Materiál korpusu rozhoduje o životnosti víc než vzhled. Lamino s jemnou strukturou je praktické a snadno se čistí, ale hrany musí být dokonale olepené, jinak do nich v ložnici pronikne vlhkost. Dýha a masiv vypadají lépe, ale v suchém prostředí u topení mohou pracovat, takže jim dejte stabilní vlhkost. Na dvířka se hodí matné povrchy, které neukazují každý otisk a prach. Vyhněte se lesklým fóliím v tmavých odstínech, pokud nemáte ložnici orientovanou na sever.

Ložní prádlo se nejčastěji ničí tím, že ho lidé ukládají do vlhké koupelny nebo do přeplněné skříně, kde se mačká a plesniví. Přitom stačí dodržet několik pravidel, která prodlouží životnost povlečení i ručníků. Základem je suché, tmavé a větrané místo. Koupelna bez okna nebo prostor hned vedle sprchy jsou pro skladování textilu nevhodné. Vlhko podporuje růst plísní a nepříjemný zápach, který se z vláken těžko dostává.

Sprchový kout bez vaničky, tedy pouze se sprchovým koutem odděleným sklem nebo zástěnou, otevře prostor opticky i prakticky. Pokud musíte mít vanu, volte kratší variantu a zbytek podél ní vyplňte policemi. Zástěna místo závěsu drží vodu lépe a nelepí se na tělo. Nenechte se ale zlákat příliš velkým sprchovým koutem, který se do místnosti nevejde a budete se v něm otáčet mezi sklem a umyvadlem. Radši menší sprchový kout a pořádná skříňka než obojí napůl.

První rozhodnutí je mezi souvislým pásovým světlem a bodovými světly. Pás umístěný po celé délce skříněk osvětlí desku rovnoměrně a nevyvolává ostré přechody. Hodí se tam, kde pracujete u několika zón za sebou – příprava, vaření, mytí. Bodovky dávají směrové světlo, které zvýrazní konkrétní místo, ale mezi nimi vznikají tmavé mezery. Pokud jich dáte málo, deska bude flekatá, což je častá chyba. V praxi se osvědčuje kombinace: pás jako základní vrstva a doplňkové svítidlo nad sporákem.

Sladění s interiérem je jednodušší, když tapeta vychází z barvy ložního prádla nebo koberce. Stačí jeden odstín a zbytek nechat neutrální. Pokud je tapeta výrazná, doplňky volte v barvě, která se v ní už objevuje, ne v nové. Až budete hotoví, prohlédněte si stěnu vpodvečer při lampičce. Právě tehdy se ukáže, jestli vzor příliš nekontrastuje a jestli tapeta nepůsobí rušivě. Když ano, je lepší ji strhnout hned než na ni rok zírat.

Než začnete lepit, změřte šířku postele a přidejte na každou stranu alespoň půl metru. Tapeta by měla přesahovat rám postele i noční stolky, jinak působí jako omylem nalepený pruh. Zjistěte také, jakou barvu má okolní stěna a zda je hladká. Na hrubou omítku nebo starý tapetový vzor tapeta nesedne a po pár týdnech se začne odlepovat v rozích.

Začněte rozsahem prací. Sepište, co přesně se má udělat, a co naopak součástí zakázky není. „Vybourat koupelnu" znamená pro jednoho odvoz sutě, pro druhého jen bourání. Napište i to, co se zdá samozřejmé: kdo odmontuje starou vanu, kdo zajistí elektřinu, kdo uklidí po dokončení. Čím konkrétnější seznam, tím méně prostoru pro výmluvy.

Vzory, které v ložnici fungují, a které ne Dobře fungují jemné geometrické motivy, vertikální pruhy v tlumených tónech, textilní struktury nebo jednobarevné tapety s matným povrchem. Naopak velké květinové vzory, výrazné kontrasty a lesklé povrchy se v ložnici rychle okoukají a při umělém světle vytvářejí odlesky, které ruší usínání. Pokud chcete vzor, zvolte jej jen na stěně za postelí a ostatní stěny nechte v klidné barvě. Opačný postup, tedy vzor na všech stěnách, ložnici opticky zmenší a přidá jí na neklidu.

Tapeta za postelí se v ložnici nechová jako kdekoliv jinde. Část stěny za hlavou je vidět jen z postele, často na ni dopadá ranní světlo a hlavně ji nikdo nechce každý rok předělávat. Proto se vyplatí vybírat jinak než do obývacího pokoje: méně vzorů, klidnější barvy a materiál, který unese dotyk čela, polštářů a občasného nárazu nočního stolku.

Typická chyba je lepit tapetu na stěnu, která je studená nebo příliš vlhká. Další je zapomenout na vypínač a zásuvku — tapeta se musí nejprve přiložit, označit místo a teprve pak vystřihnout. Pokud se tapeta začne odlepovat, nebývá to vinou materiálu, ale nedostatečně zatíženého spoje nebo příliš řídkého lepidla. Řešením je spoj znovu přitlačit a nechat zaschnout, ne ho přelepovat další vrstvou.

Před lepením tapetu rozbalte a nechte ji alespoň den v místnosti, kde bude. Papír se přizpůsobí vlhkosti a teplotě a nebude se po nalepení vlnit. Stěnu omyjte, odstraňte prach a nechte ji úplně vyschnout. Lepidlo nanášejte štětkou rovnoměrně, spáry spojujte na tupo a válečkem přejeďte přes celou plochu, aby pod tapetou nezůstaly vzduchové bubliny. Rohy a okraje zatlačte plastovou stěrkou, ne prsty.