Odradit se dá snadno, když první hodina nevyjde podle představ. Svaly pálí, cesty vypadají nemožně a člověk má dojem, že na to nemá. Je to normální stav. Tělo si na nový pohyb zvyká několik návštěv. Místo měření výkonu si po první návštěvě všimněte jen toho, kolik kroků jste udělali bez přemýšlení. To je pokrok, který se počítá.

Začněte barvami. Stěny v jednom odstínu, který je o dvě až tři úrovně světlejší než podlaha. Nemusí to být bílá – vhodná je světle šedá, teplá béžová nebo jemná zelená. Důležité je, aby strop byl stejně světlý nebo světlejší než stěny. Tmavý strop v paneláku s nízkou výškou srazí prostor okamžitě. Vyhněte se dvěma chybám: výrazné barvě na jedné stěně, která ji opticky přiblíží, a barevným přechodům ve stejné místnosti. Každý zlom barev vytvoří horizontální linii, která místnost rozřízne.

Na další návštěvu si vezměte vodu, malou svačinu a ručník. Přezůvky se hodí, protože v lezeckých botách se chodí jen po stěně. Mobil nechte v šatně, ať vám nepřekáží v kapse. A hlavně si domluvte druhou návštěvu do týdne. První lezení bývá nejtěžší, druhé už bývá jen těžké.

Sušení na radiátoru, v troubě nebo fénem je nejčastější důvod, proč tenisky ztratí tvar a barvu. Vysoká teplota změkčuje lepidlo mezi podrážkou a svrškem, takže se boty začnou rozlepovat. U barevných textilií dochází k vyblednutí a u kůže k popraskání. Stejně škodí i přímé slunce, které sice vysušuje rychle, ale ultrafialové záření ničí pigmenty. Pokud chcete mít jistotu, že boty vydrží, sušte je v místnosti s pokojovou teplotou a dobrým průvanem.

Základní pravidlo zní: úložný prostor hledejte tam, kde už něco stojí. Postel zabírá největší půdorys, takže prostor pod ní je první místo, které má smysl využít. Úložné postele s výsuvnými zásuvkami vyřeší sezónní oblečení i lůžkoviny, ale pozor na výšku — pokud máte nízkou matraci, zásuvky se budou otevírat špatně a prach se v nich usadí rychleji. Praktičtější bývají úložné boxy vsunuté pod rám, které se vytahují celé. Před koupí si změřte, kolik místa zbývá mezi rámem a podlahou, a nechte rezervu na koberec.

Než houbu koupíte, zjistěte, co vlastně voda obsahuje. Odeberte vzorek a nechte ho analyzovat na tvrdost, železo, mangan, dusičnany a mikrobiologii. Bez tohoto kroku jen hádáte. Rozbor se dělá v akreditované laboratoři a jeho výsledek určí, zda má smysl mechanická filtrace, iontoměnič, reverzní osmóza, nebo žádná úprava. Voda z veřejného řadu už normy splňuje, takže domácí filtrace řeší spíš estetické vlastnosti než zdravotní riziko.

Typická chyba: majitel cítí zápach, koupí žvýkací pamlsek na dech a čeká. Pamlsek může mechanicky setřít plak, ale existující kámen neodstraní. Další chyba je škrábání kámenu nehtem nebo kuchyňským nástrojem. Tím se poškodí sklovina a vznikne místo, kde se plak zachytává ještě víc. Nikdy nezkoušejte kámen odlupovat sami, ani když vypadá, že drží jen na okraji.

Další častá chyba je držení se madel příliš silně. Ruka se unaví během pár minut. Zkuste se na chytech jen zavěsit a nechat váhu v nohách. Nohy mají na stěně nosit, ne ruce. Pokud máte pocit, že se každý krok musíte přitáhnout, lezete špatně. Také se nebojte sednout si do úvazku a odpočívat. Není to slabost, je to součást lezení.

Co se na stěně řeší jinak než na skále Na umělé stěně se jistí lanem nebo se leze na bouldrovce. Pokud jdete na lano, potřebujete jistítko a někoho, kdo umí jistit. Bez toho vás na stěnu nepustí. Bouldrování je jednodušší v tom, že si vystačíte sami, ale padá se z výšky, kterou si sami zvolíte. Začněte u nízkých cest a nechte si od zkušenějšího poradit, kam doskočit. Typická chyba začátečníků je, že hned lezou do převisu, protože vypadá efektně. Většinou skončí po dvou krocích s rukama úplně vyčerpanýma.

Základem je pohodlné oblečení, které se neplete do úvazku. Legíny nebo elasťáky fungují lépe než široké kalhoty, tričko bez volných rukávů zase lépe než oversized mikina. Boty na lezení si půjčte na místě, vlastní kupovat nemá smysl, dokud nevíte, jestli vás to chytí. Totéž platí pro úvazek a jistítko. Půjčovna vám je půjčí a zároveň zkontroluje, že sedí. Ponožky si vezměte tenké, ne froté.

První návštěva lezecké stěny obvykle začíná stejně: člověk stojí v půjčovně, dívá se na horu úvazků a neví, co si vlastně vzít. Není to ostuda. Většina lidí, kteří dnes lezou pravidelně, začínala přesně tady. Rozdíl mezi prvním a druhým pokusem je většinou jen v tom, co si vezmete s sebou a jak si nastavíte očekávání.