Ložnice se opticky zvětšuje především tím, že jí uberete předměty a necháte vyniknout světlo. Začněte tím, že z místnosti vynesete vše, co tam nemá funkci: oblečení na židli, krabice, staré časopisy, dekorace, které jen zabírají místo. Čím méně předmětů na podlaze a na nočních stolcích, tím větší prostor oko vnímá. Není to o tom mít prázdno, ale o tom mít jen to, co skutečně používáte.

Typické chyby: přijít příliš brzy, kdy je klub prázdný a hudba jen jako kulisa; ptát se personálu na věci, které jsou vidět na první pohled; nebo naopak dělat, že všechno znáš, a pak se ztratit. Další častá chyba je nechat pití bez dozoru. Nikdy nenechávej nápoj bez dohledu, ani když jdeš jen na toaletu. Radši si vezmi nový. Také se vyhni konfliktům s ostatními – stačí se přesunout jinam.

Merge commity vznikají pokaždé, když do hlavní větve sloučíte jinou větev pomocí příkazu git merge. Výsledkem je uzel se dvěma rodiči, který historii znepřehledňuje a ztěžuje pozdější dohledání, kdo co změnil. Řada týmů se proto rozhodne historii linearizovat. Není to ale jen otázka vkusu — bez dohody v týmu vznikne zmatek, protože každý bude dělat něco jiného.

Šikmá stěna nebo strop podkroví vypadá jako problém jen do chvíle, než si spočítáte, kolik místa vlastně zabírá. Většina lidí ji obestaví sádrokartonem a získá nízkou nudnou stěnu, za kterou zmizí metry krychlové prostoru. Přitom stačí změnit přístup: nízkou část nechat na úložiště a vysokou využít na to, co potřebujete mít po ruce každý den. Rozhodující je výška, ve které šikmina začíná. Pod 90 cm se nevyplatí cpát cokoli, co má být vidět. Nad 120 cm už se dá mluvit o plnohodnotném nábytku.

U pracovního stolu je klíčové, aby šikmina nezačínala níž než 100 cm nad deskou. Jinak si při každém zvednutí hlavy narazíte nebo budete mít pocit stísnění, který se po hodině práce změní v bolest krku. Desku proto umístěte do nejvyšší části místnosti a orientujte ji tak, abyste seděli čelem k svislé stěně, ne k šikmé. Monitor pak nestojí pod úhlem, ale kolmo před očima. Pokud je šikmina opravdu nízká, použijte nižší desku a pracujte vsedě na židli bez područek, abyste se vešli pod ni. Další možností je umístit desku na kolečka a část dne pracovat vestoje v nejvyšším bodě.

Trvalé řešení je výměna výplně nebo celého sedáku. U látkových sedaček se dá vyndat molitan a nahradit ho hustší pěnou stejné tloušťky. U koženkových a kožených je to složitější, tam se často mění celý vnitřní blok. Pozor na dvě chyby: první je koupě měkké „ortopedické" podložky, která se do hodiny zploští. Druhá je přidání dalších polštářů dozadu – tím si podsadíte pánev ještě víc a bolesti přidáte.

Když se chceš bavit, respektuj pravidla klubu. Kouření bývá jen ve vyhrazených prostorách. Fotografování s bleskem obtěžuje ostatní, někde je zakázané úplně. Pokud si nejsi jistý, zeptej se u vchodu. Oblečení si můžeš nechat v šatně, ale cennosti měj u sebe. Peníze a telefon nenechávej v bundě, kterou odkládáš. Na konci večera odcházej s ostatními, ne sám do tmavých ulic. Noční tramvaje jezdí v Praze celou noc, ale rozvržení spojů si předem zkontroluj.

Oblečení řeš přiměřeně hudbě a místu. Do undergroundového klubu se nehodí oblek, do luxusnějšího podniku naopak vytahané tričko. Univerzální je černá – tričko, kalhoty, pohodlné boty. Většina klubů nemá šatnu, nebo jen malou a placenou. Počítej s tím, že si bundu poneseš s sebou nebo ji necháš v šatně za poplatek. Žvýkačky a mentolky před vstupem odlož – některé kluby je zabavují.

Co dělat, když vejdeš dovnitř U vchodu měj připravený doklad a případně vstupné. Uvnitř se nejdřív rozhlédni – kde je bar, kam se chodí kouřit, kde jsou toalety. Nespěchej na parket hned v prvních minutách. Postav se na okraj, pozoruj, jak se lidé baví. Není nutné tančit hned. Pokud jdeš sám, je normální chvíli stát a sledovat. Nikdo tě nebude nutit do ničeho. Na baru se platí většinou hned při objednávce, ne na konci. Nechávej spropitné, ale ne přehnané.

Doma si pomůžete i tím, že sedačku nepoužíváte jako hlavní židli. Na dlouhé sezení je vhodnější pevná židle s rovnou podlahou pro chodidla. Sedačku nechte na krátké posezení do půl hodiny. Mezi tím se projděte, protáhněte bedra a ramena. Bolest, která po výměně podpory do týdne neustoupí, patří k lékaři nebo fyzioterapeutovi. Sedačka je často spouštěč, ne příčina.

První návštěva tanečního klubu v Praze může být příjemnější, když předem víš, co tě čeká. Praha má klubovou scénu rozmanitou – od malých sklepních prostor po velké haly. Většina klubů otevírá kolem desáté večer a plní se až po půlnoci. Pokud jdeš na konkrétního DJ nebo akci, zjisti si předem žánr, aby ses nedivil, že hrají něco jiného, než čekáš. Na vstupu se často platí v hotovosti, i když některé podniky berou karty. Bez dokladu totožnosti tě dovnitř nepustí, i když vypadáš dospěle.