Plsť je na tom úplně jinak. Po roce se u ní neprojeví opotřebení tak jako u vlasových látek, ale spíš sedání a tvorba chloupků. Plsť se nesmí prát v pračce, pokud není výslovně označená jako pratelná. Ruční praní ve studené vodě a sušení naplocho je jediná bezpečná cesta. Pokud plsť zvlhne, nikdy ji neždímejte ani nevěšejte za roh – zdeformuje se a už ji nesrovnáte. Na běžné odstraňování prachu stačí měkký kartáč a suchý hadr, ne mokrá utěrka.

Kde se vyplatí trpělivost a kde

U malých pokojů funguje pravidlo, že delší strana sezení nemá přesáhnout dvě třetiny délky stěny, u které stojí. U stěny dlouhé tři metry tedy hledejte sezení maximálně dva metry dlouhé. Hloubka do 85 cm je bezpečná, nad 95 cm už zabírá příliš mnoho podlahy. Výška sedu kolem 40 cm je pohodlná a zároveň opticky nezatíží prostor.

U malého pokoje platí, že světlé plochy na velkých předmětech, jako je sedačka, závěs nebo povlečení, mají větší vliv než barva doplňků. Pokud chcete pokoj opticky zvětšit, držte velké plochy ve světlých tónech a tmavou látku používejte jen bodově – polštář, přehoz, jeden závěs. Naopak pokud potřebujete pokoj zklidnit a nemáte problém s nedostatkem světla, může tmavá látka na jedné stěně nebo na závěsu fungovat jako rám, který pohled zastaví. Nikdy ale nepoužívejte tmavou látku na všech velkých plochách současně, vznikne těžký dojem a prostor se opticky zmenší.

Sezení na polštáři má smysl jen tehdy, když podpírá tělo ve správném místě. U opěradla potřebujete něco pevného, co vyplní bederní prohlubeň, jinak se po hodině zhroutíte do předklonu. Na sedák patří plochý a tuhý polštář, který vyrovná výšku, pokud je sedadlo hluboké nebo nízké. Malé dekorační polštářky do kouta gauče patří jen jako područka nebo na nohy. Jakmile jich na sedací ploše leží víc než dva, začnou se posouvat, padat a nutit vás je odhazovat na zem.

U rozkládacích gaučů s výklopnou plochou dochází k opotřebení i v čepu, kolem kterého se deska otáčí. Pokud uslyšíte vrzání, promázněte ho a dotáhněte šrouby. Vrznutí není jen zvuk — znamená uvolněný spoj, který se časem rozviklá úplně. Jednou za půl roku zkontrolujte všechny šrouby a matice, které drží mechanizmus.

Co skutečně rozhoduje o životnosti Podívejte se na tři místa. První je závěs na konci mechanizmu — pokud je z plastu, praskne do roka. Druhé jsou pružiny v sedáku: u každodenního spaní ztratí tvar během několika měsíců a ráno vás bude bolet záda. Třetí je matrace. Tenký molitanový blok, který bývá součástí gauče, se po pár měsících vymačká. Vyměňte ho za matraci alespoň dvanáct centimetrů silnou, ideálně s kompaktní pěnou, která se nesesedne.

Největší slabinou bývá spojení mezi sedací a lehací částí. U levnějších typů s kovovým roštem se časem ohne střední nosník a podélné tyče se začnou prohýbat. Poznáte to podle toho, že se gauč v noci prohne uprostřed a vy se budíte v důlku. Jakmile se objeví viditelné prohnutí, nepomůže podložit desku — tlak se přenese jinam a praskne svar. Řešení je jedno: vyměnit rošt za silnější profil nebo gauč přestat používat na spaní.

Typická chyba je nechat gauč rozložený i přes den. Mechanizmus je v zátěži a pružiny se unaví. Pokud můžete, ráno gauč složte. Další chyba: pokládat matraci přímo na kovový rošt bez podložky. Matrace se prodře a rošt vás bude tlačit do zad. Vložte mezi ně pevnou desku nebo mřížku potaženou látkou.

Rozkládací gauč je navržený na občasné spaní hostů, ne na každodenní používání. Výrobci to málokdy řeknou přímo, ale konstrukce se dimenzuje na několik desítek přeložení ročně. Pokud na něm spíte každou noc, mechanizmus dostane tisíce cyklů za rok. To je rozdíl, který rozhoduje o tom, jestli gauč vydrží pět let, nebo se rozsype po dvou.

Když už na gauči spíte každou noc, počítejte s tím, že ho za pár let stejně vyměníte. Nejde o to, jestli vydrží, ale jak dlouho. S pevnějším roštem, kvalitní matrací a pravidelnou údržbou se dostanete na přijatelnou životnost. Bez toho se konstrukce ohne nebo praskne přesně v místě, kde se na ni každou noc položíte.