Pokud stavíte pasivní nebo nízkoenergetický dům, zvolte tepelně izolační zdivo s objemovou hmotností kolem 400–600 kg/m³ a tloušťku 25–30 cm. To je ideální základ pro to, aby se akumulace odehrávala uvnitř domu — třeba v příčkách, podlahách nebo omítkách. Typickou chybou je snažit se nahradit nedostatek hmoty tím, že zvolíte tlustší stěnu z lehčených tvárnic. Ty mají nízkou tepelnou kapacitu, takže tloušťka 45 cm z pórobetonu akumuluje méně než 30 cm z plných cihel. Vnitřní těžké příčky o tloušťce 10–15 cm z betonu nebo vápenopískových cihel přitom dodají domu potřebnou stabilitu teploty, aniž byste museli měnit obvodovou konstrukci.

Při rekonstrukcích starších domů pozor na kombinaci materiálů. Pokud máte původní cihlové zdivo o tloušťce 45–60 cm, je nesmysl ho zevnitř zateplit polystyrenem a zničit tak jeho akumulační schopnost. Mnohem rozumnější je přidat vnitřní omítku se zvýšenou tepelnou kapacitou, případně vyměnit jen okna. Když už potřebujete zateplit, volte vnitřní izolaci jen tehdy, pokud se vyhnete riziku kondenzace. Typická chyba je zateplit těžkou stěnu zevnitř a doufat, že se teplo bude akumulovat do ní — to fyzikálně nefunguje, protože izolace přeruší přenos tepla.

Nakonec si spočítejte, kdy budete dům vytápět. Pokud chcete pouze občasné topení (např. chalupa), zvolte menší tloušťku a těžkou podlahu, ať se dům rychle prohřeje. Při trvalém provozu s krbovými kamny je naopak výhodná silnější stěna z akumulačních materiálů, která vyrovná výkyvy mezi přikládáním. Vyvarujte se taky zbytečného zbytečného zesilování stěn jen kvůli statice — není nutné dělat nosné zdivo silnější než 30 cm, pokud to nevyžaduje zatížení. Akumulaci vždy řešte jako systému více vrstev: nosná stěna, těžká omítka, podlaha, příčky a případně akumulační stěna u zdroje tepla.

Když vyjdete z horké místnosti, nelehejte si hned na lehátko. Nejdřív se zchlaďte postupně – nejprve vlažnou sprchou, pak krátce studenou. Po sprše si dejte alespoň patnáct minut klidu v teple, přikrytí ručníkem, bez telefonu. Tělo v tuto chvíli pracuje na obnově teplotní rovnováhy a vy mu musíte dát prostor. Pokud ho přerušíte spěchem nebo hovorem, ztrácí ceremoniál svůj efekt a vy si z něj neodnesete to, co potřebujete.

Kvalita povlečení se nepozná podle vzoru ani podle ceny, ale podle hustoty tkaniny a použitého materiálu. Nejčastější chybou je sáhnout po příliš jemné bavlně s nízkou gramáží, která se po pár praních vytrhá a ztratí barvu. Pokud chcete, aby vám povlečení sloužilo dlouhá léta, zaměřte se na tkaniny s vyšší hustotou vláken, které mají hladký a pevný povrch. Vyhněte se materiálům s příměsí polyesteru nad pět procent, protože ty sice drží barvu, ale po čase se na nich vytvoří žmolky a přestanou přijímat vzduch.

Další možností je příčka z děrovaného nebo perforovaného plechu, případně z polykarbonátových desek. Tyto materiály jsou lehké, snadno se řežou a nepotřebují masivní nosnou konstrukci. Polykarbonát navíc rozptyluje světlo, takže i v hloubce místnosti je dostatek denního osvětlení. Nevýhodou je, že povrch vyžaduje pravidelnou údržbu – na matných deskách je vidět každý otisk prstu. Proto volte strukturovaný povrch, který skvrny maskuje, a upevněte desky do hliníkových profilů, které umožní tepelnou roztažnost.

Jaké varianty skutečně fungují v šikminách a pod nimi? Nejjednodušší cestou je posuvná stěna z tvrzeného skla. Pokud ji necháte kotvit až ke stropu, získáte optické oddělení, ale světlo prochází dál. V praxi se osvědčuje kombinace pevného skleněného panelu a posuvného křídla – tak získáte flexibilitu bez nutnosti stavět suchou zděnou příčku. Pozor pouze na to, aby sklo mělo bezpečnostní fólii a posuvný mechanismus byl dimenzovaný na váhu křídla. Jinak hrozí, že se dveře budou časem prohýbat a vrzat.

Chytrým řešením do nízkých podkroví je poloviční příčka kombinovaná s proskleným nadokenním pásem. Zděnou nebo sádrokartonovou stěnu postavte jen do výšky 120–140 centimetrů a nad ní nechte volný průhled. Tento postup je vhodný zejména tam, kde potřebujete oddělit technickou místnost nebo šatnu, ale nechcete blokovat přirozené proudění vzduchu od střešních oken. Nezapomeňte, že nosná konstrukce poloviční stěny musí být ukotvená do nosníků, nejen do podlahy – jinak hrozí její naklonění.

Při skladování povlečení do něj nevhazujte levanduli ani kuličky proti molům, které obsahují éterické oleje a mohou reagovat s barvivy. Povlečení skladujte na suchém a tmavém místě, ideálně složené v bavlněném povlaku, který chrání před prachem a světlem. Pokud povlečení nepoužíváte delší dobu, občas ho přeložte, aby se v látce nevytvořily trvalé záhyby, které se obtížně odstraňují a mohou vypadat jako vybledlá místa. Díky těmto zásadám povlečení vydrží roky a po každém praní bude vypadat jako nové.