Prvním signálem je, že samo udrží rovnováhu na odrážedle nebo na kole s kolečky zvednutými nad zemí. Zkuste to takto: kolečka vyšroubujte o dva až tři centimetry nahoru, aby se kola dotkla země jen při větším náklonu. Jezděte takto dva až tři týdny na bezpečném povrchu. Pokud dítě přestane kolečka používat jako oporu a samo jezdí po rovné čáře, máte zelenou.

První vychytávkou je svislé věšení bund místo skládání na sebe. Na zeď nebo na bok skříně připevněte lištu s háčky v několika úrovních. Horní háky pro dospělé, spodní pro děti, aby na své bundy dosáhly samy. Chybou je dávat na jeden hák tři bundy přes sebe. Látka se mačká, háky se vytrhávají a za měsíc je lišta na vyhození. Každá bunda má mít svůj vlastní hák.

Kolo bez přídavných koleček se nedá naplánovat podle kalendáře ani podle toho, co dělají sousedovic děti. Rozhodující je rovnováha, chuť a schopnost samostatně brzdit. Než kolečka sundáte, projděte si pět konkrétních signálů. Když jich dítě zvládá většinu, je čas to zkusit. Když jen jeden nebo dva, dejte mu ještě prostor.

Nábytek, který je příliš hluboký, je v malém obýváku častý problém. Skříňka hluboká 60 cm zabere víc místa než ta s 35 cm, a přitom do ní často ukládáte stejné věci. Zvolte hlubší jen tam, kde to má smysl — třeba na desky nebo velké textilie. U nízkých kusů platí opak: vysoká knihovna táhne oko nahoru a pokoj opticky prodlouží. Nízká komoda naopak zdůrazní šířku, což je výhoda v úzké místnosti. Vždycky ale nechte mezi nábytkem a stěnou mezeru alespoň pět centimetrů, aby prostor dýchal.

Mokré boty nesmí zůstat na rohožce. Voda se vsákne do podlahy, vzniká zápach a plíseň. Řešením je mělký plechový nebo plastový zásobník s vyvýšenou mřížkou, do kterého postavíte mokré boty. Mřížka drží podrážku nad vodou, takže boty schnou zespodu i zeshora. Zásobník postavte přímo pod věšák na bundy, aby kapky nepadaly na čistou podlahu. Vodu vylévejte každý den, jinak se zásobník sám stane zdrojem zápachu.

Odvar připravte den předem. Dvě polévkové lžíce sušených bylin (kopřiva, rozmarýn, šalvěj, heřmánek) zalijte 200 ml vroucí vody, přikryjte a nechte 20 minut louhovat. Potom sceďte přes jemné sítko nebo plátno. Získanou tekutinu svařte na polovinu, aby byla koncentrovaná. Do hmoty patří jen 20 g tohoto výluhu. Zbytek nevylévejte, použijte ho jako poslední oplach vlasů. Nikdy nepřidávejte horký odvar přímo do rozpuštěných tuků, jinak se hmota srazí a vzniknou hrudky.

Poslední častou chybou je skladování. Věšet pletené svetry na ramínka je zničí – ramínka vytlačí do látky bulky a svetr se zdeformuje. Skládejte je do police. Košile a šaty věšejte na dostatečně široká ramínka, která neprotrhnou ramenní švy. Do skříně nedávejte vlhké kusy, vzniká plíseň a zápach, který se už nedá vyprat. Mezi oblečení vložte sáček s cedrovým dřevem nebo levandulí, odpudí moly, aniž byste použili agresivní chemii.

Nejčastější chyba je sundat kolečka na asfaltu před panelákem, kde jezdí auta a chodci. První jízda patří na rovný, měkký a prázdný povrch – travnatý pruh, antukové hřiště nebo asfaltovou plochu bez provozu. Další chybou je držet sedlo vysoko. Dítě musí při zastavení dosáhnout celou nohou na zem. Když sedlo nesnížíte, při prvním zaváhání spadne a ztratí odvahu.

Před první jízdou zkontrolujte tlak v pneumatikách, dotažení řídítek a hlavně brzdy. U malých dětí je vhodnější zadní šlapací brzda než ruční páka, na kterou nedosáhnou. Přilbu nasaďte vždy, i na dvorku. Nepoužívejte dlouhé kalhoty, které se mohou zachytit do řetězu. Boty musí mít pevnou podrážku, ne sandály.

Při prvním pokusu dítě nechte, ať se samo rozjede, a jděte vedle něj, ne za ním. Nesahejte mu do řídítek, pouze ho jistěte u ramene. Když se rozjede, pusťte ho a nechte ho jet, dokud samo nezastaví. První jízda nemá být dlouhá – stačí pět až deset minut a skončit dřív, než přijde únava. Když se nedaří, nechte to na další den. Trpělivost je tady důležitější než počet pokusů.

Co sledovat při samotné jízdě Druhým signálem je schopnost rozjet se bez cizí pomoci. Dítě musí umět samo vyšlápnout, rozjet se a udržet směr alespoň deset metrů. Třetím je brzdění. Než kolečka sundáte, nechte ho desetkrát zastavit na přesně určeném místě. Čtvrtým je start do mírného kopce, kde se rovnováha ztrácí nejrychleji. Pátým signálem je, že dítě zvládne zastavit a sesednout, aniž by kolo upustilo na zem. Pokud to jde, kolečka už jen překážejí.