Největší chyba při skladování dřeva na zimu je myslet si, že stačí ho naházet na hromadu a počkat. Dřevo potřebuje především pohyb vzduchu, a to ze všech stran. Pokud ho složíte těsně k sobě nebo ho přikryjete plachtou až k zemi, vlhkost z něj nemá kudy odejít. Výsledkem je plíseň, dřevokazné houby a při topení mnohem nižší výhřevnost. Správné skladování začíná už v momentě, kdy dřevo řežete a štípete.

Praktický trik při sběru: každou houbu otočte a podívejte se na třeň a na řez u báze. Modrák má třeň světlý, často s jemnou síťkou, a při poranění modrá. Satan má třeň silný, bělavý až šedý, s výraznou síťkou a bez modrání. Když si nejste jisti, houbu nechte v lese. Raději přijdete o jednu pochoutku než o zdraví. Stejně tak nikdy nemíchejte čerstvé a sušené houby do stejné nádoby, dokud si nejste jistí druhem.

Prostor u sprchového koutu bývá nejhůř využitelná část koupelny. Často je úzký, vlhký a zdánlivě nevhodný pro cokoli kromě odkapávající vody. Přesto se právě sem vejde úložiště, které jinde chybí. Rozhoduje o tom tvar koutu, vzdálenost od umyvadla a to, jak hluboko můžete jít do zdi.

Nakonec platí, že prevence je levnější než čištění. Impregnace snižuje povrchové napětí potahu, takže káva i víno zůstanou na povrchu několik sekund déle. Ty sekundy stačí na to, abyste skvrnu sebrali hadrem, místo abyste ji rozpouštěli. Impregnaci opakujte podle návodu, obvykle po každém hloubkovém čištění. A když se skvrna přesto objeví, nepanikařte: čím méně s ní hýbete, tím větší šanci má, že zmizí.

Během zimy pak dřevo nenechávejte ležet ve sněhu. Přesuňte si do domu nebo do suchého přístřešku jen tolik, kolik spotřebujete na několik dní. Střídavé vystavování mokrému sněhu a teplu uvnitř způsobuje praskání a zbytečný úbytek. Pokud dřevo skladujete správně, poznáte to jednoduše: je lehké, na čele štěpiny nemá vlhké skvrny a při poklepání zní dutě. Takové dřevo hoří čistě, méně kouří a vydá více tepla. Naopak těžké, vlhké poleno znamená, že energii z topení spotřebujete na odpaření vody místo na ohřev místnosti.

Co se do zákoutí vejde a co ne Do úzké mezery se hodí vysoká, ale mělká skříňka s hloubkou do patnácti centimetrů. Uchycení musí být do nosné konstrukce, ne jen do sádrokartonu — v koupelně jde o bezpečnost. Pokud je stěna zděná, zvažte vysekání niky. Nika je vizuálně čistší a nic nevyčnívá do prostoru, ale nesmí narušit hydroizolaci. Když si nejste jistí, kde vedou rozvody, nechte niku vyřešit při rekonstrukci, ne dodatečně.

Typická chyba je skladovat dřevo v uzavřené garáži nebo ve sklepě. Tam sice neprší, ale není tam dostatečný pohyb vzduchu. Dřevo tam zůstává vlhké a postupně černá. Stejně špatné je dávat ho do těsné blízkosti kompostu nebo hnojiště, odkud se šíří spory plísní. Pokud máte jen malý dvorek, postavte hromadu na osluněné místo s převládajícím větrem. Přímé slunce nevadí, naopak pomáhá povrch vysušovat.

Nad koutem bývá volná stěna, kterou lidé přehlížejí. Vejde se sem otočná věž nebo několik polic od podlahy až ke stropu. Otočná věž je praktická, protože se dostanete i do rohu, ale potřebuje alespoň pět centimetrů na otáčení. Pevné police jsou levnější a jednodušší, ale do krajních rohů nedosáhnete. Rozhodněte se podle toho, co budete ukládat — ručníky potřebují hloubku, kosmetika ne.

Pro starší děti se osvědčila hra „slepý had". Děti vytvoří zástup, chytí se za ramena a všichni kromě posledního zavřou oči. Poslední v řadě naviguje pomocí poklepávání na ramena – jiný signál pro dopředu, jiný pro doleva, jiný pro zastavení. Had musí projít vyznačenou trasou mezi židlemi. Hra učí komunikaci beze slov a trpělivosti. Na co si dát pozor: někteří jedinci tlačí na ty před sebou, takže je nutné zdůraznit jemné doteky. Také je vhodné mít v týmu dospělého, který dohlédne na bezpečnost.

Než cokoli koupíte, změřte tři věci: šířku mezery mezi koutem a stěnou, výšku od podlahy k případné římse a hloubku prostoru za vaničkou. Právě hloubka bývá limitující. U sprchových koutů s vaničkou je za ní často jen pár centimetrů, které nestačí na běžnou skříňku. Řešením je úzká police nebo výklenek ve zdi, ne hluboká skříň, která by překážela při vstupu.

Kam dřevo umístit a čím ho chránit Místo pro skladování musí být vzdušné, ideálně pod převisem střechy nebo v otevřeném přístřešku, kde na dřevo neprší, ale vítr jím může volně procházet. Hromadu nestavte přímo na zem. Podklad z cihel, palet nebo trámků zvedne spodní vrstvu a zabrání, aby dřevo nasávalo vlhkost z půdy. Mezi hromadou a zdí nechte mezeru alespoň 10 cm. Pokud dřevo zakrýváte, použijte jen lehkou plachtu přes vršek, která přesahuje jen několik centimetrů. Nikdy nebalte celou hromadu do nepromokavé fólie – pod ní se drží vlhko a dřevo začne plesnivět.