Zálivka se odvíjí od světla, ne naopak. Čím víc slunce, tím rychleji substrát vysychá. Na plném slunci zalévejte ráno, aby přebytečná voda stačila odtéct a listy do večera oschly. Večerní zálivka na listy podporuje plísně. Ve stínu zalévejte méně často, ale vydatněji — kořeny potřebují vláhu, ne mokrý povrch. Typický začátečník zalévá denně po troškách. Výsledkem je mokrá horní vrstva a suché dno, kde jsou kořeny.

Pokud je problém jen v bederní části, pomůže vložený polštář nebo srolovaný ručník. Nepřipevňujte ho ale natvrdo – musí kopírovat přirozené zakřivení páteře. Vložte ho do výšky, kde ho cítíte jako příjemný tlak, ne jako bouli, která vás tlačí do předklonu. U propadlého sedáku je řešením výměna výplně. Použijte tvrzenou pěnu o vyšší hustotě, ideálně ve dvou vrstvách: spodní nosná a vrchní měkčí. Před rozřezáním si změřte původní tloušťku a uberte jeden centimetr, protože pěna se po čase mírně stlačí. Novou výplň vložte do potahu a přišroubujte zpět nosnou desku.

Parní čističe jsou skvělé, ale ne každý je má doma a některé látky je nesnesou. Čalouněnou pohovku lze udržet v dobrém stavu i bez páry. Rozhoduje především pravidelnost a správná chemie. Začněte tím, že pohovku vysajete. Použijte nástavec na čalounění a projeďte všechny plochy i záhyby. Vysavač odstraní drobky, prach a hlavně volné nečistoty, které by se při mokrém čištění zatlačily hlouběji do tkaniny.

Zrcadlo nemusí být jen jedno velké. Sestava několika menších zrcadel ve stejné výšce rozbije plochu a přesto odrazí víc světla než jediné stejně velké. Pozor na rámeček: široký tmavý rám opticky ubere z odrazu, tenký nebo žádný ho přidá. Pokud má zrcadlo viset na dveřích, musí být zajištěné proti posunu a nesmí kolidovat s klikou. Na to se zapomíná nejčastěji a zrcadlo pak po měsíci visí křivě.

Nikdy netrestejte strachem. Fyzické tresty, škrcení nebo zvedání za obojek důvěru ničí. Pes se pak učí poslouchat, ale ze strachu, ne z ochoty. Místo toho pracujte s odměnou. Pamlsek, hračka nebo pochvala fungují lépe, pokud přijdou okamžitě po správném chování. Pokud pes udělá chybu, ignorujte ji a zkuste to znovu. Trestáním se pes naučí, že váš příchod znamená problém, a začne se vyhýbat.

Důvěra mezi psem a pánem nevzniká mluvením, ale tím, co pes zažívá každý den. Pokud pes ví, co se bude dít, a má jistotu, že ho nikdo neohrozí, začne se uvolňovat. Teprve pak má výcvik smysl. Pes, který se bojí, se učí pomalu nebo vůbec. Pes, který svému pánovi věří, zkouší nové věci bez stresu.

Halové jevy vznikají výhradně v ledových krystalech ve vysokých oblacích, nejčastěji v cirrostratu. Slunce nebo Měsíc musí být nízko nad obzorem, ideálně do třiceti stupňů. Nejčastější je dvaceti dvou stupňový kruh kolem Slunce, ale při troše trpělivosti narazíte i na vedlejší Slunce, sloup, nebo dokonce horní a dolní dotykový oblouk. Klíčové je chránit si oči: nikdy se nedívejte přímo do Slunce, ani když je zamlžené. Stačí se postavit tak, abyste měli Slunce za hlavou, a kroužek hledat periferně.

Důležitá je i konzistence. Pokud pes nesmí na gauč, nesmí tam nikdy. Pokud ho jednou pochválíte za štěkání a podruhé ho okřiknete, přestane chápat, co je správně. Stejně tak platí, že všichni v domácnosti musí používat stejná pravidla. Pes, který dostává od jednoho člověka pamlsek za skákání a od druhého za to samé kárání, ztrácí orientaci. Důvěra se buduje tím, že svět je předvídatelný.

Budujte jistotu malými kroky Důvěra roste z předvídatelnosti. Pes potřebuje vědět, že ho nezaskočíte. Když ho chcete něco naučit, začněte v klidném prostředí bez rozptylování. Teprve když to zvládne, přidejte rušivé podněty. Typická chyba je skočit rovnou na ulici mezi lidi a psy. Pes selže, vy se naštvete a důvěra klesne. Lepší je postupovat po malých krocích a vždy skončit dřív, než se pes unaví nebo přestane reagovat.

Důvěra se pozná i v běžných situacích. Pes, který vám věří, se nechá ohmatat, neuhne, když se k němu nakloníte, a klidně spí, i když se v domě něco děje. To je základ spokojeného soužití. Nejde o to mít poslušného psa, ale psa, který se na vás může spolehnout. Když si pes dovolí být zranitelný, protože ví, že ho necháte být, máte vyhráno.

Prvním krokem je čitelnost. Pes musí rozumět tomu, co po něm chcete. Používejte stejná slova, stejný tón a stejná gesta. Když jednou řeknete „sedni" a podruhé „sedni si", pes tápe. Stejně tak nepomůže křik. Klidný, ale jasný povel je srozumitelnější než hlasitý. Pokud pes povel nesplní, není to vzdor, ale nejasnost. Zopakujte ho pomaleji a pomozte mu.