Stálost barev závisí na technologii barvení. Reaktivní barvení proniká do vlákna a vytváří pevnou vazbu, takže barva nebledne ani po desítkách praní. Pigmentové barvení zůstává na povrchu a po několika vypráních se vypere. Jak to poznat? Na etiketě hledejte slova jako „reaktivně barvené" nebo „barveno v vlákně". Tmavé a syté odstíny (černá, tmavě modrá, červená) jsou na stálost náročnější – u nich se vyplatí připlatit za lepší technologii. Vyhněte se levným výrobkům s nejasným původem, kde výrobce barvení neuvádí.

Vložky a tkaničky sušte zvlášť. Vložka položená naplocho na ručníku schne rychleji než v botě a nezapaří se. Tkaničky rozložte, nechte je volně viset. Samotné tenisky vycpěte bílým papírem nebo bavlněnou látkou. Novinový papír je pro barevné svršky riskantní, protože tiskařská barva se při vlhkosti rozpustí a vytvoří šmouhy, které už nedostanete ven. Papír měňte každé dvě hodiny, dokud nasává vodu.

U bezlepkových a ořechových těst, která jsou často hutnější a drobivější, je potřeba krém, který těsto spojí, ale nepřebije jeho chuť. Ořechové krémy nebo krémy z bílé čokolády fungují dobře, protože mají podobnou strukturu. Vyhněte se příliš kyselým ovocným krémům, které v kombinaci s ořechy působí rozporuplně. Vždy ochutnejte krém s malým kouskem těsta ještě před plněním – odhalíte nesoulad dřív, než zkazíte celou dávku.

Základem je číst štítky, ale ne slepě. Údaj na visačce platí pro materiál, když byl nový. U second handu počítejte s tím, že bavlna už prošla mnoha cykly a stačí jí méně. Vlnu a hedvábí perte ručně ve vlažné vodě, nikdy ne v horké. Syntetika snese víc, ale drží pachy — pomůže krátký mách v octové vodě. Pokud štítek chybí nebo je nečitelný, zacházejte s kusem jako s nejchoulostivějším možným materiálem.

Oblečení z druhé ruky už má za sebou kus života. Vlákna jsou unavená, barvy vybledlé, švy možná jednou přešité. Právě proto potřebuje jinou péči než nové kousky. Kdo to pochopí, vytáhne z jednoho trička další roky nošení. Kdo ne, zničí ho při prvním praní.

Péče rozhoduje o tom, zda povlečení vydrží roky. Perte vždy naruby, na 40 °C (u bavlny lze i 60 °C, pokud to výrobce doporučí). Nepoužívejte aviváž – obaluje vlákna a brání odvodu vlhkosti, navíc může způsobit blednutí barev. Sušte v sušičce na nízkou teplotu, nebo lépe na vzduchu ve stínu. Přímé slunce je nepřítel barev. Žehlete z rubu, žehlička by neměla být příliš horká. Dodržováním těchto zásad prodloužíte životnost povlečení klidně o několik let.

Poslední věc, kterou lidé podceňují, je skladování. Oblečení z druhé ruky potřebuje prostor a vzduch. Necpěte ho do přeplněné skříně, kde se mačká a kde vlhne. Používejte dřevěná ramínka pro saka a košile, ostatní skládejte do oddělených hromádek podle materiálu. Do skříně dejte sáček s levandulí nebo cedrem, ochrání vlnu před moly. Mezi sezónami oblečení vyperte, vysušte a uložte do bavlněného pytle, ne do igelitu — ten drží vlhkost a vede k plísni.

Nech těsto mírně zchladnout, ale ne úplně. Vejce přidávej po jednom a po každém důkladně zapracuj. Rozhodující je konzistence: těsto má být lesklé, husté a při nadzvednutí lžíce má padat v těžkém, krátkém pruhu. Pokud je řídké, přidej lžíci mouky; pokud tuhé, trochu vody nebo mléka. Právě tady vzniká většina chyb – příliš řídké těsto se v troubě rozteče do placata, příliš tuhé zase nevyběhne a zůstane uvnitř syrové.

Přílišné teplo je nejčastější chyba. Radiátor, přímé slunce, sušička i fén způsobí, že podrážka se ohne, svršek ztvrdne a barvy vyblednou. Další chybou je sušení v uzavřené koupelně bez okna, kde vzduch stojí a tenisky začnou plesnivět. Nepomáhá ani sušit tenisky na topení v koupelně, ani je nechat přes noc v igelitové tašce. Pokud tenisky zapáchají, vsypte do nich jedlou sodu nebo aktivní uhlí a nechte působit přes noc.

Věnečky, které po upečení drží tvar a nenasáknou krémem, stojí na jediné věci: na těstu, které je dost pevné a zároveň dost suché. Základem je klasické odpalované těsto z vody, másla, hladké mouky a vajec. Poměr je přibližně 250 ml vody, 100 g másla, 150 g mouky a 4 vejce. Vodu s máslem přiveď k varu, vsyp mouku najednou a míchej, dokud se těsto nespojí v hladkou kouli, která se přestane lepit na stěny hrnce. Tento krok nesmíš uspěchat – mouka se musí krátce „vypéct", aby později věnečky nepadly.

Nejčastější chyby: příliš mnoho vajec v těstě, nedostatečné vysušení mouky, otevírání trouby během pečení a plnění teplých věnečků. Když si ohlídáš konzistenci těsta, správnou teplotu a trpělivost při pečení, získáš věnečky, které drží tvar, jsou duté a krém zůstane uvnitř, ne v těstě.