Typická chyba je opsat výšku z katalogu nebo z bytu známých. Tělo se nedá přenést. Stejně chybné je nechat umyvadlo v úrovni, kterou navrhl instalatér podle staré normy. Ta vycházela z jiných předpokladů o průměrné postavě a dnes už nesedí. Další častý omyl je umístit umyvadlo příliš vysoko kvůli tomu, aby se pod něj vešel bojler nebo pračka. Provozní pohodlí je důležitější než skrytá technika.

Zvažte i údržbu. Vana se snadno čistí, ale její okraje a spodní hrana jsou místem, kde se drží vodní kámen. Sprchový kout má méně spár, zato skla a profily vyžadují stírání po každém použití, jinak se na nich usazuje mýdlový film. Pokud v domácnosti nikdo není ochoten sklo stírat, bude kout po půl roce vypadat hůř než vana.

Co se týče materiálu, u malých koupelen se osvědčil akrylát s výztuhou. Je lehčí než litina, lépe se s ním manipuluje při instalaci a příliš neochlazuje vodu. Pokud máte omezený rozpočet, vyhněte se levným sendvičovým vanám, které se při delším používání prohýbají. Raději si připlaťte za model s kovovou konstrukcí.

Sedací vana není jen kompromis pro seniory nebo lidi s omezenou pohyblivostí. V malé koupelně jde o jedno z nejrozumnějších řešení, jak získat bezpečné místo pro hygienu bez bourání zdí. Rozhodnutí ale není univerzální. Záleží na tom, kdo ji bude používat, jak často a co od koupelny čekáte. Pokud ji pořídíte jen kvůli vzhledu, pravděpodobně narazíte.

Jak výšku ověřit vlastním tělem Postavte se před zeď, nechte paže volně viset a ohněte loket do pravého úhlu. Vzdálenost od podlahy k vnitřnímu ohybu lokte je vaše osobní referenční výška. Umyvadlo by mělo mít horní hranu zhruba v této úrovni, případně o dva až tři centimetry níže, aby voda stékala do mísy a ne po předloktí. Kdo má delší trup a kratší nohy, bude potřebovat nižší hodnotu než člověk se stejnou celkovou výškou, ale delšíma nohama.

Rozměry se berou vždy na hotové vaně, ne na obkladu. Měří se šířka vany v místě, kde má zástěna stát, a to ve třech bodech – u zdi, uprostřed a u okraje. Vany nejsou dokonale rovné, rozdíl i dva centimetry znamená, že pevná zástěna nebude sedět. U rohových van se navíc měří hloubka a úhel. U atypických rozměrů je lepší volit zástěnu na míru, i když je to dražší a dodání trvá déle. Sériová zástěna se dá zkrátit jen v omezené míře a u některých typů vůbec.

U umyvadla na desce nebo na skříňce se výška počítá od horní hrany mísy, ne od desky. Rozdíl bývá tři až pět centimetrů a lidé ho často zapomenou započítat. Před instalací si vezměte metr a vyzkoušejte polohu nasucho. Předkloňte se, jako byste si myli ruce, a zkontrolujte, jestli se stehna nedotýkají hrany. Pokud ano, je umyvadlo příliš nízko nebo příliš hluboko. Lepší je strávit deset minut měřením než roky s nevhodnou výškou.

První krok je mechanické odstranění. Vezměte ostrý nůž, škrabku na silikon nebo obyčejnou žiletku a tmel vyřízněte podél obou hran spáry. Nepokoušejte se ho strhnout silou – poškodili byste obklad nebo vanu. Pokud je vrstva silikonu silná, pomůže zahřátí fénem. Teplý tmel měkne a jde lépe ven. Důležité je odstranit i tenounký film, který na povrchu zůstává. Zbytky starého tmelu způsobí, že nový silikon nepřilne a do měsíce se odloupne.

Základní orientační hodnota pro stojící umyvadlo je vzdálenost horní hrany od dokončené podlahy. Pro většinu dospělých se pohybuje mezi 80 a 90 centimetry, ale to je jen rozptyl, ne návod. Měření se dělá od hotové podlahy, ne od hrubého betonu. Rozdíl mezi nimi bývá i několik centimetrů a právě ten rozhoduje o tom, jestli budete mít ruce v míse, nebo v loktech.

Zkontrolujte také tlak vody. Pokud je v domě příliš vysoký, proudí voda tryskami rychleji, než je kartuše konstruovaná, a vzniká vibrace. Řešením je instalace redukčního ventilu na přívodu nebo výměna trysky perlatoru. U starších baterií pomůže i výměna těsnicích kroužků, které ztvrdly a nedrží destičky v ose.

Posledním praktickým krokem je zkusit si obojí naživo. Stoupněte si do vystaveného sprchového koutu a zkontrolujte, zda se pohodlně ohne pro sprchovou hlavici. Sedněte si do vany a ověřte, zda se dokážete postavit bez opory. Rozhodnutí pak nebude o tom, co je hezčí, ale co v daném bytě skutečně funguje každý den.

Co zkontrolovat u odpadu a ventilace U sprchového koutu musí být podlaha ve spádu do vpusti, jinak voda zůstává pod vaničkou a časem způsobí zápach a plíseň ve spárách. U vany kontrolujte, zda sifon unese průtok při rychlém napouštění a vypouštění. V panelovém bytě bývá slabá ventilace. Pokud nemá koupelna okno ani účinný odtah, para z vany se sráží na stěnách a v rozích, což vede k tvorbě plísní. Sprchový kout produkuje páry méně, protože voda neteče tak dlouho.