Věci, které nevyhodíte, ale ani nepoužíváte, rozdělte do čtyř skupin: ponechat, darovat, prodat a opravit. Opravit znamená dát termín, ne odkládat na neurčito. Pokud do měsíce opravu nezačnete, věc patří do skupiny darovat nebo prodat. Prodej ale není podmínkou minimalismu. Často zabere více času než užitku, takže pokud na to nemáte energii, darujte. Důležité je, aby věci nekončily v šuplíku „možná se to bude hodit". Ten je největším nepřítelem každého zjednodušování.

Zajištění proti samovolnému složení Každý kočárek musí mít pojistku, která zabrání tomu, aby se složil, když do něj dítě sedne nebo když s ním zatřesete. Vyzkoušejte to přímo v prodejně: postavte kočárek, zatížte rukama rukojeť a zatlačte na ni směrem dolů. Pokud se konstrukce pohne nebo se ozve cvaknutí, pojistka nedrží spolehlivě. Dobrá pojistka se ovládá jednou rukou, ale sama se neuvolní. Typická chyba je spoléhat jen na aretaci v místě, kde se rukojeť sklápí – ta bývá slabá a časem povolí.

Častou chybou je vyřazování dětí z kolektivních her. Kdo vypadne, ztrácí motivaci a začne rušit ostatní. Místo toho zaveďte „druhou šanci": vyřazený plní roli rozhodčího, počítá body nebo drží čas. Děti tak zůstávají součástí hry a vy máte pomocníka. Stejně tak nepřetěžujte soutěživost. Pokud se skupina začne hádat o vítězství, okamžitě hru přerušte a přejděte na nesoutěžní variantu, například společné vytvoření co nejdelšího hada z vlastních těl nebo přenášení míčku bez použití rukou.

Kontrolujte vlhkost dřeva. Když na poleno klepnete a zní dutě, je suché. Když je cítit vlhké a na koncích má tmavé skvrny, ještě není připravené. Můžete použít i vlhkoměr, ale stačí jednoduchý test: vezměte dvě polena a tlučte jimi o sebe. Suché dřevo zní jasně a praská. Vlhké zní tupě. Dalším ukazatelem je kůra. U suchého dřeva se kůra snadno odlupuje. Pokud drží pevně, dřevo ještě potřebuje čas.

Rituál musí být jednoduchý a opakovatelný. Vytvořte si sled kroků, který je vždy stejný: nejprve věci na svá místa, pak setřít povrchy, nakonec podlaha. Tento pevný řád snižuje rozhodování a šetří energii. Důležité je začínat v jedné místnosti a neodbíhat. Pokud narazíte na něco, co nepatří do místnosti, odložte to na hromádku a odneste později. Vyhnete se tak nekonečnému přenášení předmětů tam a zpět. Také platí, že úklidové potřeby mějte na jednom místě, ideálně v košíku, který přenesete s sebou. Ušetříte kroky i čas.

Na zimu skladujte jen tolik dřeva, kolik skutečně spálíte. Zbytečně velké zásoby zabírají místo a déle schnou. Ideální je mít dvě hromady: jednu na příští zimu, druhou na tu následující. Ta první už musí být suchá, druhá může ještě dosychat. Pokud topíte dřevem průběžně, berte vždy z té sušší hromady. Nikdy nemíchejte mokré a suché dřevo dohromady. Když už dřevo proschlo, udržujte ho v suchu až do topení. Mokré dřevo nejen špatně hoří, ale také zanáší komín a kazí kamna.

Druhým klíčovým prvkem jsou brzdy. Nezáleží na tom, jestli jsou na dvou kolech, nebo na všech čtyřech, ale na tom, jak se aktivují. Hledejte brzdu, kterou stisknete nebo našlápnete jednou nohou a která zůstane zajištěná i po sundání nohy. Zkuste s ní zatlačit do kočárku na hladké podlaze – kola se nesmí pohnout ani o centimetr. U levnějších modelů se stává, že brzda drží jen na rovném povrchu a v mírném svahu povolí. To je vážná chyba, protože právě ve svahu se kočárek nejčastěji rozjede.

Pásy a popruhy bývají podceňovaná část. Dítě musí být zajištěné v pěti bodech – přes ramena, kolem pasu a mezi nohama. Tříbodové pásy, které drží jen kolem pasu, nedokážou zabránit tomu, aby dítě vypadlo při náhlém náklonu. Zkontrolujte, jestli se popruhy dají utáhnout na tělo dítěte a jestli se samovolně nepovolují. Přezka musí jít otevřít jen jedním konkrétním stiskem, ne pouhým tahem. Pokud ji zvládne otevřít i batole, je to problém.

Římský odkaz není o napodobování tvaru. Je o respektu k terénu, gravitaci a údržbě. Kdo dnes staví vodovod, měl by začít stejným krokem jako římští geometři: vzít mapu, vytyčit spád a teprve pak vybírat potrubí a čerpadla. Tím se vyhne nejdražším chybám, které se projeví až po letech provozu.

Dřevo nikdy neskládejte do sklepa, do garáže nebo do těsné kůlny. Potřebuje větrání. Pokud ho dáte do uzavřeného prostoru, vlhkost z něj nemá kam unikat a dřevo jen zplesniví. Výjimkou je prostor, který má stálý průvan a je suchý. I tak ale platí, že čerstvé dřevo patří nejdřív ven. Do kůlny ho přesuňte až těsně před topením, když je suché. Další častá chyba je skladovat dřevo v jedné velké hromadě bez přístupu vzduchu. Raději udělejte dvě menší hromady vedle sebe s mezerou. Vzduch pak proudí i mezi nimi.