Typická chyba je cpát pod hlavu dva měkké polštáře místo jednoho pevného. Výsledkem je hlava vysoko, krk v nesmyslném úhlu a ráno bolavá záda. Stejně chybné je používat dekorativní polštářky jako opěrku zad při delším sezení. Jsou příliš malé a měkké, takže tlak rozloží nerovnoměrně. Další častý omyl je nechat polštáře trvale zmáčknuté mezi opěradlem a sedákem. Náplň se tam ohne a už se nevzpamatuje. Pokud polštář po protřepání zůstane plochý nebo se v něm tvoří hrudky, je čas ho vyřadit.

Pokud je průchod kritický, volte nižší a kratší sedačku s úzkými područkami. Rohovou sestavu nahraďte pohovkou plus dvěma menšími sedacími prvky, které lze přesunout. Získáte variabilitu a místnost přestane působit jako chodba s nábytkem. Ať už zvolíte cokoli, vždy nechte alespoň jeden průchod širší, než je šířka největšího předmětu, který místností kdy ponesete.

Typická chyba je, že se lidé snaží sedačku vysušit fénem nastaveným na horký vzduch. Horko zatlačí vlhkost hlouběji a na povrchu vytvoří krustu, která dalšímu odpařování brání. Stejně špatné je sedačku zavřít do místnosti bez proudění vzduchu. Vlhkost se pak usadí v čalounění a v okolních textiliích.

Nejčastější chybou je příliš mokré čištění. Hadr nebo mop má být vyždímaný tak, aby po přejetí zůstal povrch jen navlhlý, ne mokrý. U koberců platí, že se má použít minimum roztoku a potom několikrát přejet vysavačem nasucho, dokud se do nádoby nedostane čistá voda. U čalounění nábytku se osvědčuje čistit po menších plochách a mezi jednotlivými kroky nechat povrch oschnout. Když se čistí celá místnost najednou, voda se stačí vsáknout do podloží a zápach se vrací i po vyschnutí.

Látkový potah na gauči nebo židli působí příjemně a měkce, dokud se v něm nezačnou usazovat chlupy domácích zvířat. Nejde jen o estetiku. Chlupy se do textilie doslova zaklíní a při běžném vysávání se spíš zatlačí hlouběji. Rozhoduje struktura tkaniny, délka vlasu a způsob, jakým se o potah pravidelně pečuje.

Rohová sestava vypadá na plánku úsporně, protože kopíruje dvě stěny. V reálu ale zabere celý roh a často i kus volné podlahy před ním. Samostatná pohovka se dvěma křesly zabere půdorysně víc místa, zato se dá rozestavět podle toho, kudy skutečně chodíte. Než cokoli koupíte, změřte nejen stěny, ale i trasu, po které se v místnosti pohybujete každý den – od dveří k oknu, ke kuchyňské lince, k pracovnímu stolu.

Rozhodující je i směr sezení. Rohová sestava nutí sedět čelem do místnosti nebo do rohu, takže nohy a kolena zasahují do prostoru před ní. Samostatná pohovka postavená podél stěny nechá střed místnosti volný. Pokud je místnost průchozí – tedy má dveře na dvou stranách – je samostatná pohovka téměř vždy bezpečnější volba. Rohová sestava se hodí spíš tam, kde je průchod jen jeden a zbývající část místnosti slouží jako odpočinková zóna.

Typická chyba: lidé změří jen půdorys sedačky a zapomenou na opěradla a područky. Rohová sestava s hlubokými sedáky může mít celkovou hloubku 90–100 cm. Když ji postavíte do úzkého rohu, průchod se zúží o desítky centimetrů a vznikne pocit, že se místnost zmenšila. U samostatné pohovky platí totéž, ale protože ji lze posunout, máte víc možností, jak průchod zachránit.

Po montáži víko několikrát pomalu otevřete a zavřete. Sledujte, zda se pístnice dotýká hrany skříně nebo zda se víko v krajní poloze nekroutí. Pokud vzpěra drží víko jen v horní části zdvihu, je slabá. Pokud ho tlačí vzhůru i v zavřené poloze, je silná a časem poškodí panty. Správná vzpěra drží víko v jakékoli poloze a při zavírání klade jen mírný odpor, který se dá překonat jednou rukou.

Praktický postup: na podlahu nalepte malířskou páskou obrys zamýšlené sestavy i obrys samostatné pohovky s křesly. Pásku přelepte papírem a týden po ní choďte. Zjistíte, kde se zbytečně skláníte, kde zakopáváte a kudy se dá projít bez otáčení těla. Teprve potom řešte barvu a látku. U rohové sestavy si navíc ověřte, zda se dá rozložit na dvě části – některé modely jsou pevný celek a do úzkých dveří nebo schodiště se nevejdou.

Nejdřív změřte průchod, potom nábytek Vezměte metr a vymezte si v místnosti dvě hodnoty: šířku hlavního průchodu a šířku průchodu mezi sedačkou a nejbližší překážkou. Hlavní průchod nechte alespoň 90 cm, ideálně 100 cm, pokud tudy nosíte nákup, kočárek nebo prádelní koš. Vedlejší průchod mezi sedačkou a stolem nebo skříní stačí 60–70 cm, ale jen pokud tudy nikdo neprochází s plnými rukama. Rohová sestava má tendenci tyto hodnoty tiše ukrajovat – její delší rameno často končí přesně v místě, kudy vede přirozená cesta.