Pokud máte citlivou pokožku, vynechejte z receptu kokosový olej a nahraďte ho mandlovým. Naopak pro mastnější vlasy můžete jíl nahradit hlínou zelenou a přidat pár kapek tea tree oleje. Jen pamatujte, že bylinkové odvary mají kratší trvanlivost než voda, takže hotové šampony neskladujte déle než tři měsíce. Jinak se není čeho bát – domácí výroba je hlavně o tom, že si namícháte něco, co vaše vlasy opravdu znají.

Co se stane, když bylinky usušíte pomalu nebo je necháte na přímém slunci Ideální teplota pro sušení se pohybuje mezi 20 a 30 stupni Celsia. Vyšší teplota ničí éterické oleje, nižší zase způsobí, že bylinky začnou kvasit nebo plesnivět. Nejlepší je sušit je zavěšené ve svazcích na suchém, tmavém a dobře větraném místě. Pokud nemáte takový prostor, použijte sušičku nebo troubu s otevřenými dvířky při nejnižší teplotě. Vyhněte se sušení na přímém slunci – sluneční paprsky rozkládají chlorofyl i aromatické látky, výsledkem je hnědá a bez chuti.

Největší chyba začátečníků je přidat moc tekutiny. Směs pak nejde vytvarovat a po zaschnutí se drolí. Pokud se to stane, přidejte lžíci tuhého másla a trochu SCI, ale pozor – každá přísada mění pěnivost. Ideální je pracovat v kovové míse, kterou můžete dát na chvíli do lednice, aby hmota ztuhla. Formu si vyberte jednoduchou – silikonová forma na muffiny, případně zarovnaná krabička vyložená pečicím papírem. Hmotu pořádně upěchujte a nechte ji odpočívat 24 hodin.

Posledním krokem je důvěřovat vlastní intuici. Pokud máte pocit, že je něco v nepořádku, pravděpodobně máte pravdu. Podvodníci sází na to, že budete chtít ušetřit, a proto spěcháte. Dejte si čas, porovnejte více obchodů, a pokud si nejste jistí, nakupujte raději jinde. Bezpečnost vašich peněz a osobních údajů stojí za to.

Zrcadla jsou nejlepší přítel malých prostor, ale jen pokud je umístíte správně. Nejvíc zabere velké zrcadlo naproti zdroji světla – odraz světlo zdvojnásobí a prostor „prorazí" do hloubky. Zavěste ho tak, aby sahalo alespoň do poloviny výšky postavy, jinak se v něm budete muset ohýbat. Pozor na příliš mnoho malých zrcadel – roztříští obraz a místnost spíš rozbijí. Jedno velké nebo dvě pásová nad sebou udělají víc než galerie zrcátek.

Při výběru materiálu se vyhněte lakované dřevotřísce, která se na hranách snadno otluče. Pro každodenní používání je vhodnější lamino s odolnou povrchovou úpravou, případně masivní dřevo, které lze brousit a opravovat. U sklápěcího stolu je ale důležitější konstrukce než deska – kovové panty a aretace by měly být z nerezové oceli, nikoli z obyčejného kovu, který začne po pár měsících korodovat. Zkuste si stůl rozložit a zatřeste s ním; pokud se konstrukce kýve, nebude stabilní ani při psaní.

Typická chyba je ignorovat podlahu a dveře. Přehoz přes botník nebo tmavý koberec srazí vizuální vzduch. Zvolte jeden světlý kobereček krátkého vlasu nebo ho vynechejte a nechte podlahu dýchat. Dveře natřené na bílo splývají se stěnou a místnost se jeví méně členitá – proto je dobré je přelakovat, pokud jsou tmavé. Stejně tak nenechávejte boty volně – úložný systém na míru nebo nízká police s krytem pomůže udržet pořádek a prostor opticky nezatíží.

Když sáhnete po jakémkoli oleji z regálu a nalijete ho do pánve, možná netušíte, že tím ovlivňujete nejen chuť jídla, ale i jeho zdravotní hodnotu. Správná volba přitom není o tom, co zrovna slevní, ale o tom, jak se olej chová při vysokých teplotách. Při smažení dochází k oxidaci tuků, což vede ke vzniku škodlivých látek, které mohou dráždit trávení a zatěžovat organismus. Proto se vyplatí znát pár základních pravidel, než rozpálíte pánev.

Nezapomeňte změřit, jak vysoko stůl dosáhne po sklopení. Většina sklápěcích modelů má nastavitelnou výšku desky, ale ne všechny umožňují sklopit desku do svislé polohy tak, aby nepřekážela. Ideální je stůl, který po sklopení zabere jen deset až patnáct centimetrů od stěny. Pokud takový nenajdete, zvažte model s pojízdnými kolečky, který můžete odsunout do rohu, když ho nepoužíváte. Jen pozor, aby kolečka měla brzdy, jinak se stůl bude samovolně pohybovat při každém dosednutí.

Co se děje s olejem při vysoké teplotě a jak to poznáte Každý olej má takzvaný bod zakouření – teplotu, při které se začíná rozkládat a uvolňovat kouř. Pokud olej začne kouřit, dochází k uvolňování akroleinu a dalších nežádoucích produktů. Vyberte proto olej s vyšším bodem zakouření, jako je řepkový, slunečnicový s vysokým obsahem kyseliny olejové, případně avokádový nebo rýžový. Naopak olivový olej extra panenský, máslo či sádlo mají nižší teplotu, při které se začnou pálit, a proto se hodí spíše na krátké restování nebo studenou kuchyni.