Na zahradě řešte izolaci a střechu. Přenosná bouda bez přístřešku v dešti promokne a dřevo popraská. Podlaha má být z prken s mezerami, aby voda odtékala. Vstup uzavírejte závěsem, který drží teplo, ale nechává unikat přebytečnou páru. V zimě počítejte s tím, že zahřátí potrvá déle; začněte topit s předstihem a nepřetápějte, abyste konstrukci nespálili.

Kávu vysajte, víno vyřeďte vod

Při uspořádání se držte pravidla, že nábytek nemá blokovat přirozený pohyb. Nechte alespoň 60 cm volného prostoru mezi sedačkou a stolem, abyste se pohodlně protáhli. Dřevěné police umístěte vysoko nad sezení – využijete vertikální prostor a podlaha zůstane volná. Vyhněte se rohovým sestavám, které vypadají jako vestavěné; v malém pokoji působí těžkopádně. Místo toho zvolte volně stojící kusy, které můžete kdykoli přesunout. Pokud potřebujete úložný prostor, použijte dřevěné bedny nebo nízké komody, které zároveň poslouží jako odkládací plocha.

Stavba a provoz bez drahých úprav Jako zdroj tepla poslouží přenosný elektrický saunový přístroj s termostatem. Postavte ho na nehořlavou podložku, nejlépe na kámen nebo keramickou dlažbu, nikdy ne na koberec či dřevo. Kolem nechte volný prostor alespoň půl metru. Kamna nikdy nepřikrývejte a nepokládejte na ně ručníky. Pro pocit sauny stačí, když se teplo drží v jedné uzavřené místnosti — koupelna, sprchový kout se závěsem, nebo menší dřevěná bouda.

Nezapomínejte na čištění. Jednou za měsíc vyhoďte vše, co je prošlé nebo načaté a zapomenuté. Vytřete police octovým roztokem, který odstraní pachy i bakterie. Pokud to neuděláte, staré pachy se přenesou na čerstvé potraviny a vy budete mít dojem, že se kazí rychleji, než by měly. Stejně tak kontrolujte těsnění na dveřích lednice. Když nedoléhá, chlad uniká a jídlo se ničí mnohem dřív.

Vlhkost regulujte vědomě. Suchý vzduch ohřívejte pomalu, vodu lijte jen na kameny určené k tomu, a to po malých dávkách. Příliš mnoho vody najednou vytvoří mokrou mlhu, která se usadí na stěnách a v plicích. Po každém sezení vyvětrejte oknem nebo dveřmi, dokud stěny neoschnou. V bytě zapněte digestoř a nechte koupelnu vytemperovat. Trvalá vlhkost vede k plísním a poškození omítek.

U odstranitelných povlaků je situace jednodušší. Pokud se dá potah sundat a výrobce to povoluje, vyperte ho podle údajů na etiketě a sušte vodorovně ve stínu. U pevných potahů se držte zásady: méně vody je více. Mokrá výplň začne plesnivět a zápach se pak řeší jen těžko. Mezi jednotlivými kroky nechte pohovku vždy proschnout, ideálně s otevřeným oknem, ale ne na přímém slunci.

Nejčastější chyby: sauna v místnosti bez okna nebo ventilace, zdroj tepla na hořlavé podložce, příliš mnoho vody na kameny a vstupování do sauny mokrý. Před prvním použitím si vše vyzkoušejte naprázdno — změřte, jak rychle teplota stoupá a kde vzniká kondenzace. Dodržujte pitný režim, choďte ven při prvních známkách slabosti a po sauně se ochlaďte postupně. Pravidelnost je důležitější než délka jednotlivého sezení.

Proč jsou krátery kulaté a ne podlouhlé Kulatý tvar není náhoda. Při dopadu se energie šíří všemi směry stejně, pokud těleso nepadá pod velmi ostrým úhlem. Výjimkou jsou takzvané eliptické krátery, které vznikají při skluzu pod úhlem menším než asi patnáct stupňů. Ale i ty jsou spíš výjimkou. Další věc, která plete lidi: krátery se nepropadají. Nejsou to jeskyně, které se zřítily. Jsou to jizvy po explozi.

Barva dřeva hraje větší roli, než se zdá. Světlé dřevo (jasan, bříza, světlý dub) odráží světlo a stěny opticky oddálí. Tmavé dřevo naopak prostor stahuje a hodí se spíš jako akcent – třeba jedna židle nebo rám obrazu. Nemíchejte víc než dvě barvy dřeva v jednom pokoji, jinak vznikne neklid. Pokud už máte tmavý nábytek a nechcete ho měnit, dejte ho na jednu stěnu a zbytek místnosti nechte ve světlých tónech. Podlaha by měla ladit se stěnami, ne s nábytkem.

Když na povel napíšeš dopadové těleso, nemusíš vidět jen díru. Při nárazu vysokou rychlostí, obvykle desítky kilometrů za sekundu, se uvolní obrovské množství energie. Ta v mžiku roztaví a vypaří horninu v místě dopadu. Vznikne rázová vlna, která se šíří do stran a vzhůru, a část materiálu vyletí ven. Co zůstane, je prohlubeň s vyvrženým valem kolem dokola. Právě ten val dělá kráter kruhovým a často vyšším, než je okolní terén.

Praktický důsledek pro pozorovatele: když se díváš na Měsíc dalekohledem, nejlépe jsou krátery vidět při takzvaném terminátoru, tedy na přechodu mezi osvětlenou a tmavou částí. Nízké slunce vrhá dlouhé stíny a reliéf vystoupí. V úplňku je Měsíc plochý a krátery se ztrácejí. Typická chyba začátečníka je pozorovat Měsíc jen v úplňku, kdy je nejméně detailů. Naopak krátce po novu nebo před ním uvidíš plasticky i malé jamky.