Čtvrtou chybou je příliš časté hnojení společně se zálivkou. Přebytek živin se v substrátu hromadí a spaluje kořeny, což se navenek projeví žloutnutím a opadáváním listů. Hnojte jen v období růstu, tedy od jara do konce léta, a to maximálně jednou za dva až tři týdny. V zimě hnojení úplně vysaďte. Pokud už máte substrát přesolený, propláchněte ho několikrát čistou vodou a nechte pořádně odtéct.

Barvu klobouku berte jen jako doplňkový znak. Mění se deštěm, suchem i stářím. Totéž platí pro dužninu, která u řady hub po rozříznutí modrá, červená nebo černá. Změna barvy sama o sobě houbu nejedovatou nedělá. Nepomůže ani olíznutí nebo přivonění – řada smrtelně jedovatých muchomůrek chutná i voní příjemně. Spoléhat na chuť je životu nebezpečné.

Aplikace se samy aktualizují proto, že vývojáři potřebují opravovat chyby a bezpečnostní slabiny co nejdřív. Kdyby čekali, až uživatel ručně stiskne tlačítko, většina lidí by to nikdy neudělala. Automatická aktualizace je proto výchozí nastavení na mobilu i v počítači. Jenže právě tady vzniká problém: aktualizace se nespouští ve chvíli, kdy se to hodí, ale když je systém vyhodnotí jako vhodné. Často v noci, během nabíjení, nebo když aplikace není otevřená. To znamená, že změnu zjistíš až ve chvíli, kdy potřebuješ něco udělat rychle.

Bezpečné rozeznávání hub nezačíná u košíku, ale už doma před odchodem do lesa. Vyberte si dvě až tři druhy, které rostou hojně a které si můžete dovolit zaměnit jen stěží – například hřib smrkový, lišku obecnou nebo bedlu vysokou. U každé si zapamatujte znaky na klobouku, rourkách či lupenech, na třeni i na místě růstu. Teprve až si budete u těchto druhů stoprocentně jistí, přidávejte další. Houbař, který zná deset druhů dokonale, je na tom bezpečněji než ten, kdo jich padesát jen tuší.

Typické omyly se opakují. Lidé sbírají houby s bílými lupeny a domnívají se, že jde o žampiony, aniž zkontrolují, zda lupeny nerůžoví a zda houba nevoní po karbolu. Jiní berou mladé plodnice, které ještě nemají vyvinuté určovací znaky, a doma je vyhodí. Další si pletou jedlou holubinku s jedovatou vláknici podle barvy klobouku. Nejčastější chyba je ale jiná: houbař si udělá úsudek na první pohled a teprve pak hledá potvrzení. Správný postup je opačný – nejprve projděte znak po znaku, teprve pak se rozhodněte.

Znaky, které opravdu rozhodují U hřibovitých hub tvoří spodní stranu klobouku rourky, nikdy lupeny. To je první hrubé síto: hřib s lupeny neexistuje. U lupenatých hub sledujte, zda lupeny přirůstají ke třeni, zda se dají snadno oddělit od klobouku a jakou mají barvu. Důležitá je i přítomnost nebo nepřítomnost prstenu a pochvy na třeni. Prstenec a pochva patří k nejspolehlivějším znakům u muchomůrek – bílá pochva ukrytá v zemi je typickým varovným signálem, který se při sběru často přehlédne, protože ho zakryje hlína a mech.

Většina pokojovek neumírá na nedostatek světla nebo na zapomenutou zálivku. Umírá na to, že rostlina stojí v substrátu, který drží vodu jako houba, nebo v květináči, který nemá kam odvádět přebytek. Než začnete řešit hnojiva a rosiče, prohlédněte si květináč a substrát. Právě tam se láme úspěch i u těch nejméně náročných druhů, jako jsou sansevieria, zamiokulkas, scindapsus nebo tlustice.

Když si nejste jistí, houbu nechte v lese. Platí to i pro houbu, kterou už máte v košíku. Nikdy ji nemíchejte s ostatními, pokud ji neumíte jednoznačně určit. Nikdy neučte děti sbírat podle obrázků v atlase bez doprovodu zkušeného houbaře. A nikdy nepoužívejte internetovou diskusi jako konečný verdikt – fotografie zkresluje barvy a chybí vůně i prostředí. První roky choďte s někým, kdo houby skutečně zná, a nechte si ukázat rozdíly na živých plodnicích. Znalost se předává rukama, ne z obrazovky.

Věci, které nevyhodíte, ale ani nepoužíváte, rozdělte do čtyř skupin: ponechat, darovat, prodat a opravit. Opravit znamená dát termín, ne odkládat na neurčito. Pokud do měsíce opravu nezačnete, věc patří do skupiny darovat nebo prodat. Prodej ale není podmínkou minimalismu. Často zabere více času než užitku, takže pokud na to nemáte energii, darujte. Důležité je, aby věci nekončily v šuplíku „možná se to bude hodit". Ten je největším nepřítelem každého zjednodušování.

U energie, vody a vytápění se vyplatí sledovat spotřebu po měsících, ne jen platit zálohy. Nastavte si připomínku odečtu a porovnejte stejné období loňského roku. Rozdíl často ukáže na zbytečné plýtvání, špatné nastavení termostatu nebo netěsnící okna. Investice do drobné opravy se vrátí během jedné sezóny.