Vlhkost, průvan a voda, kterou nikdo neřeš

Mezi typické chyby patří opakované používání stejného oleje, dokud neztmavne a nezačne zapáchat. Přepálený olej se už nedá zachránit a jeho použití znamená, že se do jídla dostanou produkty rozkladu. Další chybou je míchání různých olejů zbytků v jedné láhvi, protože každý má jinou tepelnou stabilitu. Někteří lidé také smaží na olivovém oleji panenském, což při vysoké teplotě vede ke kouři a hořké chuti. Olivový olej je vhodný, ale musí jít o rafinovaný nebo speciální olej na smažení.

Začni tím, že se nikdy nerozčílíš kvůli tomu, co pes neumí. Výcvik stojí na opakování a odměně, ne na trestu. Když pes udělá něco špatně, prostě to zopakuj pomaleji nebo ve snazší verzi. Když to udělá dobře, odměníš ho okamžitě — do dvou sekund. Pozdní odměna psa mate, protože už neví, za co ji dostal.

Začněte tím, že do předsíně umístíte zrcadlo na stěnu, kterou vidíte při vstupu. Nemusí jít o velké panoramatické zrcadlo. Stačí obdélníkový nebo oválný kus, který odráží protější stěnu nebo okno. Pokud je to možné, postavte zrcadlo tak, aby odráželo zdroj světla – lampu, okno nebo i jen světlý bod. Odraz světla vytvoří iluzi druhého prostoru a předsíň nebude působit jako slepá ulička. Vyhněte se však zrcadlu, které odráží jen tmavý kout nebo hromadu bot. To celý efekt zabije.

Druhý prvek je poutání. U kočárků pro nejmenší hledejte pětibodový pás, který vede přes ramena, kolem pasu a mezi nohama. Tříbodový pás udrží dítě jen vsedě a při prudkém pohybu může dítě z kočárku vyklouznout. Zkontrolujte, zda se pásy dají utáhnout jednou rukou a zda přezka nejde otevřít jedním stiskem tam, kde na ni dítě dosáhne. U hluboké korbičky zase hledejte vnitřní poutací popruh – ano, i v korbě se dítě připoutává.

Typická chyba je nucení. Majitel tlačí psa do situace, které se pes bojí, a čeká, že si zvykne. Opak je pravdou — strach se tím posílí. Pokud pes couvá před cizím člověkem nebo hlukem, nesmíš ho nutit zůstat. Nech ho odejít, zmenši vzdálenost a postupně ho odměňuj za klidné chování. Nikdy ho netrestej za to, že se bojí. Trest strach neodstraní, jen ho přidá k tobě.

Další častá chyba je nedůslednost. Pes se učí tím, co se opakuje. Když jednou může na gauč a podruhé ne, přestane chápat, co je pravidlo. Rozhodni se, co platí, a drž to každý den. Stejně tak nepoužívej povely, které jsi ještě nenaučil. Pes, který neví, co po něm chceš, zažívá frustraci. Ta se projeví štěkáním, taháním na vodítku nebo ignorováním.

Důvěra se buduje i mimo výcvik. Společné procházky bez spěchu, klidné ležení u nohy nebo obyčejné hlazení dělají víc než hodiny drilu. Pes, který ti věří, se na tebe obrátí, když se lekne. To je okamžik, kdy se vyplatí všechna předchozí práce. Bez důvěry ti pes v ohrožení uteče, i když umí perfektní povely. S důvěrou zvládne i situace, které jste spolu nikdy nezažili.

První pravidlo zní: nízké zóny patří úložnému prostoru, ne obytnému. Do výšky 90 cm se vejdou zásuvky na kolečkách, nízké truhlíky nebo police vsazené mezi krokve. Do 120 cm se dá umístit komoda, pracovní deska nebo sedací místo s podsedákem. Teprve nad 180 cm má smysl uvažovat o posteli, skříni nebo stolu, u kterého se bude sedět delší dobu. Kdo tohle obrátí, bude se v podkroví pořád ohýbat.

Důvěra mezi psem a pánem není pocit, který vznikne sám od sebe. Je to výsledek stovek malých situací, ve kterých pes zjistí, že se na tebe může spolehnout. Pokud ji nemáš, výcvik vázne na místě. Pes, který se bojí, že udělá chybu, přestane zkoušet nové věci. A pes, který ti nevěří, tě v kritické situaci neposlechne.

Pes potřebuje vědět, co se bude dít dál Důvěra roste z předvídatelnosti. Pes, který ví, kdy jde ven, kdy jí a kdy se odpočívá, je klidnější. Zavedený denní režim snižuje stres a pes se pak lépe soustředí na výcvik. Stejně důležité je, abys byl čitelný ty sám. Nepoužívej stejný povel pro dvě různé věci a neměň pravidla podle nálady. Pes si všimne, když dnes něco smí a zítra ne. To ho mate a důvěru to nabourává.