Nejčastější chyba je snaha zaplnit každý centimetr. Malý obývák vypadá větší, když v něm zůstane jedno prázdné místo, kam se dá postavit židle nebo prostě jen projít. Druhá chyba je příliš mnoho vzorů: pruhované závěsy, květovaný koberec a kostkovaná pohovka vedle sebe prostor rozbijí. Držte se dvou barev a jednoho vzoru, maximálně dvou. Třetí chyba je zrcadlo umístěné tam, kde odráží jen protější zeď s kabely a věšákem. Než zrcadlo pověsíte, stoupněte si na jeho místo a podívejte se, co uvidíte. Pokud to není příjemné, pověste ho jinam.

Důvodů, proč to vývojáři dělají, je několik. Opravují chyby, záplatují bezpečnostní díry, přidávají funkce a slaďují aplikaci s novou verzí systému. Automatika má zajistit, že uživatel nebude muset nic řešit a že většina zařízení bude mít aktuální a bezpečný software. Jenže právě tady vzniká problém: automatika nerozlišuje, jestli vám nová verze vyhovuje, jestli máte dost místa, dat nebo času.

Barvy řešte podle orientace okna, ne podle katalogu. Do severního bytu se slabým světlem patří teplé bílé a pískové odstíny, které světlo odrážejí a trochu hřejí. Do jižního bytu s ostrým sluncem naopak chladnější světle šedé a jemné zelené, protože jinak prostor působí přeplácaně. Strop nechte vždy o dva až tři odstíny světlejší než stěny. Tmavý strop opticky snižuje výšku a malý obývák tím ztratí poslední metr, který měl.

Při pečení nastavte teplotu o deset stupňů níž, než uvádí většina receptů. Křehké těsto potřebuje 150–160 °C. Vyšší teplota vytvoří tvrdou krustu, která uvnitř zůstane syrová. Pečte na střední příčce, nikdy na horní. Cukroví je hotové, když okraje zezlátnou, ale střed zůstane světlý. Po vytažení ho nechte pět minut na plechu – pak teprve přesuňte na mřížku. Horké cukroví se láme.

Udržování palety není o tom, že si zakážete cokoli jiného. Jde o to, mít jasno v tom, co k sobě patří. Když si před sezónou projdete šatník a vytřídíte kusy, které do palety nezapadají, uvolníte místo i hlavu. Následně stačí ráno sáhnout po dvou kusech a máte hotovo. Bez přemýšlení, bez zkoušení pěti variant. To je celý smysl kapsulového šatníku v barvách.

Botník nepodceňujte ani z hlediska údržby. Otevřené police se snadno utírají, uzavřené skříňky zadržují vlhkost a pachy. Do úzké chodby se hodí spíš otevřený systém s odkládací deskou, kam můžete odložit tašku nebo klíče. Desku umístěte nad botník, ne nad věšák – jinak na ni nedosáhnete přes kabáty.

Mezi krytinou a tepelnou izolací musí zůstat větraná mezera. Pokud ji vynecháte nebo ucpejte, teplo ze spodních místností bude stoupat do izolace, v chladných měsících v ní zkondenzuje vlhkost a materiál ztratí vlastnosti. Vzduch musí mít kudy proudit od okapu k hřebeni. U střešní krytiny s pojistnou fólií řešte odvod vzduchu podle pokynů výrobce fólie, u plného bednění je situace jiná a často vyžaduje doplňkové větrací prvky.

Světlo rozdělte do tří zdrojů místo jedné velké lampy. Hlavní světlo na stropě, stojací lampa v rohu a malá lampička u pohovky vytvoří hloubku, kterou jedno svítidlo nikdy nedá. Teplé bílé světlo kolem 3000 K je pro obývák příjemnější než studené bílé. Závěsy věšte co nejblíž ke stropu a nechte je splývat až k podlaze. Tyč natažená přes celou šířku stěny udělá okno širší, i když je ve skutečnosti úzké. Závěs na okně samotném okno opticky zmenší.

Kam zrcadlo, aby fungovalo a nepřekáželo Zrcadlo zvětšuje jen tehdy, když odráží něco, co stojí za to vidět. Nejlepší pozice je naproti oknu nebo na boční stěnu kolmo k oknu, kde odrazí světlo i kus interiéru. Zrcadlo na stěně naproti dveřím naopak vytvoří tunelový efekt a v malém prostoru působí rušivě. Velké zrcadlo od podlahy ke stropu udělá víc než tři malá zarámovaná. Pokud zavěšujete zrcadlo nad pohovku, držte se pravidla: jeho šířka nemá přesáhnout šířku pohovky, jinak místnost opticky rozdělí.

Malý panelákový obývák obvykle trpí dvěma věcmi: tmavým koutem u dveří a nábytkem, který ho zaplní ze všech stran. Optické zvětšení nezačíná nákupem zrcadla, ale rozhodnutím, co z místnosti zmizí. Než cokoli koupíte, vyneste všechno, co tam být nemusí: křeslo, které nikdo nepoužívá, skříňku, do níž se ukládá jen prach, kobereček, který vizuálně zkracuje podlahu. Prázdná plocha na zemi je to, co dělá místnost velkou.

Nábytek stavte na nožičky, ne na plnou základnu. Když je vidět podlaha pod pohovkou i pod skříňkou, podlaha plynule pokračuje a místnost dýchá. Skříňky a komody veďte do výšky, ne do šířky. Úzká vysoká knihovna zabere méně půdorysu než široká nízká sestava a opticky přidá výšku. Stěhujte nábytek tak, abyste nechali volnou jednu souvislou stěnu. Právě ta chybějící stěna je v malém obýváku nejcennější.