U pryskyřice nejdřív seškrábněte co nejvíc hmoty tupou hranou nože nebo lžičkou. Pak na místo přiložte čistý savý papír a přežehlete teplou žehličkou. Papír pryskyřici vsákne. Zbytek potřete rostlinným olejem, nechte působit a potom vyperte v co nejteplejší vodě, kterou látka snese. Nepoužívejte horkou vodu na vlnu a hedvábí, ty snesou jen vlažnou. U tříslovin naopak pomáhá okamžité máčení ve studené vodě s trochou octa. Ocet pomůže rozpustit barevné sloučeniny, ale nesmí zůstat na látce dlouho, jinak poškodí vlákna.

Když chcete změnit tvar, ne jen náraz Trvalejší cestou je sražení hrany do oblouku. U masivního dřeva stačí vzít rašpli nebo hrubý brusný papír a hranu srazit pod úhlem přibližně 45 stupňů, potom přejít na jemnější zrnitost a nakonec hranu zakulatit. U dýhované desky opatrně: pod vrstvou dýhy je nosná deska a při hlubokém broušení ji obnažíte. Postupujte po milimetrech a hranu kontrolujte prsty, ne okem. U lakovaných desek se po broušení odhalí světlejší jádro a bude potřeba hranu zatřít lazurou nebo olejem ve stejném odstínu.

Malá místnost se neřídí jen metry čtverečními, ale hlavně tím, kolik světla se v ní skutečně odrazí do oka. Tmavá látka pohlcuje většinu dopadajícího světla, a tak se stěny i nábytek jeví menší a blíž k sobě. Světlá látka naopak vrací světlo zpět do prostoru, čímž se hranice místnosti opticky posouvají dál. Rozdíl je fyzikální, ne estetický: tmavý povrch má nízkou odrazivost, světlý vysokou.

Než začnete cokoli lepit nebo brousit, položte stolek na bok a prohlédněte si spodní hranu. Některé desky mají zespodu výztuhu nebo šrouby, které byste při broušení poškodili. Zároveň zkontrolujte, zda ostrý roh není jen následek uvolněného spoje. Pokud se deska kýve, utáhněte spoj dřív, než sáhnete po brusce. Uvolněný roh totiž bolí víc než hrana sama.

Voda, která se dostane do sedačky, není jen problém vlhkosti. Množství rozhoduje o tom, zda ji zachráníte, nebo zda začne plesnivět a zapáchat. Zatímco u malé skvrny stačí vysát a nechat uschnout, u většího množství se vlhkost dostane do molitanu, do spodní tkaniny a často i do rámové konstrukce. Tam už povrchové čištění nestačí.

Vysunutí do prostoru má smysl ve dvou situacích. Za prvé, když je místnost příliš dlouhá a vznikl by v ní nevyužitý „tunel". Nábytek v prostoru tento tunel zkrátí a vytvoří dvě menší zóny – například jídelnu u okna a obývací část s pohovkou. Za druhé, když chcete oddělit funkce bez stavby příčky. Nízká pohovka nebo otevřený regál z obou stran funguje jako přirozená hranice, ale nezabírá tolik světla jako plná stěna. Pozor na příliš vysoké a hluboké kusy – ty prostor opticky rozdělí, ale zároveň ho mohou zatemní a zúžit.

Častá chyba je obalit roh jen zvenku a nechat vnitřní hranu ostrnou. Náraz pak přijde z boku a guma se ohne dovnitř. Stejně špatné je použít molitanovou izolaci na trubky. Vypadá to jako rychlé řešení, ale molitan se drolí a za pár týdnů je na podlaze. Lepší je hustá guma nebo EVA pěna, která se vrací do tvaru.

Největší chyba při zařizování malého pokoje není nedostatek místa, ale špatně zvolený rozměr sezení. Lidé často koupí pohodlnou sedačku, která se jim líbí, a teprve doma zjistí, že se do pokoje nevejde nic dalšího. Přitom stačí dodržet pár čísel a prostor zůstane průchodný.

Pokud je deska skleněná, kamenná nebo z tvrzeného plastu, ruční broušení nepřichází v úvahu. Tam se používá buď plastová nebo gumová chránička rohu, která se nasazuje zeshora, nebo se deska vymění za novou s už zaoblenými rohy. Chránička musí sedět na tloušťku desky, jinak drží jen na jednom místě a při nárazu se ohne. Před koupí si změřte tloušťku desky šuplerou, ne odhadem. Rozdíl dva milimetry znamená, že držák nedrží.

Nejrychlejší je mechanické ztlumení hrany. Na rovnou hranu se dá nalepit samolepicí pěnový nebo gumový profil ve tvaru L. Před lepením povrch odmastěte lihem a nechte proschnout, jinak páska do měsíce odpadne. Profil řežte s přesahem asi dva centimetry a konce přitlačte do vnitřního rohu. Pozor na dvě chyby: lepení na prach a na voskovaný nebo olejovaný povrch. Tam drží jen do prvního otření. Toto řešení nezmění vzhled stolku, ale zmírní náraz. Roh zůstane ostrý, jen méně bolí.

Konferenční stolek s ostrými rohy je častý problém hlavně v menších bytech, kde se kolem nábytku prochází těsně. Nejde jen o estetiku. Ostrá hrana ve výšce 40–50 cm zasáhne přesně do stehen nebo do holeně, a to i při nechtěném zavrávorání. Řešení existují tři a každé má svá omezení. Vyberte podle materiálu desky, tloušťky hrany a podle toho, zda chcete změnit tvar, nebo jen zmírnit důsledky.