Odkládací plochy jsou druhá věc, kterou lidé podceňují. Na lince musí zůstat alespoň jeden souvislý pruh o šířce šedesáti centimetrů, kam se postaví prkénko a hrnec. Pokud je deska přerušená sporákem nebo dřezem, vzniká takzvaná mrtvá zóna a jídlo se připravuje na dvou místech zároveň. Pomůže výsuvná deska pod linkou nebo sklopná deska u zdi. Vyhněte se ale sklopným deskám nad topením, tam se nedá nic dělat.

Tuk nakrájejte na kostky a rychle ho prsty zapracujte do mouky se solí, dokud směs nepřipomíná drobenku. Nepracujte příliš dlouho, jinak se tuk rozpustí teplem rukou a těsto bude tuhé. Pak přidejte žloutky, ocet a vodu. Vodu přilévejte postupně, možná spotřebujete méně. Vypracujte hladké těsto, které se nelepí na stěny mísy. Ocet pomáhá udržet křehkost a prodlužuje trvanlivost.

Malá kuchyně v paneláku má obvykle tři až pět metrů čtverečních a jediné okno. Většina lidí ji zmenšuje ještě víc tím, že kopíruje zařízení z větších bytů. Snaží se tam vecpat rohovou linku, myčku i velký jídelní stůl, a pak se diví, že se v kuchyni nedá otočit. Přitom stačí dodržet několik pravidel, která vycházejí z rozměrů panelákových kuchyní, ne z katalogů.

V kuchyni se osvědčuje metoda „jedna plocha, jedna funkce". Pracovní deska neslouží jako odkladiště. Nádobí, které nepoužíváte alespoň jednou za měsíc, nepatří do denního provozu. Není nutné ho vyhodit – stačí ho přesunout do krabice a dát na horní polici. Pokud si na něj za půl roku nevzpomenete, máte důkaz, že ho nepotřebujete. Tím se vyhnete výčitkám z vyhazování a rozhodnutí padne samo.

Nejčistší řešení je vyřezat výklenek přímo do stěny sprchového koutu. Vyžaduje to ale zásah do konstrukce. U zděné stěny stačí vybourat otvor, vyztužit okraje a obložit stejnou dlažbou jako zbytek koutu. U sádrokartonové příčky je postup jednodušší, ale musíte použít impregnovanou desku a kvalitní hydroizolaci. Pokud stěna sousedí s jinou místností nebo je v ní vedení, výklenek nedělejte. Riziko poškození instalace je vyšší než přínos.

Praktický postup je jednoduchý. Nejdřív si připravte odvar z bylin, které máte rádi – třeba z máty, meduňky, heřmánku nebo tymiánu. Zalijte je horkou vodou a nechte 10–15 minut louhovat. Zatímco se výluh dělá, sedněte si nebo si lehněte a dýchejte nosem. Nádech na čtyři doby, výdech na šest až osm dob. Oči zavřené, ramena volně. Tento rytmus držte alespoň pět minut. Teprve pak vlijte výluh do napuštěné vany a vstupte do vody o teplotě kolem 37–38 °C.

Bylinná koupel je sama o sobě příjemná, ale její účinek na tělo je omezený, pokud se před ní nezklidní dech. Dýchání totiž řídí, jak rychle se látky z bylin dostávají do krve a jak je tělo zpracuje. Když před koupelí provedete několik minut vědomého dýchání, rozšíří se cévy, zrychlí se lymfatický oběh a kůže lépe přijímá teplo i aromatické složky. Nejde o žádnou magii, jen o fyziologii: klidný dech snižuje hladinu stresových hormonů, a tím i napětí ve svalech a vazivu.

Typické chyby, kterých se lidé dopouštějí: dýchají mělce a rychle, jako by hyperventilovali, což vede k závratím a křečím. Nebo naopak zadržují dech, čímž se zvyšuje tlak a koupel se stává nepříjemnou. Další častou chybou je příliš horká voda – nad 40 °C – která dráždí kůži a smaže jemný účinek bylin. Někteří také používají příliš mnoho bylin v domnění, že čím více, tím lépe. Stačí hrst sušených nebo dvě hrsti čerstvých na vanu. Silné koncentrace mohou podráždit sliznice a způsobit bolesti hlavy.

Po koupeli je dobré se neoplachovat, jen se lehce osušit ručníkem a nechat kůži vsáknout zbytek. Poté si na 10–15 minut lehněte a dýchejte stejným tempem jako před koupelí. Tím se účinek prodlouží a tělo přejde do hlubokého odpočinku. Pokud trpíte nízkým tlakem, vstávejte pomalu, aby nedošlo k mdlobám. Bylinná koupel s předchozím dechovým cvičením není soutěž v délce pobytu – stačí 15–20 minut. Když to budete opakovat dvakrát až třikrát týdně, pokožka se zklidní, spánek se prohloubí a celkové napětí ustoupí. Bez dechu by to byla jen voňavá voda. S dechem je to nástroj.

Co se v těle změní, když dýcháte předem Během pomalého dýchání se aktivuje parasympatikus, část nervové soustavy, která řídí uvolnění. Srdce bije pomaleji, krev se přesouvá z vnitřních orgánů do periferie a kůže se prokrvuje. To znamená, že účinné látky z bylin – silice, třísloviny, flavonoidy – se dostávají do tkání rychleji a ve větší míře. Zároveň se snižuje pocení vyvolané stresem, takže koupel není jen pocitová, ale skutečně terapeutická. Bez předchozího dýchání tělo zůstává v napětí, cévy jsou stažené a velká část bylin se odpaří, aniž by pronikla do pokožky.