Typická chyba je nakoupit barevný kus, který se líbí, ale k ničemu se nehodí. Než něco koupíte, představte si, že to musí tvořit alespoň tři outfity s věcmi, které už máte. Pokud vás napadnou jen dva, nekupujte to. Další častá chyba je příliš mnoho vzorů. Pruhy, kostky a květiny do kapsle patří jen výjimečně a vždy v barvách, které už máte. Vzor by měl obsahovat alespoň jednu barvu z vaší neutrální základny.

Sušička je pohodlná, ale ničí elastan a smršťuje bavlnu. Trička a košile sušte na ramínku ve stínu, ne na přímém slunci – UV záření rozpadá vlákna a bílá zežloutne. Vlnu a hedvábí sušte vodorovně na ručníku, jinak se vytáhnou. Džíny věšte za pás, ne za nohavice. Skladování je druhá past: věšte košile a saka na široká ramínka, svetry skládejte, jinak se vytahují v ramenou. Do skříně nedávejte vlhké kousky, vzniká plíseň a zápach, který se už nevypere.

Hotové těsto zabalte do potravinářské fólie a dejte do chladničky alespoň na hodinu, klidně i na dvě. Během odpočinku tuk ztuhne, mouka dostatečně nabobtná a lepek se uvolní. Právě díky tomu se dá těsto vyválet na tenko, aniž by se trhalo. Pokud těsto odpočívat nenecháte, bude se srážet a štrúdl popraská už při pečení.

Kde se úklid nejčastěji zadrh

Křehké štrúdlové těsto není žádná věda, ale většina lidí ho zbytečně uspěchá. Základ tvoří jen mouka, tuk, voda a trocha kyseliny. Rozhoduje ale poměr a hlavně teplota. Domácí mouka bývá hrubší a savější než ta z obchodu, proto se nebojte přidat lžíci vody navíc. Těsto nemá být tuhé ani lepivé — má držet pohromadě a přitom se nechat tence vyválet.

První lekce obvykle začíná na boulderingu nebo na jednoduchých cestách s jištěním. Nebojte se říct instruktorovi, že lezete poprvé. Naučí vás základní pravidla: jak padat, jak se pohybovat po stěně a jak číst cesty podle obtížnosti. Typická chyba je přehnaný strach z pádu – na měkkých dopadových plochách se nic nestane, pokud dodržíte správný doskok.

Odradit vás může srovnávání s ostatními. Někdo má delší paže, jiný leze roky. Vy se soustřeďte na vlastní pokrok. Stačí, když po hodině zvládnete jednu cestu, která vám předtím nešla. Pokud vás bolí ruce, je to normální – šlachy a kůže si zvykají. Po prvním lezení vás mohou bolet i prsty na nohou, pokud máte těsné boty. Příště si vezměte o půl čísla větší půjčené boty.

Další častá chyba je přílišné spoléhání na sílu paží. Začátečníci se snaží vytáhnout nahoru silou, místo aby používali nohy. Právě nohy nesou většinu váhy. Také se vyhněte tomu, abyste lezli příliš rychle a bez přemýšlení. Zastavte se, najděte si další chyt a teprve pak se pohnout. Odpočívejte mezi pokusy, i když se to zdá zbytečné.

Základem je oblečení, které se příliš neplete pod sedák. Legíny nebo elastické kraťasy fungují lépe než volné džíny. Tričko by mělo být na tělo, ale ne škrtící. Boty si půjčíte v hale, ale ponožky si vezměte vlastní – v půjčovně bývají boty použité a tenká ponožka zabrání otlakům. Na ruce se hodí magnézium v sáčku, ale v první hodině ho nebudete potřebovat tolik, kolik si myslíte.

První návštěva lezecké haly vypadá jednoduše, dokud nestojíte před stěnou. Většina lidí ale nemá problém s lezením, nýbrž s tím, co si vzít a co čekat. Tady je praktický přehled, který se hodí předtím, než vyrazíte.

Co si vzít a co nechat doma Do batohu patří lahev s vodou, malá svačina a ručník. Nepřidávejte si ale příliš mnoho věcí – v hale je odkládací prostor, ale ne hlídaná šatna. Vyhněte se šperkům, hodinkám a dlouhým řetízkům, které se mohou zachytit. Peněženku a telefon si dejte do uzavíratelné kapsy, ne do otevřené. Zároveň si neberte vlastní lano ani úvazek, pokud s nimi neumíte zacházet – půjčené vybavení v hale bývá přizpůsobené začátečníkům.

Nakonec platí, že první návštěva nemá být výkon. Cílem je zjistit, jestli vás to baví, a odnaučit se strachu z výšky. Když vydržíte tři návštěvy, tělo si zvykne a lezení začne být plynulejší. Nezapomeňte na pitný režim a po lezení protáhněte předloktí. Pokud vás něco bolí ostře, přerušte a řekněte to personálu.