Hry, které vyrostou během chvilky Zkuste „hmatovou stezku". Najděte pět přírodnin s různou strukturou – mech, kůru, suchý list, jehličí a třeba šišku. Děti se zavřenýma očima je mají poznat pouze hmatem. Je to překvapivě těžké i pro dospělé. Další možností je „zvuková mapa". Najděte si klidné místo, posaďte se a dvě minuty jen poslouchejte. Potom děti vyprávějí, co slyšely – ptáky, vítr, praskání větviček. Rozvíjí to soustředění a sluchovou paměť. Pozor na to, abyste dětem nevnucovali, co „mají" slyšet. Nechte je objevovat.

Začněte tím, co v místnosti děláte. U sporáku a dřezu potřebujete světlo dopadající zepředu nebo shora na pracovní desku, ne za zády. Svítidlo umístěné přímo nad hlavou při krájení vrhá stín ruky přesně na prkénko. Proto se pod horní skříňky instaluje lišta nebo bodové osvětlení směrem dolů a mírně dopředu. Pokud horní linku nemáte, použijte nástěnné rameno nad desku. Důležité je, aby světelný kužel kryl celou hloubku desky, ne jen její přední hranu.

Základem je vybrat z té zimní či přechodové kapsle tři až čtyři kousky, které zvládnou i teplé měsíce. Může to být lehká košile, rovné kalhoty z tenké tkaniny, jednobarevné tričko a svetr z bavlny nebo lnu. Tyhle kusy nejsou „zimní" — jsou neutrální a fungují celý rok. Pokud v zimní kapsli nic takového nemáte, není to důvod kupovat všechno znovu. Stačí jeden takový kus doplnit a postavit kolem něj zbytek.

Nakonec myslete na kabeláž. Nabíječku telefonu veďte po zadní straně stolku a připevněte ji páskem nebo klipem. Volně visící kabel se při čtení zachytí o ruku a shodí lampu i knihu. Stejně tak polštář, o který se opíráte, by měl být pevný a umístěný tak, aby se neposouval. Když tyto detaily sladíte, noční stolek přestane být skladištěm a stane se místem, kde se dá skutečně číst. Nemusíte nic kupovat, stačí ubrat a přeskládat.

Častou chybou je, že rodiče chtějí mít všechno pod kontrolou a děti neustále opravují. V lese ale platí jiná pravidla. Nechte je, ať si postaví bunkr z větví, i když nebude dokonalý. Ať zkusí přejít potok po kameni, i když se trochu namočí. Přirozená hra je důležitější než čisté oblečení. Jen dávejte pozor na skutečné nebezpečí – jedovaté rostliny, jako je vraní oko nebo rulík, a na klíšťata. Po návratu děti prohlédněte, ale nedělejte z toho paniku.

Rutina před spaním je stejně důležitá jako vybavení. Choďte spát a vstávejte ve stejnou dobu, i o víkendu. Tělo se učí podle opakování. Káva po druhé hodině odpoledne už může narušit usnutí, i když ji běžně tolerujete. Alkohol uspí, ale fragmentuje spánek ve druhé polovině noci. Pokud se budíte a nemůžete usnout do dvaceti minut, vstaňte a jděte do jiné místnosti. Ležení v posteli a přemýšlení vytváří spojení mezi lůžkem a bděním, které se pak těžko rozbíjí.

Les sám o sobě je největší hračka, kterou můžete svým dětem dát. Nepotřebujete míče, stavebnice ani tablety. Stačí otevřít oči a začít vnímat, co všechno kolem roste, šustí a voní. Děti se nejlépe učí, když si mohou hrát a objevovat. A právě v tom vám les nabídne víc možností, než byste čekali.

Začněte tím, že si s dětmi zahrajete na detektivy. Zadejte jim úkol: najděte pět různých listů, tři druhy šišek nebo čtyři odstíny zelené. Můžete je nechat sbírat do klobouku nebo do dlaní. Když se sejdete, každý list popište. Děti si tak zapamatují, že dub má listy s laloky, buk hladké s výraznou žilnatinou a bříza drobné, téměř srdíčkové. Důležité je, abyste listy netrhali zbytečně. Sbírejte jen ty, které už leží na zemi. Ušetříte přírodu a děti se naučí, že se v lese chováme ohleduplně.

Nakonec si zkuste „vytvořit lesní galerii". Děti posbírají přírodniny a sestaví z nich obrázek na zemi – slunce, zvíře, cokoli je napadne. Fotografujte, ale nechte dílo na místě. Les si ho později vezme zpět. Důležité je, abyste měli dost času. Spěch je nepřítel zábavy. Když budete mít hodinu, děti si najdou vlastní hru. A vy budete mít chvíli na to, abyste si les užili taky.

Hlavní dávku odměřujte odměrkou, ne od oka. Miska plněná „podle pocitu" kolísá klidně o třetinu. Přesné množství máte na obalu krmiva, ale berte ho jako výchozí bod: hubnoucí pes potřebuje zhruba o deset až dvacet procent méně, než uvádí tabulka pro jeho ideální váhu. Snižujte postupně, ne skokem. Náhlé omezení krmiva vyvolá vytrvalé žebrání a často končí tak, že to majitel vzdá.

Zvážení je přesnější než odhad. Vezměte psa na osobní váhu tak, že ho vezmete do náruče, zvažte se s ním a odečtěte svou hmotnost. Zapište si číslo a opakujte měření každé dva týdny. Pes, který přibere i při stejném krmení, může mít problém se štítnou žlázou nebo klouby. Než začnete s jakoukoli dietou, nechte ho vyšetřit veterinářem. Vyloučit zdravotní příčinu je první krok, ne zbytečná komplikace.