Typické chyby: roztápění s novým těsněním, které ještě není vytvrdlé; utahování dvířek silou, aby „lépe těsnila"; ignorování praskliny ve skle, dokud nepraskne úplně; a zkoušení tahu při zavřené klapce. Před prvním topením proveďte malý test – zatopte menším množstvím suchého dřeva a pozorujte, zda kouř odchází komínem a zda se sklo neorossí. Pokud ano, přidejte vzduch a zkontrolujte těsnění znovu.

Základem je kotvení do nosné konstrukce. Sádrokartonová příčka sama o sobě vysokou polici neudrží. Potřebujete najít trámy nebo nosný profil. Pomůže hledač drátů a nosníků, případně stačí poklepat a najít místa, kde zvuk není dutý. Vruty do sádrokartonu bez kotevní desky za zátěžovým bodem povolí při prvním zatížení. Pro police do výšky 120 cm stačí dvě kotvy, pro vyšší nábytek počítejte se čtyřmi a více.

Druhým pilířem je teplota. Máslo ani smetanový sýr nesmí být studené ze chladničky, ale ani roztáté. Ideální je stav, kdy prstem uděláte důlek, ale hmota stále drží tvar. Studené máslo se při šlehání srazí do malých hrudek a ty se už nikdy nerozpustí. Roztáté máslo zase krém zředí a ten se při zdobení rozteče. Stejně tak záleží na pořadí: nejdřív vyšlehejte tuk do světlé pěny, teprve potom přidávejte pistáciovou pastu. Když pastu přidáte na začátek, obalí tuk a ten se už nevyšlehá.

Nezapomeňte na těžké předměty. Knihy a hračky patří do spodních polic, ne nahoru. Čím výš je těžiště, tím snáz se police převrhne. Lehké věci dejte nahoru, těžké dolů. Stejně tak nepokládejte na horní polici nic, co dítě láká k lezení, třeba plyšáka nebo oblíbenou hračku. Pokud to jde, postavte polici tak, aby nebyla v dosahu postele nebo okna. Dítě, které se chce dostat na polici, použije cokoli, co mu pomůže.

Základem je správná nádoba. Sklo z tmavého nebo alespoň silného skla je lepší než cokoli plastového, protože plast postupně uvolňuje látky a propouští kyslík. U olejů volte lahvičky s úzkým hrdlem a dobře těsnícím uzávěrem, ideálně s kapátkem, který omezí přístup vzduchu při každém otevření. Tinktury patří do skla s tmavým povrchem a šroubovacím víčkem, ne do korku – ten může po čase nasáknout a začít plesnivět.

Druhým prvkem je osvětlení. Bodové světlo na stropě uprostřed chodby vrhá stíny na stěny a zkracuje prostor. Místo toho použijte dvě nástěnná svítidla po stranách zrcadla, ideálně s teplým bílým světlem kolem 3000 K. Světlo se odrazí a chodba se rozšíří do stran. Vyhněte se studenému bílému světlu, které z předsíně dělá nemocniční koridor.

Do prostoru před zrcadlem nepatří vysoký uzavřený botník. Otevřená lavice s úložným prostorem nebo nízká skříňka do výšky pasu nechá zrcadlo volné. Další častá chyba je věšák plný kabátů přímo proti zrcadlu – odraz pak ukazuje jen hromadu látek a efekt se ztrácí. Pokud potřebujete zavěsit více věcí, dejte je na boční stěnu, ne do osy pohledu.

Typická chyba je upevnění pouze do omítky. Omítka nemá nosnost, drží jen sama sebe. Další chybou je kotvení do nábytku samotného, místo do zdi. Třetí častou chybou je vynechání kontroly po montáži. Dítě se za police tahá, věší se na ně, a to i po měsících. Jednou za čas zkuste policí zatřást. Pokud se pohne, dotáhněte nebo přidejte další kotvu.

Upevnění dětského nábytku má svá specifika. Vrut musí projít skrz zadní desku police přímo do zdi. Mezi zeď a nábytek dejte distanční podložku, aby se police neprohýbala. Vruty utahujte na doraz, ale nepřetahujte je, jinak se dřevo rozštípne. Pokud police stojí na koberci, počítejte s tím, že se časem sesedne a kotvy povolí. Po roce zkontrolujte dotažení.

Kdy je lepší police zkrátit nebo postavit jinak Ne každá stěna unese to, co na ni chceme pověsit. Pokud narazíte na dutou příčku bez výztuhy, jednou z možností je police zkrátit na výšku, kterou dítě nepřevrhne, tedy do 90 cm. Další možností je postavit regál do rohu, kde ho přitlačí dvě stěny. Rohové umístění snižuje páku, kterou dítě vyvine, když se o polici opře. Pokud ani to nejde, použijte volně stojící regál s nízkým těžištěm a zatíženým spodním dílem.

Vysoká police nebo regál v dětském pokoji vypadá jako praktické řešení, dokud se nepřevrhne. Dítě se snaží dostat na horní polici, pověsí se na ni, nebo do ní prostě vrazí při hře. Statistiky úrazů jsou neúprosné: většina pádů nábytku se stane právě v dětském pokoji a týká se dětí do šesti let. Nejde o to, zda k tomu dojde, ale kdy. Proto je potřeba upevnění řešit dřív, než na police vůbec něco postavíte.