Lineární historie není cíl sám o sobě. Usnadňuje čtení, zjednodušuje hledání chyb pomocí git bisect a zrychluje orientaci v projektu. Pokud ale tým nemá disciplínu v commitování a pojmenování, rebase problém nevyřeší. Začněte malými kroky: jeden týden jen rebase při pullu, další týden fast-forward při sloučení. Až se to vžije, přidejte ochranu hlavní větve. Vyhnete se tak jednorázovému přepisu historie, který obvykle skončí zmatkem a ztracenou prací.

Pro týmovou shodu je klíčové, aby hlavní větev byla chráněná a přijímala jen fast-forward. Většina platforem to umí nastavit v pravidlech větve. Zároveň je potřeba domluvit, kdo a kdy smí rebasovat. Pokud někdo pošle větev do vzdáleného repozitáře a jiný si ji stáhne, další rebase je riskantní. Řešením je krátkodobé větve, které žijí jen do sloučení. Čím déle větev existuje, tím větší je šance, že se rozjede s hlavní linií a rebase bude bolet.

Praktický test doma: zvedněte psu horní pysk a podívejte se na linii, kde zub vstupuje do dásně. Pokud je tam červený lem, otok nebo hnis, je zle. Druhý test je čich – přivoňte k tlamě zblízka, ale ne po jídle. Zápach po hnilobě není normální. Pozor na častý omyl: mnoho majitelů si myslí, že kámen je jen kosmetický problém. Není. Bakterie z něj neustále dráždí dásně a mohou se přes krevní řečiště dostat do ledvin, jater nebo srdce.

Začněte tím, že stůl postavíte čelem ke zdi, ne do prostoru a ne zády k místnosti. Dítě sedící čelem ke zdi nemá v zorném poli dveře, sourozence ani televizi. Zády ke zdi to nefunguje, protože kolemjdoucí ho ruší pohledem zezadu. Pokud to dispozice dovolí, stůl umístěte bokem ke zdi, aby dítě mělo po levé nebo pravé ruce pevnou oporu a nemuselo se otáčet za každým zvukem.

Samotný nácvik nezačínejte na silnici ani na kopci. Ideální je rovná, hladká a prázdná plocha, kde dítě vidí dostatečně daleko dopředu. Při rozjezdu držte kolo zezadu za sedlo, ne za řídítka – dítě tak cítí vlastní rovnováhu a vy mu nebráníte v pohybu. První metry nechejte dítě odrážet nohama, teprve pak přidejte šlapání. Když se rozjede, pusťte ho, ale zůstaňte poblíž. Pády jsou součástí procesu, proto dítěti nasaďte helmu a pevné boty, ne sandály.

Přenést barevné ladění z obýváku do ložnice neznamená koupit stejnou barvu na zeď a doufat, že to bude fungovat. V obýváku trávíte večery u lampy, v ložnici potřebujete jinou intenzitu i teplotu světla. Než začnete cokoli měnit, vezměte si vzorník barev nebo alespoň odstřižky látek z obýváku a položte je na postel. Uvidíte, jak se stejný odstín chová v místnosti, kde je méně přirozeného světla a jiné stíny.

Konflikty při rebase se řeší stejně jako při merge, jen s tím rozdílem, že je opakujete pro každý commit. To může být zdlouhavé, pokud jich je mnoho. Pomáhá rebasovat průběžně, ne až na konci. Také je vhodné nastavit git config --global rerere.enabled true, což si Git zapamatuje řešení konfliktů a příště je zopakuje automaticky. Pozor na to, že rebase mění hash commitů. Pokud na vaší větvi visí nějaký tag nebo na ni odkazuje jiná větev, po rebasi přestane platit.

Základem je rebase místo merge při aktualizaci vlastní větve. Když vyvíjíte funkci na větvi odvozené od hlavní linie, použijte git pull --rebase místo běžného git pull. Tím se vaše lokální commity přenesou na aktuální vrchol a vznikne přímá posloupnost. Před rebase je nutné mít čistý pracovní adresář, jinak Git odmítne pokračovat. Typická chyba je rebase větve, kterou už někdo jiný stáhl a postavil na ní práci. V takovém případě se historie přepíše a kolega dostane konflikty, které nedávají smysl. Proto platí: rebasujte jen to, co ještě nikdo nepoužil.

Jak pracovat s textilem a světlem Textil je nejjednodušší cesta, jak ladění přenést. Z obýváku si vezměte jeden motiv – třeba vzor na potahu gauče – a najděte pro ložnici látku, která má stejnou barevnost, ale jinou strukturu. Hedvábný přehoz v obýváku a bavlněné povlečení v ložnici vedle sebe fungují, pokud mají stejný podtón. Pozor na studené a teplé odstíny: šedá s modrým podtónem vedle šedé s hnědým podtónem vypadá jako omyl, i když jde o stejný název barvy.

Základem je vybrat jednu hlavní barvu a jednu doplňkovou. Pokud má obývák třeba tlumenou zelenou na polštářích a béžovou na zdi, v ložnici použijte stejnou zelenou jen v menším množství – třeba na povlečení nebo na okraj závěsu. Béžovou naopak nechte na větší ploše, klidně na zdi za postelí. Nepřenášejte všechny barvy najednou. Tři až čtyři odstíny stačí, víc působí chaoticky a ložnice pak nevypadá odpočinkově.