U pasivních a nízkoenergetických domů se doporučuje umístit akumulační hmotu dovnitř, aby byla v kontaktu s vytápěným prostorem. Nosná vrstva z plných cihel nebo betonu o tloušťce alespoň 150 až 200 mm už má smysl. Pokud jdete pod tuto hodnotu, přínos akumulace rychle klesá. Naopak přidávat přes 300 mm u běžného rodinného domu nemá ekonomický význam, protože tepelný tok stěnou se sice zpomalí, ale rozdíl v uloženém teple už není úměrný vloženým nákladům a ztrátě podlahové plochy.

Okna, světlo a vzdu

Podlaha je další velká plocha, kterou lze využít. Když je vidět souvislá podlaha bez koberců a předmětů, místnost se zdá větší. Pokud koberec chcete, zvolte světlý a nízký, ideálně ve stejné barvě jako podlaha. Tmavý koberec s výrazným vzorem podlahu rozbije a místnost zmenší. Nábytek by měl stát na nohách, ne být celou plochou u podlahy. Když je pod nábytkem vidět podlaha, prostor se opticky prodlužuje.

Základní pravidlo zní: čím vyšší objemová hmotnost a měrná tepelná kapacita, tím více tepla na metr čtvereční stěna uloží. Plná pálená cihla, vápenopísek nebo beton jsou v tomto směru na špičce. Naopak pórobeton, tvárnice s vysokou pórovitostí nebo dřevo mají kapacitu nízkou. Nejde o to, že by byly špatné — jen se nehodí jako hlavní akumulační vrstva. Častá chyba je kombinace lehké nosné konstrukce a tenké omítky s tím, že „to nějak vyjde". Nevyjde. Teplo proteče, aniž by se stihlo uložit.

Akumulace tepla ve zdivu není o tom, že zeď je tlustá. Jde o součin objemové hmotnosti materiálu, jeho měrné tepelné kapacity a tloušťky. Teprve když se tyto tři hodnoty sejdou, zeď začne fungovat jako zásobník, který přes den pohlcuje přebytek a večer ho pomalu vydává. Pokud zvolíte jen tloušťku bez ohledu na materiál, můžete postavit masivní stěnu, která ale teplo téměř neudrží.

Při návrhu vždy oddělte nosnou a akumulační funkci od izolační. Obvodová stěna má izolovat směrem ven, akumulovat směrem dovnitř. To znamená: těžký materiál dovnitř, lehký izolant vně. Pokud toto pořadí obrátíte, získáte dům, který se rychle přehřívá v létě a rychle chladne v zimě. Stejně důležité je napojení na vytápění. Akumulační stěna funguje nejlépe s podlahovým vytápěním nebo s otopnou soustavou, která pracuje s nízkou teplotou vody a dlouhými intervaly. Krátké intenzivní přitápění na vysokou teplotu akumulaci spíš naruší.

Samotný plot z pletiva vysoký metr nestačí. Liška se podhrabe, kuna přeleze. Pletivo zapusťte do země alespoň třicet centimetrů a horní okraj ohnejte do pravého úhlu směrem ven. Vznikne bariéra, kterou liška nepřekoná, protože se nemůže zachytit. Kuna je ale jiná liga – ta vyšplhá po čemkoli. Proti kuně pomůže jen přesah pletiva do strany alespoň padesát centimetrů a horní část zakrytá sítí. Bez střechy nad výběhem je každý plot jen zpomalovač, ne překážka.

Během dne se vyhni tvrdým a lepivým potravinám. Oříšky, karamely, žvýkačky a kousky ledu patří mezi nejčastější viníky utržených zámečků. Když už si dáš něco sladkého, hned si vypláchni ústa vodou a po dvaceti minutách si zuby vyčisti. Na cestách nosti malý cestovní kartáček a mezizubní kartáčky v pouzdře. Káva, čaj a červené víno zanechávají skvrny, které se pak hůř odstraňují – pokud si je dáš, vypláchni ústa co nejdřív.

Podkroví vypadá romanticky: šikmé trámy, výhled do krajiny, soukromí daleko od zbytku domu. Jenže dítě tam netráví večer u svíčky, ale spí, učí se a hraje. A právě každodenní provoz odhalí slabiny, které na první pohled nevidíte. Nejde o to podkroví zavrhnout, ale vědět předem, co vás čeká.

Nakonec kontrolujte vlhkost. Materiály s vysokou kapacitou jsou obvykle husté a málo paropropustné. Pokud je stěna trvale vlhká, její tepelně technické vlastnosti se zhorší a akumulace ztratí smysl. Vždy řešte hydroizolaci a větrání dřív, než začnete počítat tloušťky. Rozhodujte se podle toho, jak dlouhé máte topné cykly, kolik místa můžete obětovat a jaký typ vytápění používáte. Teprve pak hledejte konkrétní tloušťku a materiál.

Kde se nejčastěji ztrácí efekt První past je orientace na součinitel prostupu tepla U. Ten řeší únik, ne akumulaci. Zeď s vynikajícím U, ale nízkou hmotností, bude energeticky úsporná, ale tepelně setrvačná jen minimálně. Druhá past je izolace z vnitřní strany. Pokud přizdíte lehkou izolaci zevnitř, odstíníte akumulační vrstvu od interiéru a ta přestane pracovat. Třetí past je podcenění tloušťky. Akumulace začíná fungovat až od určité masy. Orientujte se podle plošné hmotnosti stěny — pro běžný interiér se pohybujte v řádu stovek kilogramů na metr čtvereční. Konkrétní číslo závisí na způsobu vytápění a na tom, zda chcete vyrovnávat denní výkyvy, nebo jen krátkodobé.