Zazimování kurníku není o tom utratit co nejvíc peněz za topení a zateplení. Slepice snesou mráz lépe než průvan, vlhko a vydýchaný vzduch. Špatně připravený kurník poznáte až v lednu: slepice mají omrzlé hřebínky, přestávají nést, kašlou nebo se jim zhorší peří. Většina problémů přitom vzniká ze dvou důvodů – příliš těsného uzavření a mokra.

Pečte na plechu vyloženém pečicím papírem, stříkejte stejně velké hromádky s dostatečným rozestupem. Troubu předehřejte na vyšší teplotu a prvních deset minut neotvírejte, jinak věnečky spadnou. Poté teplotu snižte a pečte, dokud nejsou tmavě zlaté a suché i uvnitř. Po upečení je propíchněte a nechte vychladnout na mřížce. Plňte až po úplném vychladnutí. Když je naplníte teplé, pára uvnitř změkčí stěny a věnečky nasáknou krém během několika hodin.

Podestýlka rozhoduje o tom, jestli bude v kurníku sucho. Sláma nebo hobliny musí zůstat sypké, ne slepené a mokré. Vlhká podestýlka začne zahnívat, uvolňuje čpavek a slepice si na ní prochladnou nohy. Trus odstraňujte častěji než v létě, u dna hřadů obzvlášť. Pokud se podestýlka lepí na vidle, je čas ji vyměnit celou, ne jen přisypat. Hustota slepic nad deset kusů na metr čtvereční znamená víc vlhkosti, než kurník zvládne odvětrat.

Většina otrav houbami nevzniká kvůli vzácným druhům, ale kvůli špatnému návyku: člověk si doma řekne, že to přece pozná. Bez mykologa se obejdete, pokud budete sbírat jen to, co umíte bezpečně určit na 100 %. Zní to jako klišé, ale v praxi to znamená tvrdé pravidlo: když si nejste jistí, nechte houbu v lese. Nejde o zbabělost, jde o to, že řada jedovatých druhů má jedince, kteří vypadají jako jedlá houba z učebnice.

Typická chyba je spoléhat na barvu a tvar klobouku. Mnoho jedovatých muchomůrek má klobouk, který po dešti vypadá jako hříbek nebo holubinka. Další častá chyba je sbírat houby na místech, kde se nedá určit okolí – u silnic, na skládkách, v parcích se psími výběhy. Houby přijímají těžké kovy a jiné látky z půdy. Ani důkladné očištění nepomůže, když je houba nasáklá. Totéž platí pro staré houby: červivé, plesnivé nebo rozmočené kusy nechte být, i když je druh jedlý.

Snubní prsteny nosíme denně a málokdo tuší, že největší škody na nich nezpůsobí opotřebení, ale běžné domácí návyky. Zlatý i palladiový povrch pokrývá tenká vrstva rhodia nebo lešticího finiše, která drží jas. Když ji narušíme agresivní chemií nebo hrubým otěrem, lesk zmizí a diamant začne vypadat zakaleně, i když je čistý. Následující postup vychází z toho, co prstenům skutečně prospívá, a hlavně z chyb, které se opakují pořád dokola.

Na závěr: bez mykologa se dá sbírat, ale jen s pokorou. Určovat se učte z více zdrojů, choďte na houby s někým zkušeným a nikdy nepoužívejte internetovou fotku jako jediný důkaz. Když si nejste jistí, řekněte si: „Tuhle nechám." Právě to je návyk, který vás udrží v bezpečí.

Na čerstvou skvrnu od kávy funguje studená voda se lžící jedlé sody. Vytvořte hustou pastu, naneste ji na skvrnu a nechte deset minut působit. Pak setřete vlhkým hadříkem. U vína vsaďte na sůl. Dokud je skvrna mokrá, nasypejte na ni vrstvu jemné soli, nechte ji vsáknout a po chvíli ji seberte lžící. Sůl vytáhne část barviva, než se dostane do hloubky. Teprve potom přejděte k roztoku octa a vody v poměru jedna ku třem. Ocet neutralizuje zbytky barviva, ale nesmí zůstat v látce – vždy ho vytřete čistou vodou.

Začněte tím, že si doma projdete, které druhy skutečně spolehlivě poznáte. Vezměte si papír a napište si je. Pak si k nim najděte znaky, které se nedají splést: barvu rourek nebo lupenů, vůni, barvu dužniny po rozříznutí, místo růstu, tvar třeně a jeho prsten. Na houby si berte pevný košík, ne igelitku. V košíku se houby neumačkají a nezačnou se potit. Igelitka je nejrychlejší cesta k rozkladu a k záměně s něčím, co už bylo doma.

Pět návyků, které vás podrží První návyk: každou houbu vyjměte celou, i s třeněm. Uříznutá houba vám doma neřekne, jestli měla na bázi pochvu nebo vajíčko. Druhý: houbu očistěte už v lese, ale neřežte ji na kusy. Třetí: do košíku dávejte jednotlivé druhy odděleně, klidně po menších skupinách. Čtvrtý: doma každou houbu znovu prohlédněte, než ji dáte na pánev. Pátý: nikdy nemíchejte houby, které jste nasbírali poprvé, s těmi, které znáte. Když se objeví problém, nebudete vědět, co ho způsobilo.

Další návyk se týká času. Sbírejte jen za světla a jen tak dlouho, dokud se soustředíte. Únava a šero dělají z lidí špatné pozorovatele. Doma houby zpracujte co nejdřív, nejlépe týž den. Neuvařene je nenechávejte přes noc v lednici. Pokud si u některé houby nejste jistí, dejte ji stranou od ostatních a raději ji vyhoďte. Vyhazovat doma je bezpečnější než riskovat převoz do nemocnice.