Pokud teče voda přímo ze zdi, je problém v těle baterie nebo v přívodu. To se neobejde bez odstranění obkladu. Vysekávejte opatrně – nejdřív zkuste najít spáru a obklad podeberte. Většinou stačí odstranit jeden nebo dva kusy. Tělo bývá upevněné v instalační kazetě, kterou lze vytáhnout i s trubkami. Před vytažením si označte polohu, abyste ji vrátili přesně na stejné místo. Nové těsnění a těsnicí kroužky jsou levná záležitost, ale špatně nasazené způsobit větší škody než původní netěsnost.

Obnovu neodkládejte, dokud se problém netýká celé plochy. Jakmile voda prosakuje za obklad, poškození se přesune do lepidla a podkladu, kde už oprava znamená bourání. Pravidelná kontrola vsakování jednou za půl roku zabere minutu a odhalí problém včas. Spára, která vodu nepřijímá, není jen špinavá – je to otevřená cesta pro vlhkost do konstrukce.

Poslednim krokem je kontrola tesnosti. Po vytvrdnuti vsech hmot (obvykle 24–48 hodin) naplnte vanu vodou az po okraj a nechte ji plnou nekolik hodin. Sledujte, zda se spara neotevira nebo nepraska. Pokud ano, znamená to, ze pruzná hmota nebyla dostatecne pruzná nebo byla spara prilis siroka. V tom pripade je nutne spoj vyrezat a zopakovat. Pokud vana drzi a spara zustava celistvá, je napojeni hotove. Udrzbujte spoj jednou za cas cistym hadrem a vyhybejte se abrazivnim cisticim prostredkum, ktere by pruznou hmotu narusily.

Při rozhodování mezi nízkou vaničkou a podlahovou sprchou nejde jen o vzhled. Zásadní rozdíl je v tom, jak se obě řešení montují a jak náročná je jejich údržba. Nízká vanička se pokládá na hotovou podlahu, takže ji zvládne i méně zkušený kutil. Podlahová sprcha vyžaduje zásah do skladby podlahy, hydroizolaci a často i změnu odpadního potrubí. Pokud nechcete bourat, vanička je jasná volba. Pokud plánujete rekonstrukci, můžete zvážit obojí.

Největší chybou je skladovat léky v koupelnové lékárničce. Tablety, masti a kapky mají v příbalovém letáku uvedenou teplotu a vlhkost skladování, obvykle do 25 °C a do 60 procent relativní vlhkosti. Vlhko urychluje rozpad účinných látek, mění konzistenci mastí a podporuje růst plísní na obalech. Léky proto patří do suché místnosti, ideálně do uzamykatelné skříňky v ložnici nebo na chodbě, mimo dosah dětí a mimo přímé slunce.

Dalším signálem je barva a struktura. Zdravá spára má stejnoměrný odstín a při přejetí prstem je pevná, ale ne sklovitá. Poškozená hmota je buď vybledlá, nebo naopak tmavá od vlhkosti, která zůstala uvnitř. Často se objevují drobné praskliny, vydrolené okraje a bílý povlak, který nejde smýt běžným prostředkem. Pokud spára po vyčištění do druhého dne znovu zešedne nebo zčerná, voda se v ní drží a materiál už ji nepropouští.

Dalsi casti je napojeni na stenu. Pokud je vana umistena v rohu, postupujte stejne na obou stranach. Spary mezi obkladem a stenou resi stejny princip: pruzny profil a pruzná hmota. Rohy obkladu nikdy nedotahujte napevno k sobe, vzdy nechte 2 mm rezervu. Tato rezerva se pozdeji vyplni pruznou hmotou. Pokud se spoji obkladu na vanu zanedbate, voda zatéka za obklad a zpusobi plisen nebo odpadnuti cele rady. Proto je lepsi stravit vice casu peclivym napojenim nez později opravovat.

Test vodou, který zvládne každý Nejjednodušší zkouška je kápnout na spáru několik kapek čisté vody. Pokud se vsáknou do několika sekund a spára po nich ztmavne, hmota ještě dýchá a vodu přijímá. Když kapky zůstanou na povrchu stát jako na skle, vsakování je nulové. Test opakujte na třech až čtyřech místech, protože problém bývá nerovnoměrný – nejdřív odcházejí spáry u sprchy, u vany nebo v rozích, kde stojí voda nejčastěji. Před testem spáru odmastěte a nechte uschnout, jinak si změříte jen vrstvu mastnoty.

Typická chyba je koupit lesklou dlažbu do koupelny jen podle vzhledu. Lesk sám o sobě neznamená kluzkost, rozhoduje mikrotextura povrchu. U stejného dekoru může být matná varianta s R10 a lesklá s R9. Vždy se ptejte na konkrétní hodnotu, ne na dojem. Další častá chyba je spoléhat na to, že dlažba je "protiskluzná", protože je zdrsněná. Zdrsnění pomáhá, ale bez uvedené třídy nevíte, jestli stačí na mokrý provoz.

Jak číst hodnoty správně a kde se lidé pletou Druhé označení je třída A, B, C. Ta se týká pochozích ploch ve veřejných budovách, ale dobře poslouží i doma. Třída A znamená nejnižší protiskluznost, C nejvyšší. Pokud na obalu vidíte "A/B", znamená to, že dlažba splňuje obě třídy podle směru kladení nebo podle druhu povrchu. Pozor na záměnu s třemi čísly, která udávají tloušťku, rozměr a hmotnost – ta s protiskluzností nemají nic společného.

Nejvetsi chybou je pouziti klasicke spárovací hmoty nebo silikonu, ktery casem ztrati prilnavost. Silikon se casem odloupne, protoze vana se pohybuje jinak nez zed. Misto silikonu se dnes pouzivaji tesnici profily z mekceného PVC nebo polyetylenu. Ty se vkládaji do spary jeste pred spárováním. Profil se nesmi stlacit naplno, musi zustat videt jeho pruzná cast. Spáru pak uzavřete pruznou hmotou urcenou pro sanitární prostory, ktera je oznacena jako trvale pruzna. Nikdy nepouzijte akrylátový tmel, ten popraska.