Do úzké předsíně se hodí i skládací nebo výsuvné prvky. Lavice s úložným prostorem pod sedákem nahradí botník a zároveň poslouží k obouvání. Pokud na ni není místo, použijte skládací stoličku, kterou po použití zavěsíte na háček. Do rohu se vejde úzký sloupek na koště a deštníky, který zabere čtverec o straně dvaceti centimetrů. U něj platí jedno pravidlo: dno musí být těžké nebo připevněné, jinak při vytahování deštníku spadne celý sloupek.

Poslední věc, kterou lidé v malých koutech podceňují, je židle. Do prostoru o šířce metru se vejde běžná kancelářská židle, ale jen když má sklopené područky nebo žádné. Když je kout v průchozí části bytu, zvolte židli, kterou po skončení práce zasunete celou pod desku. Tím se kout během minuty promění zpět v obyčejný roh místnosti — a to je u malých prostorů stejně důležité jako samotné vybavení.

Světlo v úzkém koutu rozhoduje o tom, jestli se v něm dá pracovat odpoledne i večer. Stropní svítidlo nad hlavou vrhá stín přímo na klávesnici. Lepší je světlo z boku, ideálně zleva u praváka, s možností nasměrovat paprsek na desku a zároveň na stěnu za monitorem. Tmavá stěna za obrazovkou zvyšuje únavu očí, protože nutí zornici neustále přizpůsobovat jas. Světlejší odstín na stěně za monitorem nebo alespoň podsvícení páskem za horní hranou obrazovky rozdíl vyrovná.

Čalouněné čelo postele plní v ložnici víc funkcí, než by se na první pohled zdálo. Kromě toho, že zakryje stěnu za postelí a vytvoří měkkou oporu pro čtení nebo sledování televize, zásadně mění akustiku místnosti. Potah s výplní pohlcuje zvuk podobně jako akustický panel. Pokud za zdí spí sousedé nebo vám do ložnice doléhá hluk z chodby, je to často nejlevnější a nejrychlejší úprava, jakou můžete udělat.

Kabely řešte dřív, než začnete montovat police. V malém koutu se každý volně visící kabel během týdne změní v klubko. Veďte je svazkem po zadní hraně desky a dál svisle v liště nebo v úzkém žlábku ke zdi. Zásuvkový blok přišroubujte ze spodní strany desky, ne na podlahu — uvolníte místo pro nohy i pro koš. Pokud kout sousedí s oknem, nepokládejte napájecí zdroj ani prodlužovačku na parapet, kde na ně může zatékat při větrání.

Začněte tím, že si vezmete všechny své každodenní kusy a položíte je na postel. Vyfoťte si je v denním světle, ne večer pod žlutou lampou. Barvy vypadají jinak a vy potřebujete vidět skutečnost. Potom si vyberte tři neutrální odstíny, které tvoří základ. Nemusí to být černá, bílá a šedá. Klidně to bude tmavě modrá, písková a tmavě zelená. Důležité je, aby spolu ty tři vypadaly dobře vedle sebe i na sobě.

Typická chyba je nakupovat podle jednotlivých kusů, ne podle celku. Vidíte krásný svetr v oranžové a koupíte ho, i když k němu nemáte žádné kalhoty ani sukni. Druhá častá chyba je příliš mnoho vzorů. Proužky, kostičky a květiny v jednom šatníku se navzájem přebijí. Jeden vzor stačí, maximálně dva, a měly by obsahovat barvy z vaší palety.

Akustický efekt závisí na třech věcech: tloušťce výplně, hustotě materiálu a ploše čela. Pěna o tloušťce dva centimetry udělá jen málo. Smysl má výplň od pěti centimetrů výš, ideálně polyuretanová pěna střední hustoty nebo recyklovaný textilní filc. Čím větší plochu čelo zakryje a čím blíž je ke stěně, tím víc zvuku pohltí. Typická chyba je koupit tenké čelo „na efekt" a pak se divit, že hluk nezmizel. Stejně tak platí, že čalounění nepomůže, pokud zvuk proniká spárou pod dveřmi nebo netěsnícím oknem – nejdřív řešte tyto cesty.

Nejčastější chyby se opakují: podceněná tloušťka výplně, látka bez možnosti vyprání, upevnění bez kontroly nosnosti a čištění mokrým hadrem nasucho. Když tyto čtyři věci promyslíte předem, budete mít v ložnici tišší a příjemnější místo, které vydrží bez zbytečné údržby.

U odnímatelných potahů se řiďte etiketou výrobce. Většina látek snese praní na třicet stupňů a sušení v sušičce na nízkou teplotu, ale některé se srážejí. Před praním si změřte rozměr, ať poznáte, zda se potah po vyprání vejde zpět. Potah, který se srazí, natáhnete jen těžko a vzniknou nevzhledné záhyby. Pokud je čelo přišroubované ke stěně nebo k rámu postele, sundejte ho před čištěním – vyhnete se polití matrace a ložního prádla.

Typické chyby, které se opakují: sbírání podle jediné fotografie z telefonu, zaměňování mladých plodnic různých druhů, které si jsou podobné jen v raném stádiu, a přesvědčení, že „co roste na stromě, je bezpečné". Právě mladé plodnice jsou nejzrádnější, protože ještě nemají vyvinuté znaky, podle kterých se druh určuje. Další častou chybou je sběr do igelitové tašky, kde se houby zapaří a ztratí typické znaky i vůni.