Dobrou alternativou je věšák na zeď s více tyčemi nebo napínací tyč do kouta. Ručníky na ní rozložte tak, aby se navzájem nedotýkaly – mezi nimi nechte mezeru na šířku dlaně. Stejně poslouží zábradlí na chodbě, opěradlo kuchyňské židle nebo sušák na prádlo, který ráno postavíte do obývacího pokoje. Když ručník pověsíte na ramínko a dáte na kliku u dveří, uschne také, ale jen když ramínko není v rohu bez vzduchu.

Praktické rozhodnutí: pokud rekonstruujete koupelnu a máte dost času i rozpočet na kvalitní hydroizolaci, podlahová sprcha nabízí čistý design a snadný vstup. Pokud potřebujete rychlé řešení bez bourání, nízká vanička je bezpečnější volba. V obou případech platí, že nejdůležitější je kvalitní odtok a správný spád. Bez toho bude údržba noční můrou, ať zvolíte cokoli.

Ručník, který zůstane po použití nahňácaný na háčku nebo přehozený přes vanu, neuschne. Vlhko v něm zůstane, začne zatuchat a po pár dnech je potřeba ho vyprat i přesto, že byl vlastně čistý. Pokud nemáte věšák na dveřích, nejde o problém. Stačí ručníku nabídnout místo, kde může být rozložený a kde kolem něj proudí vzduch. Rozhoduje přitom víc než velikost koupelny – rozhoduje směr, jakým ručník pověsíte, a vzdálenost od zdroje vlhkosti.

Na záchodovou mísu nikdy nepokládejte těžké předměty. Běžná keramika praskne, když na ni postavíte plný kbelík s vodou nebo velký květináč. Nepokládejte na ni ani těžké poklopy a kryty, které nejsou určené pro daný typ mísy – mohou sklouznout a rozbít se. Vyhněte se také agresivním čisticím prostředkům s vysokým obsahem kyselin. Ty naleptávají glazuru a po několika měsících se objeví mikropóry, ve kterých se drží nečistoty. Škrabky a drátěnky poškodí povrch okamžitě.

Upevnění potrubí ke konstrukci budovy ovlivňuje, jak se zvuk šíří dál. Pokud jsou trubky volně položené nebo upevněné kovovými objímkami bez gumové vložky, vibrace se přenášejí do zdí a podlah. Vana se pak chová jako rezonanční deska a hluk se zesiluje. Řešením je použít objímky s pryžovou vložkou, případně trubky obalit zvukově izolačním materiálem. Pozor však na to, že izolace nesmí bránit kontrole spojů a nesmí být v přímém kontaktu s horkými částmi, pokud jde o odpad z vany. U starších domů, kde je potrubí litinové, bývá hluk přirozeně nižší než u tenkostěnných plastových trubek. Pokud se plastové potrubí vyměňuje za litinové nebo speciální tlumící, je rozdíl znát okamžitě.

Hluk při vypouštění vany vzniká ve chvíli, kdy voda opouští vanu a proudí přes vpusť, zápachovou uzávěrku, odpadní potrubí a případně i přes připojené větrací potrubí. Každý z těchto prvků přispívá k celkové hladině zvuku jinak. Nejde tedy jen o to, jaký typ potrubí je v domě použit, ale také o to, jak je potrubí uloženo, upevněno a zda má zajištěno správné větrání. Sanitární technika tento proces ovlivňuje zásadně, protože právě na rozhraní vany a odpadu se rozhoduje, zda voda odtéká plynule, nebo zda se v potrubí tvoří podtlak, který následně způsobuje bublání a rázy.

První krok je vždy uzavřít vodu. U podomítkových baterií to nebývá pod umyvadlem, ale v rozvodu – v technické místnosti, v šachtě nebo pod podlahou. Pokud uzávěr nenajdete, zavřete hlavní přívod do bytu. Pak otevřete páku do polohy teplá i studená, abyste vypustili zbytkový tlak. Teprve potom odšroubujte ovládací hlavici. Někdy je pod ní malý šroubek nebo pojistná matice, kterou je potřeba nejdřív povolit.

U nízké vaničky je spád daný už z výroby. Vanička má kolem dokola okraj, který drží vodu uvnitř, i když se odtok zpomalí. To je výhoda, kterou lidé podceňují: když se lapač zanese vlasy, voda chvíli stojí, ale nevyteče do místnosti. Údržba spočívá v tom, že jednou za dva až tři týdny vyjmete mřížku, vytáhnete lapač a odstraníte vlasy a mýdlový film. Pokud lapač jen propláchnete vodou, film zůstane a během několika měsíců se změní v tvrdý povlak, který ucpe i novou vaničku.

Průměr potrubí a tvar kolena rozhodují o zvuku Nejčastější chybou je poddimenzované odpadní potrubí. Pokud má trubka malý vnitřní průměr, voda při vypouštění vany nestačí odtékat a v potrubí vzniká přetlak i podtlak. Ty se projevují jako dunění, mlaskání nebo nepravidelné bublání. Vana by měla být připojena potrubím o průměru, který odpovídá předpokládanému průtoku – obvykle se doporučuje alespoň stejný průměr, jako má samotná výpusť vany. Dalším faktorem je tvar kolena. Ostré kolena vytvářejí v proudu vody víření a hluk. Použití dvou mírnějších kolen místo jednoho ostrého sníží hlučnost i riziko ucpání. Zároveň je třeba dbát na to, aby koleno nebylo umístěno přímo pod vanou bez možnosti přístupu – jinak se každá budoucí oprava stane noční můrou.