Dřevěný parapet u okna v koupelně je nejčastěji problémové místo. Obklad na něm drží jen do chvíle, než se dřevo začne hýbat nebo nasákne vlhkost. Rozhoduje proto způsob napojení, ne síla lepidla. Nejprve zjistěte, z čeho parapet je: masivní dřevo, spárovka, nebo dřevotříska s dýhou. Každý materiál se chová jinak a každý potřebuje jinou přípravu. Dřevotříska nesmí přijít do styku s vodou, masiv se musí nechat pracovat.

Místo silikonu se používá cementová spárovací hmota nebo epoxidová spára, ale jen za podmínky, že je podklad pevný a suchý. Spáru je nutné vyplnit do hloubky, ne jen za stěrku na povrchu. Po zatvrdnutí se přebytek odstraní vlhkou houbou a spoj se nechá minimálně dva dny zrát. Během této doby se vana nesmí používat, protože pohyb způsobí mikrotrhliny. Pokud se spára vysuší příliš rychle, přelijte ji vodou a přikryjte fólií. Prudké schnutí je typická chyba, kvůli které spoj popraská ještě před prvním sprchováním.

Typická chyba je připevnit polici přímo nad splachovadlo, kde překáží při zvedání víka. Další častá chyba je umístit ji tak vysoko, že na ni nedosáhnete bez štaflí. Ideální výška je asi 30–40 cm nad nádržkou, abyste na ni pohodlně dosáhli rukou. Pokud máte malé děti, počítejte s tím, že na polici budou sahat. Nepokládejte tam nic ostrého ani těžkého, co by mohlo spadnout na hlavu.

Když chybí nika, hledejte místo podle dvou kritérií: sucho a průchod. První volba je za dveřmi, ze strany, kterou při otevírání nevidíte. Koš tam nepřekáží, ale zároveň ho máte po ruce při cestě do sprchy. Druhá volba je pod umyvadlem, pokud tam není sifon a zásuvka. Nízký koš na kolečkách se tam vejde a při vytahování ho nemusíte zvedat. Třetí možnost je zavěšení na zadní stranu dveří nebo na bočnici skříně pomocí háku. Zavěšený koš ale nesmí narážet do dveří při otevírání a musí unést plnou váhu prádla, jinak hák vytrhne dírku ve dveřích.

Na co si dát pozor: vlhkost. Koš v koupelně musí dýchat, jinak začne plesnivět i prádlo v něm. Plastové koše s víkem jsou pro koupelnu bez oken nejhorší volba. Síťovina nebo bavlna s odnímatelným pytlem je lepší, protože pytel můžete vyprat spolu s prádlem. Pokud koš stojí u sprchy, postavte ho na malou podložku, aby dno nebylo přímo na mokré dlažbě.

Proč nestačí převzít postup z rovné podlahy Stupeň se skládá ze dvou ploch: nášlapu a podstupně. Každá z nich má jinou roli a jiný způsob namáhání. Nášlap nese váhu a musí brzdit pohyb, podstupeň drží tvar a často bývá vystavený kopancům. Když dlažbu položíte jen na nášlap a podstupeň necháte volný, vznikne ostrá hrana, která se při prvním větším zatížení vylomí. Stejně chybné je pokládat dlažbu na nášlap bez přesahu přes hranu. Přesah chrání hranu před odštípnutím a zároveň vytváří přirozenou protiskluznou hranu.

U protiskluzné dlažby platí, že čím hrubší povrch, tím pečlivější musí být pokládka. Nerovnoměrné vtlačení vytváří místa, kde se drží voda, a ta při mrazu rozpíná. Výsledkem je mapa prasklin, která se nedá opravit jinak než celý stupeň vybourat. Proto se vyplatí věnovat čas přípravě podkladu, kontrole rovinnosti a správnému tmelu. Schodiště se neopravuje snadno, ale dá se udělat tak, aby vydrželo.

Lepicí tmel musí být flexibilní a určený pro exteriér nebo vlhké prostory. Cementový tmel bez přísady se na schodech neosvědčí, protože při každém kroku pracuje a časem popraská. Nanáší se zubatou stěrkou po celé ploše, ne jen na boule v rozích. Dlaždice se vtlačuje a mírně posouvá do stran, aby se tmel rozprostřel do všech dutin. Dutiny pod dlažbou jsou nejčastější důvod, proč stupeň po zimě odpadne.

Protiskluzná dlažba na schodech se neklade stejně jako dlažba na podlaze. Nejde jen o jiný materiál, ale o jinou geometrii stupně, jiné požadavky na spáry a jiné zatížení. Zatímco na rovině dlažba leží a drží vlastní vahou, na schodu musí odolat smyku, nárazu špičky boty i stálému působení vlhkosti. Kdo tohle podcení, dostane schodiště, které klouže, rezonuje a po pár měsících se rozpadá.

Spáry mezi dlaždicemi na schodech mají být užší než na podlaze, obvykle kolem tří milimetrů. Širší spára zbytečně zvětšuje plochu, kde se drží voda a nečistoty, a zároveň snižuje tuhost celého stupně. Spárovací hmota musí být odolná proti otěru a vodě, ne obyčejná malta. U protiskluzné dlažby se doporučuje spárovat ještě předtím, než se po schodech začne chodit. Jakýkoli pohyb po nevytvrzené spáře ji vytrhá.

Nejčastější chyby, které se opakují: dlažba se pokládá nasucho a lepí se jen na nášlap, hrana se nechrání profilem, spáry se dělají příliš široké a tmel se šetří. Další častou chybou je pokládka na starou, nesoudržnou vrstvu. Pokud se stará dlažba nebo beton drolí, musí se odstranit až na nosnou konstrukci. Jinak nová vrstva drží jen na prachu a vydrží jednu sezónu.