Když je krém hotový, přendejte ho do čisté nádoby a přitlačte na povrch potravinářskou fólii. Vzduch pod fólií totiž vytvoří krustu, která se pak v krému objeví jako tvrdé kousky. Nechte ho odpočinout alespoň hodinu v chladničce. Před plněním do dortu ho krátce promíchejte stěrkou, ne mixérem. Šleháním byste do něj znovu dostali vzduch a krém by ztratil jemnost.

Island leží na rozhraní dvou tektonických desek, severoamerické a euroasijské, které se od sebe vzdalují přibližně o dva centimetry za rok. Tento pohyb otevírá pukliny v zemské kůře a přes ně stoupá magma vysoko k povrchu. Nad tím vším sedí ještě horká skvrna, takzvaný plášťový chochol, který zvyšuje tepelný tok pod ostrovem. Výsledkem je, že se pod velkou částí Islandu nachází voda o teplotě několika set stupňů Celsia v hloubkách, kam se jinde na světě dostává vrták jen obtížně.

Místo sušení je stejně důležité jako výplň. Tenisky postavte na bok nebo je položte na mřížku, která umožní proudění vzduchu ze všech stran. Ideální je pokojová teplota, stín a slabý průvan. Venku je nejlepší sušit v podvečer nebo brzy ráno, kdy není slunce ostré. Pokud sušíte uvnitř, dejte je do místnosti s oknem otevřeným na ventilaci, ne přímo pod topení. V zimě se vyhněte sušení nad radiátorem – teplo stoupá a tenisky se kroutí právě tam, kde jsou nejblíž zdroji.

Nastrouhané brambory dejte do čisté utěrky nebo gázy a důkladně je vyždímejte. Nestačí je nechat okapat – musíte opravdu tlačit, dokud z nich neteče jen pár kapek. Stejně tak cibule: pokud ji přidáte syrovou a nakrájenou najemno, pustí vodu i ona. Vyždímanou hmotu pak promíchejte s vejci, hladkou moukou, solí, drceným kmínem a česnekem. Mouky dejte jen tolik, aby těsto drželo u sebe, ne aby bylo tuhé jako na knedlíky. Hustota je druhá nejčastější chyba.

První praktická věc, kterou je dobré vědět: geotermální energie se na Islandu nevyužívá jen na výrobu elektřiny. Tepelná voda se vede potrubím přímo do domů, skleníků, bazénů a chodníků. V Reykjavíku se tak vytápí téměř celé město. Když se plánuje vrt pro vytápění, rozhoduje hloubka a teplota, ne hloubka samotná. Mělký vrt do chladnější vrstvy dodá teplo na topení, ale na výrobu elektřiny už nestačí.

Island dnes pokrývá většinu potřeby tepla i elektřiny z obnovitelných zdrojů, z toho velkou část právě z geotermální energie. Nejde o zázrak, ale o souhru geologie, dlouhodobého plánování a ochoty vracet vodu zpět pod zem. Kdo staví vlastní systém, měl by začít průzkumem, ne nákupem technologie. Jinak zaplatí za vrt, který nikdy nedosáhne teploty, na kterou byl navržen.

Suchý zip, kterým se potah přichycuje, bývá slabé místo. Po pár měsících povolí a látka se prověsí. Všímejte se proto, jak je potah uchycen: kvalitní čela mají zip po celém obvodu, sponky nebo lištu, ne jen pár pásků uprostřed. U levnějších kusů se látka nedá sundat vůbec – a to je problém při čištění i při opotřebení. Zeptejte se prodejce, zda je potah snímatelný a zda ho zvládnete nasadit sami, bez demontáže celého čela.

Nejde jen o popálené listy. Silné světlo navíc zahřívá substrát, takže rostlina trpí i přes zdánlivě dostatečnou zálivku. Kořeny v přehřáté půdě přestanou přijímat vodu a rostlina uvadá, i když je zem vlhká. Typická chyba je v tomto okamžiku přidat další vodu — tím se kořeny začnou dusit a přijdete o celou rostlinu.

Základ tvoří nejčastěji máslo, mascarpone nebo smetanový sýr, případně vyšlehaná smetana. Máslo i sýr musí mít pokojovou teplotu, jinak se hmota srazí a vzniknou hrudky. Šlehejte je samostatně do světlé a nadýchané konzistence, teprve pak přidejte pistáciovou pastu. Barvivo ani aroma nepřidávejte, pokud používáte skutečné pistácie – jen zbytečně přebijí chuť.

Proč se krém srazí a jak tomu předejít Nejčastější chyba je studená pasta vmíchaná do teplého základu. Rozdílné teploty způsobí, že se tuk oddělí a krém vypadá zrnitě. Vždycky proto nechte pastu i základ alespoň půl hodiny na stole, aby měly stejnou teplotu. Druhá častá chyba je příliš rychlé šlehání na vysoké otáčky. Tuk se přepracuje, začne pouštět vodu a krém zřídne. Šlehejte na střední rychlost a krátce.

Na závěr: hladký pistáciový krém není o drahých přísadách, ale o trpělivosti. Opražené pistácie, stejná teplota všech surovin, jemný cukr a klidné míchání stěrkou udělají víc než jakýkoli trik. Když se krém i přesto zdá zrnitý, přeceďte ho přes jemné sítko – zachráníte tím texturu, i když přijdete o trochu hmoty.

Hladkost ovlivní i cukr. Krupicový cukr se v tuhém krému nerozpustí a zůstane v něm cítit. Použijte moučkový cukr prosezený přes jemné sítko, nebo ještě lépe cukr rozmixujte společně s pistáciemi na prach. Tekutá sladidla jako med nebo sirup krém zbytečně zředí a ten pak nedrží tvar. Pokud potřebujete krém pevnější, přidejte jeden až dva lžíce prosátého pudinkového prášku, ne více – jinak bude mít krém chuť po škrobu.