Kromě klasického kruhu se objevují i takzvané halové jevy – vedlejší slunce (parhelia), světelné sloupy a oblouky. Parhelia vypadají jako dvě barevné skvrny po stranách slunce, obvykle ve vzdálenosti 22 stupňů. Vznikají, když ledové destičky padají vodorovně a lámou světlo v horizontální rovině. Praktická rada: pokud vidíte parhelia, podívejte se po obloze i na jiné úkazy, protože se často kombinují s dalšími oblouky, jako je horní dotykový oblouk nebo circumzenitální oblouk (ten vypadá jako obrácená duha vysoko nad hlavou). Fotografování hal je snadné, ale pozor na expozici – slunce i okolní oblohu. Raději foťte s clonou a krátkým časem, jinak vám přeexponuje střed.

Začněte tím, co vidíte na první pohled: pracovní desku. Nechte na ní jen dva až tři předměty denní potřeby – rychlovarnou konvici a třeba nádobu na olej. Vše ostatní patří do skříněk nebo na stěnu. Na vnitřní strany dvířek horních skříněk připevněte úzké držáky na koření nebo prkénka. Do prostoru mezi linkou a stropem, který v paneláku bývá vysoký čtyřicet až šedesát centimetrů, si pořiďte výsuvné police. Jsou sice hůř dostupné, ale skvěle poslouží pro sezónní věci, jako jsou formy na vánočku nebo odšťavňovač.

Pozorování Měsíce je trpělivá činnost. Atmosféra se nikdy neustálí úplně – někdy obraz „teče" a jindy je ostrý jako břitva. Pokud počkáte pár minut, možná se dočkáte okamžiku klidného vzduchu, kdy se detaily vyjeví. Až si osvojíte základy, zkuste pozorovat Měsíc na různých místech – nad městem je světelný smog, ale venkovská obloha nabídne kontrastnější pohled. Nejdůležitější je ale začít. Stačí vám jednoduchý dalekohled, čistá optika a touha dívat se vzhůru.

Měsíční moře, temné skvrny na povrchu, jsou zamrzlé lávové proudy. Pojmenujte si je podle mapy – Moře klidu, Moře dešťů či Oceán bouří. Tyto útvary jsou viditelné i pouhým okem, ale dalekohled ukáže jejich nepravidelnosti a okrajová pohoří. Zkuste sledovat, jak se s postupující fází mění vzhled měsíčního povrchu. To, co dnes vypadá jako hladká plocha, může zítra odhalit soustavu prasklin a valů.

Lednici v malé kuchyni nechte tam, kde je. Její přemisťování ke dveřím nebo do předsíně sice zvětší prostor, ale znamená to delší cestu pro suroviny a často i zásah do elektroinstalace. Místo toho dbejte na to, aby se před ní daly plně otevřít dveře. Pokud je kuchyně průchozí, naplánujte uličku širokou aspoň devadesát centimetrů. Jinak budete neustále narážet do otevřené myčky nebo trouby. Až budete mít pocit, že už nic nezbývá, podívejte se nahoru a dolů: sokl pod linkou může skrýt výsuvnou plochou polici na plechy a prkénka, a nad okno se vejde úzká police na sklenice.

Měsíc je nejvděčnějším objektem noční oblohy. I malý dalekohled ukáže více, než byste čekali – krátery, měsíční moře i okrajové pohoří. Než ale namíříte optiku na měsíční disk, mějte na paměti, že Měsíc je extrémně jasný objekt. Při pohledu přes dalekohled může být oslnění nepříjemné až nebezpečné pro váš zrak. Proto začněte pozorovat za soumraku nebo při částečné fázi, kdy je světlo přijatelnější. Rozhodně nepoužívejte filtry na Slunce – ty jsou určené výhradně pro denní hvězdu a pro Měsíc nejsou vhodné.

Když vyrazíte s dětmi do lesa, nemusíte s sebou tahat batoh plný hraček. Stačí zastavit se, rozhlédnout se a všimnout si, co roste, leží nebo se hýbe kolem vás. Příroda nabízí nepřeberné množství podnětů, které děti zabaví na dlouhé hodiny. A přitom jim dáte víc, než by dal sebelepší plyšový medvěd – prostor pro vlastní fantazii a přímý kontakt s prostředím.

Irizace: když mraky hrají pastelovými tóny Zcela jiný svět začíná u irizace, která se objevuje v blízkosti slunce nebo měsíce, ale na rozdíl od hal nemá ostré hranice. Jde o duhové zbarvení okrajů oblaků, typicky u kupovitých oblaků s vývojem do výšky. Příčinou jsou drobné kapičky vody nebo ledové krystalky podobné velikosti, které světlo ohýbají a rozkládají. Irizaci spatříte nejlépe, když slunce svítí přes tenký okraj mraku, který ještě nezačal pršet. Barvy se mění podle velikosti kapiček – čím menší, tím sytější a srovnanější duhové pruhy. Pokud je mrak příliš hustý nebo slunce příliš nízko, irizace se ztrácí.

Častou chybou je zahájit pozorování v úplňku. Měsíc je tehdy nejjasnější, ale detaily mizí. Mnohem lepší je pozorovat v prvních dnech po novu, kdy je měsíční srpek nízko nad obzorem. V té době vyniknou krátery na okraji disku a vy můžete sledovat, jak se postupně s přibývající fází odkrývají další útvary. Vedle si připravte poznámkový blok a zakreslujte si, co vidíte. Nejenže si procvičíte pozorovací schopnosti, ale také zaznamenáte změny v průběhu měsíce.