Stěna nad postelí je často prázdná, přitom unese police i skříňky. Nízké závěsné skříňky nad hlavou postele nahradí noční stolky a zároveň odloží knihy, brýle nebo léky. Musí ale být upevněné do zdi, ne jen do sádrokartonu, a jejich spodní hrana má být dost vysoko, abyste si při usednutí neuhodili hlavu. Další možností je vysoká skříň až ke stropu. Ušetří podlahu a využije místo, které stejně nikdo neuklízí. Počítejte ale s tím, že horní police potřebujete dosáhnout — jinak se z nich stane skladiště nepotřebných věcí.

Většina lidí udělá stejnou chybu: koupí si výrazný kousek v barvě, která se nepojí s ničím jiným v šatníku. Proto platí pravidlo, že každá nová barva musí mít v kapsli aspoň dva parťáky. Když si pořídíte třeba cihlově červený svetr, musíte mít kalhoty nebo sukni, ke které ho dáte, a zároveň aspoň jednu vrstvu, která ho zklidní – nejlépe světlou nebo tmavou neutrální.

Začněte tím, že změříte půdorys a zakreslíte dveře, okna a radiátor. Pak si na papír nakreslete tři varianty rozmístění postele: čelem k oknu, bokem k oknu a hlavou ke zdi mezi okny. Postel je největší předmět, takže určuje všechno ostatní. Vyhněte se jejímu umístění přímo proti dveřím — vzniká průvan a pocit stísnění. Pokud to jde, nechte po obou stranách postele alespoň padesát centimetrů na vstávání.

Kapsulový šatník neznamená jen pár kousků, které se dají kombinovat. Znamená hlavně to, že každá barva v něm má svůj důvod. Pokud si nejdřív neurčíte paletu, skončíte s hromadou neutrálních věcí, které vás přestanou bavit, a s pár výraznými kusy, které nemáte k čemu nosit. Začněte tím, že si ze svého současného oblečení vytáhnete všechny barvy, které skutečně nosíte. Ne ty, které se vám líbí na ramínku, ale ty, ve kterých jste venku aspoň jednou za týden.

Poslední pravidlo: nesnažte se sladit všechno. Tři odstíny dřeva v jedné místnosti jsou v pořádku, pokud mají stejný podtón. Čtyři a víc už působí jako skladiště. Vyberte jeden dominantní a ostatní k němu vztahejte. Podlaha ať zůstane klidná, nábytek ať nese charakter.

Vyhnout se těmto chybám znamená trénovat situace předem. Na videu, v přípravě, v myšlenkách. Nejde o to být neviditelný, ale být předvídatelný. Karta, která přijde ve správný čas a s jasným důvodem, je pro hru přínosem. Karta z nejistoty nebo vzteku je jen zbytečný problém, který se vrací v dalším zápase.