Pozor na prostupy parozábránou. Každé světlo, zásuvka nebo anténní kabel je místo, kde pára proniká do izolace. Přelep je po obvodu lepicí páskou určenou pro tento účel. Stejně pečlivě utěsni napojení na stěny a štíty. Věnuj čas i kontrole, jestli se parozábrana neprohýbá a není prodřená o hrany profilů.

Bílý povlak, který se rozrůstá a připomíná mouku, je padlí. Vzniká při vysoké vlhkosti vzduchu a špatném proudění. Odstraňte napadené listy, přemístěte rostlinu na vzdušné místo a snižte vlhkost. Na povrch listů můžete použít slabý roztok jedlé sody: čajová lžička na litr vody, aplikujte ráno, aby list do večera uschl. Nepřelévejte substrát, padlí se šíří i z přemokřené půdy. Pokud se povlak vrací i po dvou týdnech, rostlinu izolujte a zvažte přesazení do čerstvého substrátu.

Bramboráky, které po vytažení z oleje nejsou promaštěné, nejsou otázkou drahé pánve ani speciální mouky. Rozhoduje především obsah vody v těstě a teplota tuku. Pokud se těsto řeší násilím a smaží se hned, bramborák se chová jako houba. Stačí změnit postup a výsledek je znát od prvního kusu.

Při dlouhodobém používání střídejte minimálně dvě sady, aby se tkanina mohla vzpamatovat. Skládejte povlečení volně, ne na těsno, a skladujte v suchu. Vlhkost podporuje plíseň a ta ničí barvu i vlákna. Pokud se objeví žmolky, neodstraňujte je holením – poškodíte vazbu a barva se v místě ztratí. Investujte raději do kvalitnějšího kusu, který vydrží roky, než do několika levných, které vyblednou během sezóny.

Suché bílé skvrny s hnědým okrajem jsou popálení od slunce, nejčastěji po přesunu za okno nebo po kapkách vody na listech. Kapka funguje jako čočka a spálí pletivo. Zalévejte proto ke kořenům nebo na povrch substrátu, ne na listy, a rostlinu na nové stanoviště zvykejte postupně. Poškozené listy už se neopraví, ale můžete je odstřihnout, pokud jsou více než z poloviny suché. U rostlin s tuhými listy, jako jsou fíkusy nebo sansevérie, stačí poškozenou část zastřihnout do zdravého pletiva.

Štípané dřevo skládejte naštípanou stranou nahoru nebo do strany, nikdy kůrou nahoru. Kůra zadržuje vlhkost a prodlužuje schnutí. Skládejte do řady maximálně dva kusy hluboké, ne do krychle. Mezi řadami nechte mezeru, kterou proudí vzduch. Pod hromadou musí být podklad – palety, trámky nebo kameny. Nikdy nedávejte dřevo přímo na zem, odkud táhne vlhkost. Mezi hromadou a zdí nechte alespoň deset centimetrů. Štípy nestejné velikosti netlačte na sebe; raději je roztřiďte, větší kusy potřebují delší čas.

Typická chyba: koupě podle fotky a ceny bez ohledu na údržbu. Povlečení, které se nesmí prát nad 40 °C nebo nesnáší sušičku, vám po několika praních zšedne, i když bylo drahé. Hledejte symboly údržby ještě před nákupem. Pokud výrobce doporučuje praní na 60 °C a sušení v sušičce při nízké teplotě, má tkanina větší šanci vydržet. Naopak povlečení vyžadující výhradně ruční praní nebo chemické čištění je pro běžné použití nepraktické.

Bavlna je základ, ale není bavlna jako bavlna. Dlouhovlákenná bavlna (například pima nebo egyptská) má delší vlákna, méně vystupujících konců a menší sklon k žmolkování. Čtěte tedy nejen „100% bavlna", ale i původ a typ vlákna. Pokud je na etiketě jen „bavlna" bez podrobností, počítejte s tím, že po pár praních ztratí hladkost i sytost barvy.

Hustota dostavy a úprava barvy rozhodují nejvíc Hustota dostavy se udává počtem nití na čtvereční palec nebo centimetr. Čím vyšší číslo, tím pevnější a hladší plátno. U kvalitního povlečení se setkáte s hodnotami od 200 do 400 nití. Nižší čísla znamenají řídkou tkaninu, která se rychle vytahá a barva v ní snadno proniká nerovnoměrně. Dále sledujte způsob barvení. Reaktivní barvení proniká do vlákna a drží lépe než barvení pigmentové, které zůstává na povrchu a při prvním praní se vyplavuje.

Před prvním použitím povlečení vyperte naruby při teplotě uvedené na etiketě a s poloviční dávkou pracího prostředku. Barvy se tak zakonzervují a odstraní se zbytky apretace. Poté sušte ve stínu, ne na přímém slunci, které barvu rozkládá. Pokud perete společně různé barvy, používejte odchytové pleny. Bílé povlečení nikdy neperte s barevným, i když je barva stálobarevná.

Než se pustíte do výběru, zapomeňte na vzory a barvy na obalu. Rozhodující je materiál a hustota tkaní. Právě ty určují, zda povlečení po dvou letech vybledne, změkne do šediva nebo se rozpadne. Prohlédněte si etiketu a najděte údaj o gramáži (g/m²) a složení. Čím vyšší gramáž při stejném složení, tím hustší tkanina a pomalejší opotřebení.