pomalu tekoucí řece nebo na kanálu s umělými vlnami stačí lehčí helma s měkkou výstelkou, která dobře sedí a neklouže. Vesta může být nižšího objemu, protože nebudete dlouho pod hladinou. Pozor ale na jednu věc: i na klidné vodě hrozí pád přes palubu u jezu nebo pod jezem, kde vás proud stáhne. Vesta proto musí mít pevný zapínací systém a krytí, které se nerozepne při vyplavení.

Kontrolujte také poměr barev v poměru přibližně 60:30:10. Šedesát procent tvoří neutrální základ, třicet procent doplňkové barvy a deset procent akcent, který oživí celek. Když máte příliš mnoho akcentu, šatník působí chaoticky. Když ho máte málo, je nudný. Tento poměr se osvědčil proto, že funguje na oblečení i v interiéru a mozek ho čte jako vyvážený.

Hnojivo patří jen do období růstu, tedy od března do září. Stačí slabý roztok tekutého hnojiva pro bylinky každé dva týdny. V zimě nehnojte vůbec. Častou chybou je hnojení hned po přesazení – kořeny jsou poškozené a sůl je spálí. Počkejte alespoň tři týdny. Stejně tak nehnojte, když je rostlina napadená škůdci; nejdřív řešte mšice nebo molice.

Volba helmy a vesty na rafting se nedělá podle barvy ani podle toho, co má kdo v půjčovně. Rozhoduje charakter řeky, který určuje, jaké nárazy a jak dlouhý pobyt ve vodě musí výbava vydržet. Jinou helmu si vezmete na šumavskou řeku s peřejemi, jinou na pomalu tekoucí kanál s umělými překážkami. Než něco koupíte nebo půjčíte, zjistěte si konkrétní úsek, který pojedete.

Vztah se psem stojí na předvídatelnosti. Pes se učí číst vaše tělo, tón hlasu i načasování mnohem víc než slova. Pokud jednou za stejné chování pochválíte a podruhé vyhubujete, přestane být pro psa svět čitelný a začne se rozhodovat sám. Důvěra vzniká tam, kde pes ví, co se stane dřív, než se to stane.

Společný život není o dokonalém poslušení, ale o tom, že si rozumíte i beze slov. Když pes ví, že ho nepřekvapíte, že odměna je poctivá a že hranice platí pro všechny stejně, začne se chovat klidně i bez povelu. Trénink pak není dřina, ale běžná komunikace.

Typická chyba je opakování povelu. Když řeknete „sedni" třikrát, pes se učí, že první dvě slova nic neznamenají. Vyslovte povel jednou, počkejte dvě až tři sekundy, a pokud nic nepřijde, pomozte psovi rukou nebo přesuňte tělo tak, aby správná poloha vznikla sama. Trestáním nebo tlakem na zadek si vypěstujete psa, který sedne, ale bude u toho sledovat vaše ruce, ne vás.

Když se pes bojí, nechlácholte ho a netahejte ho k podnětu silou. Stoupněte si mezi psa a to, čeho se bojí, nechte ho, ať se rozhodne sám, a teprve když se uvolní, jděte dál. Pes, který ví, že ho nepošlete do nebezpečí, se vám dřív svěří. Stejně tak nenechte cizí lidi sahat na psa, který se kroutí. Řekněte jim, ať počkají, než se pes sám přiblíží.

Začněte u sebe. Než po psovi něco chcete, zkontrolujte, jestli jste uvolnění, jestli držíte vodítko bez napětí a jestli máte jasno v tom, co vlastně chcete. Pes reaguje na váš dech a postoj. Když jste v napětí, bude v napětí i on, i když dáte povel správně. Trénink proto začněte krátkými bloky po dvou až třech minutách, kdy jste sami v klidu a pes odpočatý.

Důvěra se láme v běžných situacích, ne na cvičišti. Když pes na procházce zůstane stát a očichává, nechte ho dokončit čichání, pokud to jde. Pokud ho pokaždé trhnete dál, naučí se, že jeho potřeby nemají hodnotu. Na oplátku ho pak nenaučíte přivolání, protože vás nebude chtít následovat. Přivolání trénujte nejdřív na krátkou vzdálenost, uvnitř nebo na oploceném místě, a vždy ho odměňte, i když přijde pozdě. Nikdy ho po přivolání netrestejte, ani když předtím utekl.

Praktická práce s odměnou a hranicí Odměna musí přijít do jedné sekundy od správného chování, jinak si pes spojí odměnu s něčím jiným. Stejně tak nesmí být odměna pořád stejně silná. Za běžné povely stačí slovo a pohlazení, za těžké situace pamlsek nebo hra. Důležité je, aby pes věděl, že odměna přichází od vás, ne že si ji vydobyl. Nikdy nedávejte pamlsek, když pes skáče nebo tlačí, i kdyby to bylo roztomilé.