Začněte orientací okna. Na jih a západ stačí záclona ze vzdušné tkaniny, která světlo rozptýlí, a závěs z hustší látky pro večerní zastínění. Na sever a východ, kde je světla málo, nechte záclonu co nejtenčí a závěs světlý, ideálně s hladkou vazbou. Tmavý závěs u málo prosvětleného okna místnost opticky stlačí a večer v ní budete svítit dřív, než je potřeba.

Prvním krokem je zjistit, kde přesně podpora chybí. Sedněte si na sedačku tak, jak běžně sedíte, a vsuňte dlaň mezi bederní část zad a opěradlo. Pokud dlaň proklouzne bez odporu až k páteři, opěradlo nemá bederní oporu. Druhý test proveďte v sedu: položte prsty na sedák v místě, kde se dotýká zadní část stehen. Pokud se prsty boří do měkké hmoty a sedák se pod váhou propadá, výplň je utlačená. Třetí kontrola je vizuální – podívejte se na sedačku z boku. Linie sedáku a opěradla mají tvořit přibližně pravý úhel. Když se opěradlo zaklání dozadu, sedák se svažuje dopředu nebo je celek prohnutý, sedačka ztratila geometrii.

Ubrusy mají jiný problém: skvrny. Čím déle na látce zůstanou, tím hůř se pouštějí. Červené víno, káva nebo tuk se ihned opláchnou studenou vodou z rubu, ne horkou. Horká voda bílkovinné skvrny srazí a zafixuje. Mastnotu posypte solí nebo kukuřičným škrobem a nechte vsáknout, teprve pak perte. U vinných skvrn pomůže okamžité prolití minerálkou a jemné poklepání, ne tření. Třením skvrnu zatlačíte hlouběji do vláken a vznikne světlá mapa.

Nejčastější chybou je podcenění hmotnosti desky při manipulaci. Deska se při šroubování nadzvedává a rošt se rozkmitá. Proto se velkoformátové desky montují ve dvou lidech pomocí zdvihacího zařízení nebo podpěrné konstrukce. Šrouby se umisťují ve vzdálenosti 150 mm od sebe a 15 mm od hrany desky. Do rohů se šroubuje vždy, jinak se roh ohne a vytvoří se prasklina.

Na podlahu položte dřevěné rošty nebo protiskluzovou podložku. Beton nebo dlažba pálí a klouže. Lavici postavte tak, aby se dala umýt a aby neprohřívala nohy. Sedět na holém dřevě je nepříjemné, proto si vezměte ručník. Vodu na kameny lijte po malých dávkách a vždy na ty horní. Nikdy nelijte vodu na elektrické části ohřívače, i když jsou kryté.

Nejčastější chyby: stejná barva obou vrstev v podobné struktuře, která splývá v jednu nudnou plochu; přeplácané vzory, které se navzájem bijí; a kovové očko na zácloně z jemné látky, které ji při každém zatažení vytrhne. Klidně zkombinujte jednu vzorovanou a jednu jednobarevnou vrstvu, ale druhá musí vždy obsahovat jeden odstín z té první. Neutrální krémová, šedá nebo lněná vydrží roky, výraznou barvu dejte raději na záclonu, kterou časem snadno vyměníte.

Před spuštěním ostrého provozu zkuste pravidlo na datech z minulého týdne. Porovnejte výsledek s tím, co byste udělali ručně. Sledujte, zda se něco nezdvojuje, zda se nepřenášejí prázdné hodnoty a zda zůstává zachováno pořadí. Pokud něco nesedí, upravte pravidlo, ne data. Až po úspěšném testu ho zapněte pro nové příchozí položky. Staré záznamy doplňujte postupně, abyste poznali, kde vznikají rozdíly.

Záclony a závěsy plní v obývacím pokoji dvě různé role. Záclona tlumí denní světlo, chrání soukromí a drží prach, závěs zastiňuje, zatepluje a dotváří proporce okna. Když je kombinujete, neřešte nejdřív barvu, ale to, jak do místnosti dopadá světlo. Podle toho zvolíte hustotu tkaniny a způsob zavěšení.

Délka, šířka a vrstvení rozhodují víc než vzor U záclony počítejte šířku zhruba dvojnásobku šířky tyče, jinak po zavření vzniknou ploché pruhy. Závěs stačí v poměru 1,5 až 2:1, u těžkých látek i méně. Délku veďte buď ke parapetu, nebo k podlaze; končit pár centimetrů nad zemí působí jako nedokončená práce. Pokud chcete obě vrstvy na jedné tyči, použijte dvě kolejnice nebo dvojitý držák a záclonu zavěste na přední lištu, aby nebyla přitlačená k oknu.

Před koupí změřte šířku i výšku okna včetně rámu a zjistěte, kam až můžete vést tyč. Pak teprve vybírejte látky. Když si nejste jistí, vezměte obě vrstvy domů a vyzkoušejte je při denním i večerním světle. Teprve tehdy poznáte, jestli spolu ladí.

Když chcete jen jednu vrstvu, ale přesto útulný dojem, dejte záclonu přes celou šířku stěny a závěs jen po stranách jako rám. Tím okno opticky rozšíříte. Naopak závěs přesně na šířku okna a záclona jen v jeho otvoru místnost zúží a vznikne dojem provizoria. Stejně tak se vyhněte tomu, aby se obě vrstvy v zavřeném stavu krčily za radiátorem; horký vzduch je zašpiní a zničí jejich spád.

Automatizace administrativy nezačíná výběrem nástroje, ale rozhodnutím, které činnosti jsou dostatečně opakované a předvídatelné. Udělejte si seznam všeho, co pravidelně děláte ručně: přepisování údajů z e-mailů do tabulek, vytváření faktur, rozesílání potvrzení, třídění příloh. U každé položky odhadněte, kolik minut zabere a jak často se opakuje. Pokud se stejný úkon objevuje alespoň několikrát týdně a má stále stejný průběh, je to kandidát na automatizaci. Naopak jednorázové a výjimečné úkoly nechte stranou, tam se automatizace nevyplatí.