Teplota a vzduch ovlivní usnutí víc, než se zdá. Ideální je chladnější místnost, zhruba 16 až 19 °C, a čerstvý vzduch před spaním. Krátce vyvětrejte i v zimě, klidně dvakrát denně. Suchý vzduch dráždí sliznice a budí žízní, příliš vlhký zase podporuje plísně. Pokud topíte intenzivně, pomůže miska s vodou na radiátoru nebo větrání v předsíni. Nikdy nenechávejte okno otevřené celou noc v mrazu jen kvůli „tvrdému" spánku, tělo pak vydává energii na zahřívání místo na regeneraci.

Bezpečnostní rizika v podkroví bývají podceňovaná. Nízké zábradlí u schodiště, volně přístupné střešní okno, ostré hrany trámů nebo nezajištěný poklop do půdy. Dítě se v podkroví pohybuje jinak, běhá, skáče, hraje si na podlaze. Každý ostrý roh obalte, každé okno opatřete pojistkou proti otevření dokořán, každé schodiště doplňte mříží. Zvláštní pozornost věnujte únikovým cestám. Pokud je podkroví jediná cesta ven, musí mít dítě jasný a nacvičený postup, co dělat při požáru.

Než začnete balit, rozeberte, co rozeberte dá. Šrouby, matice a podložky vložte do uzavíratelného sáčku a přelepte páskou ke konstrukci, ze které pocházejí. Fotografie sestaveného kusu před demontáží vám ušetří hodiny při zpětné montáži. Desky položte na rovnou podložku, nikdy ne na beton bez kartonu. Sklo položené přímo na zemi praskne vlastní vahou při sebemenším prohnutí podlahy.

Zazimování kurníku není o tom vyměnit podestýlku a zavřít okna. Rozhoduje, jestli v prostoru převládne sucho, nebo vlhko. Vlhko je zabiják – slepice v něm prochladnou i při několika stupních nad nulou, protože mokrý vzduch odvádí teplo z peří mnohem rychleji. Sucho naopak drží tělesnou teplotu. Celé zimní hospodaření proto směřuje k jedinému: dostat z kurníku vlhkost a udržet v něm suchý, nevydýchaný vzduch.

Hřady volíme dřevěné, hladce opracované, o průměru čtyři až pět centimetrů. Příliš tenká tyč řeže do chodidel, příliš silná nutí slepici křečovitě svírat prsty. Mezi hřadem a stěnou nechte alespoň třicet centimetrů, aby pták mohl sedět celou plochou chodidla. Hřady umístěte výše než hnízda, jinak slepice spí v hnízdě a trus se rozmáčí pod ní. Pod hřady dejte širokou vaničku s dřevěným uhlím nebo pískem, který zachytí vlhkost z trusu.

Teplota, vlhkost a vzduch: tři věci, které rozhodují Největší riziko představuje přehřívání v létě a naopak chladné nohy v zimě. Střecha se přes den rozpálí a teplo se hromadí pod hřebenem. Pokud nemáte kvalitní střešní izolaci a odvětrání štítu, bude v červenci v podkroví nesnesitelně i s otevřeným oknem. Řešením není klimatizace, ale správně navržená izolace, parozábrana a větrací mřížky ve štítu. V zimě naopak hrozí kondenzace vodní páry. Teplý vlhký vzduch z nižších pater stoupá vzhůru, narazí na studenou střešní konstrukci a sráží se do vody. Následně vlhnou trámy, objevuje se plíseň a dítě dýchá spory. Před nastěhováním proto změřte vlhkost vlhkoměrem alespoň týden. Hodnoty nad 60 % trvale znamenají problém, který je třeba řešit dřív než nábytkem.

Nejčastější chyby: příliš mnoho dekorací, které z koutu udělají skladiště; tmavé barvy na stropě, které prostor opticky sníží; a chybějící větrání. Nepřecpávejte koutek knihovnou do stropu, působí to stísněně. Raději nechte jednu stěnu volnou a použijte světlý nátěr. Pokud je pod schody schodišťový prostor sdílený s chodem, oddělte koutek závěsem nebo posuvnou deskou. Získáte soukromí a hluk zůstane venku.

Poslední a nejčastější chyba je spěch. Rodiče koupí nábytek, namalují stěny a dítě se nastěhuje do místnosti, která ještě není připravená. Měsíc předem větrejte, měřte teplotu ráno i večer, sledujte, kde se tvoří vlhkost. Teprve potom řešte barvy a police. Podkrovní dětský pokoj může být to nejlepší místo v domě, ale jen tehdy, když respektujete jeho pravidla místo toho, abyste je ignorovali.

Podkrovní pokoj má pro dítě neodolatelnou atmosféru – šikmé stropy, výhled do krajiny, pocit vlastního doupěte. Jenže právě tyto přednosti se mohou rychle změnit v každodenní problém, pokud se na ně nepřipravíte ještě předtím, než tam dítě nastěhujete. Podkroví se chová jinak než běžné místnosti a většina chyb vzniká z neznalosti fyziky, ne z neochoty investovat.

Druhým častým omylem je umístění postele přímo pod šikminu. Dítě si při spaní nemůže stoupnout, naráží hlavou a v noci se budí. Postel dejte tam, kde je světlá výška alespoň 90 cm nad matrací. Stejně tak noční stolek a lampička musí být v dosahu ruky vsedě. Učební stůl potřebuje denní světlo z boku, ne do zad. Okno ve střeše funguje výborně, ale v létě přes něj proniká mnoho tepla a v zimě jím uniká teplo ven. Řešením jsou vnější rolety nebo markýzy, které ovládá dítě samo.